Můj stín

Jen jedinkrát sama

bych přála si být.

Sedět si po tmě

a v klidu si žít.

Žel není mi přáno

mít radostných chvil.

Jelikož se mnou

je navždy můj stín.

Tam, kde chci světlo,

ona tmu vzívá.

Pak se smíchem v očích

se na mě dívá.

Ten její pohled

mé srdce pálí.

Přeji si odejít,

být od ní v dáli.

Nejde však uniknout.

Nejde se skrýt.

Musím si ní nadále

svůj život žít.

Je jako přelud,

jež v srdci mém žije.

Živí se bolestí,

jež uvnitř mne bije.

Jsem jako ona

a ona je mnou.

Ten stín prokletý

Skrývám jen tmou.

Odejít navěky,

to je mé přání.

Strach mojí duše,

ten mi však brání.

Smířená se sebou

ruku jí dávám.

Boj tento prokletý

raději vzdávám.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.