Nezapomenutelný výměnný pobyt

Jak může dopadnout jedna taková sezónní láska…

Soňa přišla do školy. Měla před sebou posledních pár měsíců před maturitou, ale vůbec se jí tam nechtělo. A to ještě netušila, co ji tam čeká.

Jako vždy přišel na hodinu matematiky třídní Kvapil a tentokráte jim přinesl novinku.

„Máme tady jeden pobyt,“ začal na konci hodiny, „za dva týdny by se jelo na Moravu, kde byste se setkali s lidmi z celé České republiky. Jelo by dohromady 8 lidí a to odsud a z vedlejší třídy. Kdo má zájem?“ zeptal se a v tu samou chvíli zazvonilo. Všichni vyrazili ze třídy jako diví, zůstala jen Soňa, její nejlepší kámoška Linda, Petr (nejoblíbenější kluk ze třídy) a Miranda (holka, se kterou se nikdo nebavil, protože přebírala kluky a byla namyšlená, ale mezi kluky byla oblíbená až moc).

„Takže vy zájem máte?“ ujistil se profesor. Všichni přikývli. „Dobře, zítra chci vědět rozhodnutí rodičů,“ propustil je s prosbou a přidal nějaké informace.

O dva týdny později se Soňa táhla s báglem na nádraží, kde měli sraz s autobusem. Autobus nejdřív vyzvedl ostatní Čechy a až pak je. Vlastně bydlela 200 km od místa, kam všichni pojedou. Čekala asi deset minut, než přišla Linda a za dalších pět přišel Petr a nesl tašku i Mirandě. Hned za nimi přišla i nerozlučná čtyřka z vedlejší třídy. Jejich učitel přišel až jako poslední, byl to Mihalík, učitel zeměpisu a třídní vedlejší třídy. A za dvě minutky už přijížděl autobus.

První se dovnitř nahnali Aleš, Sára, Eliška a Honza, ona nerozlučná čtyřka, a zabrali všechny volné dvojky. Za nimi tam vběhla Miranda a sedla si k pohlednému hnědovlasému klukovi. Petr si sedl vedle jiného kluka a pro holky už zůstali jen dvě volná místa, jedno skoro vepředu a druhé vzadu.

„Promiň,“ omluvila se Linda, „ale víš, že se mi vzadu dělá špatně,“ řekla a šla si sednout k blonďákovi vpředu. No a na Soňu zbyl jenom černovlasý frajírek na zadním sedadle. Vítězně se na ni usmíval, protože Soňa mu za to stála, ale ta si vedle něho sedla s opovržením. Nenáviděla samolibé kluky.

„Čau,“ promluvil, „já jsem Mirek.“

„Soňa,“ představila se.

„Hezký jméno,“ začal.

„Hm, dík,“ odbyla ho a nasadila do uší sluchátka od své mp3. Celou cestu se ho snažila ignorovat. Ale on se tak snadno nedal.

„Můžu?“ ukázal na jedno sluchátko.

„Hm,“ zamručela. On chňapl po sluchátku a zaposlouchal se.

„Ty posloucháš tohle?“ opovržlivě odtáhl sluchátko. „Čekal jsem něco jiného.“

„A co jsi čekal?“

„No, třeba hip hop.“

„No, tak to není můj šálek kafe,“ zaksichtila se.

„Aha,“ prohodil a na chvilku byl klid. Tu chvilku využila k tomu, aby si nasadila zpátky sluchátko a pustila to dost nahlas, aby ho neslyšela. Za nějakou tu hodinku byli na místě a všichni se hrnuli ven, ale Soňa si počkala a šla až mezi posledníma. Cestou musela jít kolem toho, co seděl s Mirandou. Chtěl akorát vystoupit, ale všiml si Soni a pustil ji s přenádherným úsměvem.

„Díky,“ špitla a šla si pro tašku. Hned venku viděla, jak se polovina kluků shlukla kolem Mirandy a Mirek už jí nesl tašku. To jsi hodně rychle přesídlil, pomyslela si s opovržením. Šla si pro tašku a znova se tam setkala s tím klukem.

„Ahoj,“ promluvil na ni nesměle.

„Ahoj,“ usmála se na něho.

„Soňo, dělej,“ zavolala na ni Linda, která stála u učitele s ostatními z jejich města. Došla k nim a šli se podívat na chatku.

