Bulvár melancholik

Zajímavá práce z Literárního semináře. Šel opuštěným bulvárem. Bylo něco kolem jedenácté v noci. Hustý dým z jeho doutníku sahal až na nároží a středně těžký astmatik by nebyl daleko od kolapsu. Kouřil jen horší značky a ty prostě nevoní. No a co? Bylo mu to jedno. Měl smutek, byl sám a chtěl být sám. Proto kouřil tento hnus – snad podvědomě toužil po úplné samotě a seno v jeho ústech mu to mělo zaručit. Vlastně se mu ani nic nestalo. Jen ho prostě přepadla chmura, jeho věrná přítelkyně, která ho někdy nenechala ani vyspat ani najíst. Byla jeho nejvěrnější, ale ne jediná – jen nejzarytější. Smutek, který ho lámal až do kolen, byl součástí jeho života. Co byste také chtěli od umělce. Celý den sedí u počítače a řadí písmenka tak, aby dávala nějaký...