Šok pro Kláru 4. – 2/2

Tentokrát se podíváme do zákulisí velké oslavy, kterou Romča připravuje. Půjdeme s Klárou nakupovat a budeme účastníky té slíbené oslavy. Nakonec ještě zabalíme Alenu na tábor… 😉

V 7 hodin zazvonil u Romany budík. Šátravým pohybem ho nahmatala a utišila. Nejraději by si ještě přispala, ale příprava oslavy nepočká. Oblékla si sukni a halenku, umyla si zuby a zamířila do kuchyně, kde nechala rodičům vzkaz.

Jdu vyzvednout ty objednané dorty. Sežeňte mi prosím ty chlebíčky a další pohoštění. Díky.

Romča

Pak už její kroky mířily ven, z bytu, rovnou do cukrárny. Nejdříve se ale zastavila v místní vyhlášené pekárně, kde si koupila dva loupáky, jako náhradu za neexistující snídani. Pocit sytosti se jí rozlil celým tělem. Teď už ale rovnou do cukrárny, přikázala si. Ale stejně se neuspokojila jen s nahlédnutím do jediné malé hračkárny na celém náměstí. Hračkárna se otevírala až od osmi. Naštěstí přišla prodavačka dříve. Romana vstoupila dovnitř. Z polic na ni shlížely panenky Barbie. I když už z nich dávno vyrostla, nemohla je přehlédnout. Různě dlouhé a barevné šaty i vlasy… sen každé malé dívky. Ona ale mířila k policím, které byly zaplněny různě velkými plyšáky. Sama nevěděla, co vlastně vybírá, vybíralo totiž její srdce. Konečně jí padl do oka malý roztomilý medvídek, který měl v ruce bronzovou destičku se srdceryvným nápisem. „!Budeš mi chybět!“ hlásala destička. Romana vzala medvídka do svých jemných rukou a zatočila k pokladně.

****

,,To jsem ráda, že už máš věci na tábor zabalené,“ švitořila nadšeně maminka, právě když s Klárou braly útokem náměstí a hledaly vhodný narozeninový dárek pro Romanu.

,,To já taky, doufám, že už mám všechno.“

,,Určitě ano, braly jsme to přece podle toho seznamu, ne?“ uklidňovala ji maminka.

,,Jasně, už mi chybí jen ten kartáček. Ten si pak ještě musím dát do té kosmetické taštičky,“ opáčila Klára právě, když se vší silou opírala do dveří papírnictví.

,,Máš nějakou představu, co té Romče koupíme?“ vyzvídala maminka. ,,Víš přece, že dnes nemám tolik času, musím ještě něco vyřídit!“

,,Jo, tak tady něco vybereme a pak se můžeme rozejít. Já se půjdu ještě projít.“

,,Tak jo,“ souhlasila maminka.

Prohlížely a prohrabávaly regály a na konci tohoto usilovného snažení vybraly sadu barevných gelových per. Když vyšly z papírnictví, rozloučily se a každá se vydala opačným směrem.

Klára procházela kolem cukrárny. Díky tomu si vzpomněla na Romču. Jaký asi bude její narozeninový dort? Asi čokoládový, usoudila. Ví, že Romča nade vše miluje čokoládu, i když to její postavu vůbec nepoznamenává. Procházela kolem svých nejoblíbenějších butiků. Jestlipak budou podobné i v jejím novém bydlišti? Možná něco bude v té Jilemnici, ukončila své přemítání, protože právě otevírala dveře jednoho z nejdražších butiků v celé Boleslavi.

,,Dobrý den,“ pozdravila slušně moderně oblečenou mladou prodavačku.

,,Dobrý den, přejete si?“ reagovala s úsměvem na pozdrav prodavačka.

,,Ne, děkuji, jdu jen omrknout nové věci,“ odpověděla na prodavaččin dotaz Klára.

Prodavačka už odpověděla jen úsměvem a začala se věnovat objednávkám nového zboží. Klára byla teď totiž jedinou zákaznicí obchodu.