Na chatce byli i s kluky a učitelem. Horní patro patřilo klukům a dolní holkám. Chatka byla poměrně velká a největší koupelnu zabraly samozřejmě holky. Když se na ni šly podívat, tak od toho moc nečekaly, ale koupelna jim úplně vyrazila dech. Bylo tam obrovské zrcadlo na zdi a všude kachličky. Sprchový kout byl jako pro dva a vypadal nádherně. Světle modré kachličky zářily od otevřeného okna.

Dole měly holky dva pokoje. Jeden se dvěmi postelemi a ve druhém jich bylo pět.

„Tak kdo bude kde bydlet?“ zeptala se Sára.

„Já budu vedle,“ rozhodla Miranda a zalezla do pokoje pro dva.

„Tak my asi půjdeme na palandu,“ řekla Eliška.

„Dobře.“ Holky si začaly vybalovat a rozdělily si skříň. Po chvilce je ale vyrušil učitel.

„Oběd!“ zavolal a Miranda vystřelila jako blesk, aby si mohla vybrat místo někde mezi kluky. Holky šly pomalu ven.

„Tak dělejte, my jsme hladoví,“ zavolal na ně Honza.

„Vy nemáte hlad?“ skučel Aleš hlady a popoháněl je.

„No, docela jo,“ přisvědčila Soňa.

„Tak rychle,“ řekli kluci a vydali se k jídelně a holky za nimi. Vešli dovnitř a uviděli dva velké stoly, u kterých už po částech seděli jejich spolubydlící.

„Tak kam?“ zeptala se Linda.

„Půjdeme k tomuhle,“ ukázal na ten první Aleš a šel si sednout na kraj. Vedle něj si sedla Eliška a naproti Honza se Sárou. Linda si sedla mezi Sáru a nějakou holku a hodila na Soňu omluvný pohled. Ta si teda sedla vedle Elišky a vzápětí si vedle ní sedl ten hnědovlasý kluk, co ji pustil v autobuse. Kousek od nich seděla Miranda, a když viděla, že si ten kluk sedl vedle Soni, tak na ni vrhla vražedný pohled. Podle Soni to byl nejhezčí kluk široko daleko, ale kolem bylo i plno dalších pěkných kluků. Ale tenhle byl jiný, tenhle se jí líbil víc, a když byla v jeho blízkosti, tak cítila šimrání v břiše. Tenhle pocit ještě nikdy nezažila a tak byl pro ni naprosto neznámý.

Na stůl jim donesli polévku a všichni se na ni hladově vrhli. Soňa počkala, věděla, že na ni asi nic nezbyde, ale nechtěla se mezi nimi mačkat. Počkala a polévka na ni překvapivě ještě zbyla a navíc ještě ten kluk vedle ní jí dal přednost. Usmála se na něj a nalila si.

„Dobrou chuť,“ řekl on a všichni začali odpovídat.

„Dobrou,“ řekla taky Soňa.

Dny utíkaly rychle a Soňa se moc rychle seznamovala s oním klukem, který se jmenoval James. Bláznivě se do něj zamilovala a doufala, že on cítí to samé. A byl tu poslední den před odjezdem. Za celý pobyt tady chodili na procházky a hráli zajímavé hry. Všechny to moc bavilo a měli pořád něco na práci. Poslední den měli volno, a tak ho chtěla strávit jen s Jamesem. Byli domluveni, že se půjdou projít po obědě.

„Ahoj,“ promluvil na ni a usmál se. Při tomhle úsměvu se jí podlamovala kolena.

„Ahoj,“ usmála se na něj.

„Pojď, půjdeme se projít,“ řekl a vzal ji za ruku.

„Musíme to někomu říct,“ usmívala se.

„O to už je postaráno,“ prohlásil a vedl ji dál.

„Kam jdeme?“ zeptala se.

„Je to jen kousek,“ prohlásil. Šli chvíli lesem a pak dorazili k jedné chatičce. James šel k ní a vzal si klíč, která byl schovaný pod jedním prknem, které vypadalo jako každé jiné.

„Nebude to majiteli vadit?“ podivila se, když otevřel dveře.

„Ne,“ ujistil ji, „neboj, já ho znám a dovolil mi sem jít,“ dořekl, když se na něj nevěřícně podívala.

„Pojď dál,“ povzbudil ji. Vešla tedy dovnitř a užasla. Bylo to sice malé, ale nádherné místečko. V místnosti byla kuchyňka, postel a skříň a všechno bylo nádherně vyzdobeno. Kolem byly svíčky a nádherně to tam vonělo. Podívala se na Jamese a ten se na ni usmíval. Pomalu se k ní blížil a políbil ji. Soňa se málem neudržela na nohou, ale cítila se jako v sedmém nebi. Potom jí James začal pomalu sahat pod tričko a hladil ji po zádech. Dychtivě ji svlékl a Soňa se nechala, nechtěla už nic jiného. Položil ji na postel a pomalu do ní vstoupil, byl k ní tak něžný.

Ráno holky musely vstávat, vždyť dnes odjíždějí. Začaly si balit poslední věci a pak zašly na snídani. Soňa vedle sebe nechala volné místo, kam si pak sedl James s neodolatelným úsměvem.

„Sedneš si se mnou, viď?“ ujistil se.

„Že o tom pochybuješ,“ odpověděla mu. Po snídani už jen vynesli tašky z chatek a čekali na autobus, který je měl zase odvést zpět domů

Soňa si sedla vedle Jamese a Linda si sedla s jeho kamarádem, se kterým se přátelila. Čím víc se blížili k domovu, tím byla Soňa smutnější. Prožila s Jamesem neuvěřitelnou lásku a teď o ni má přijít. Začala brečet. James ji tiše uklidňoval a držel ji kolem ramen. Než vystoupila, tak ji dlouze políbil a něco jí vrazil do ruky. Stála venku se svou taškou a mávala všem, se kterými strávila takový nádherný čas. Naposledy jim zamávala a pak už jí autobus zmizel z očí.

„To se nějak spraví,“ ujišťovala ji Linda. Soňa se podívala do ruky na papírek, který jí dal James.

Napiš mi!

bylo na něm a pod tím číslo a mail.

Uplynuly dva měsíce a Soňa úspěšně složila maturitu. Celé dva měsíce si psala s Jamesem a moc jí scházel a on jí psal, že ona jemu taky. Když měli čas, tak se o víkendu scházeli. Odpoledne jí napsal James, že před několika dny taky odmaturoval a že se teď bude stěhovat. Už si dokonce prý našel byt, a že bude mile překvapena.

Přišel tedy den, kdy se měli sejít. James měl přijet k ní a tak se měli sejít u jejího domu. Přijel pro ni autem, které viděla poprvé.

„Ty sis koupil auto,“ podivila se a políbila ho.

„Dostal jsem ho od rodičů,“ usmál se, „ale to není to překvapení.“ Jeli chvilku a zajeli do jedné čtvrti a zamířili k baráčku, který vypadal útulně.

„Ten je teď náš,“ usmál se, „teda, jestli se mnou budeš chtít bydlet,“ upřesnil potom. Soňa se celá rozzářila a padla mu kolem ramen.

„To víš, že jo,“ políbila ho.

Od té doby bydleli spolu a Soňa dokonce zjistila, že je těhotná. Měli se moc rádi a chystali i svatbu. Soňa prostě zjistila, že už bez něj nemůže žít, jenže osud tomu chtěl jinak. Jednoho dne, když byla Soňa už v osmém měsíci, šel James do práce, ale když přecházel přes silnici, tak ho přejel opilý řidič. Převezli ho do nemocnice, ale bohužel už ho nedokázali zachránit. Soňa kvůli tomu celý týden probrečela a sotva vydržela pohřeb. Jeho rodina taky hodně trpěla a tak jí nabídla pomoc. Soňa ji ale odmítla, jediné, o co žádala, byl ten dům, ve kterém spolu žili a ve kterém chtěla vychovávat své dítě. Jen velice neradi ji nechali samotnou, ale dům jí nechali, jak si přála. K Soně teď často chodila Linda a pomáhala jí, někdy přivedla i své a její přátele.

Soňa porodila o dva týdny dřív a narodil se jí nádherný syn. Dokonce ji zaujal i mladý doktor, který ji měl na starost. Nakonec s ním začala chodit a pomalu zapomínala na tu bolest. Znova se zamilovala a doufala, že teď už jí to snad vyjde, i když stále milovala Jamese. Ale milovala i Olivera a svého syna Dana. To oni dva jí dali další sílu žít.