Klára procházela uličky a nahlížela do regálů. Zastavila se u triček. Zaujalo ji bílé tričko na ramínka s potiskem roztomilé kočičky.

,,Smím si je vyzkoušet?“ zavolala na prodavačku.

,,Určitě,“ dostalo se jí jasné odpovědi.

Klára tedy vstoupila do prostorné kabinky. Sundala si své modré tričko s kytičkovým vzorem a oblékla si nové. Sedělo perfektně! Klára se podívala na cenovku. Tričko nebylo zrovna nejlevnější, ale budiž. Možná to bude poslední věc, kterou si tu koupí. Svlékne tričko, oblékne své a už jde raději k pokladně.

Prodavačka složí tričko do tašky, která hrdě nese název butiku a namarkuje cenu.

,,499 korun,“ hlásí prodavačka.

Klára vytahuje nemalou sumu z peněženky, čeká, až jí prodavačka vrátí přebytečné peníze a s poděkováním odchází z obchodu. Její další myšlenky i kroky ji nesou do hračkářství. Chce vybrat ještě něco na rozloučenou pro Alenu.

****

Oslava byla připravena. Lenka Romče pomohla s posledními přípravami. Pozvaní se začali po skupinkách pomalu trousit. Romča by oslavu moc prožívala, kdyby ji nekazil fakt, že je to zároveň rozlučková párty s jednou z jejích kamarádek.

,,Ahojky!“ až hlasitý pozdrav osoby, o které přemýšlela ji vytrhl z přemýšlení.

,,Ahoj!“ pozdravila vesele nově přicházející. Nechtěla přece kazit oslavu dříve, než to bylo zapotřebí.

Konečně tu byli všichni ze třídy. Vlastně dva kluci chyběli, ale s nimi stejně nikdo nepočítal, protože oni na žádné takové akce nechodili.

,,Takže vás tu všechny srdečně vítám…“ ujala se Romana slova. ,,Chci jen upozornit, že jsme se tu tentokrát nesetkali jen kvůli mé oslavě narozenin. Dnes se totiž s námi zároveň rozloučí jedna spolužačka.“

Zasvěcení se podívali na Kláru, která po jejím proslovu sklopila oči, do kterých se jí draly nezadržitelné slzy.

Klára usoudila, že bude nejlepší, když to řekne spolužákům sama. Kývla na Romanu a sama pokračovala v jejím proslovu: ,,Ano, já jsem tu dnes s vámi naposledy. Budu se stěhovat.“

Oči všech přítomných se zvedly ke Kláře. Nikdo nevěděl, co říci. Po chvíli oslava dál pokračovala, jako by se vůbec nic nestalo. Konečně došlo i na předávání dárků.

Od kamarádek, které o její změně působiště věděly, dostala plyšáky. Teď už Klára vzdala všechnu snahu zadržet slzy…

****

Alena se probudila velmi brzy. Byl přece čtvrtek 4.7. Krásný den, pomyslela si Alena. Vždyť přece jede se svou nejlepší kamarádkou na tábor, co víc si přát?

Když vykonávala ranní hygienu, myšlenkami byla u Kláry. Moc Kláru litovala.

,,Dobré ráno!“ přivítala se s rodiči, kteří již v kuchyni snídali, a připojila se k nim.

,,Dobré,“ zabručel tatínek za novinami, pro které denně brzy ráno chodívá do trafiky.

,,Ahoj, tak jak se vyspala naše velká tábornice?“ vítala dcerušku maminka.

,,Ale jo, jen pořád přemýšlím, jestli mám všechno,“ usmála se Alena.

,,To zjistíš,“ odvětila maminka poté, co upila z teplého šálku ranní kávy. ,,A jak se vlastně daří Kláře?“

,,Tak nadšená z toho není. Budete mi psát?“ snažila se vyhnout rozhovoru o kamarádce hloupou otázkou. Jedinou, která ji v té chvíli napadla. Sama o Kláře dlouho přemýšlela a už to nechtěla dál rozmazávat.

Maminka zjevně pochopila. ,,To je jasné!“ odpověděla na její dotaz a dopila kávu.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.