Sen o mustangovi

Jedná se o krátkou povídku, která vypráví o divokých koních a o vztahu k lidem

Je léto a jsem v Amerických stepích. Mám na sobě krásné žluté letní šaty. Kolem mě jsou keře a malé stromky. Nikdo poblíž není a já mám žízeň.

„Je tu někdo?“ zařvala jsem, ale nikdo mi neodpověděl. Tak se vydám proti větru.
„Nevím, co mě to popadlo,“ řekla jsem po půl hodině cesty. Pořád nikde nic není, je strašné vedro a já mám čím dál tím víc žízeň.

„Je tu někdo?“ volala jsem zoufale. Najednou slyším dusot koní. Ne jednoho, ne dvou, ale rovnou velkého stáda koní. Sedím na kameni a vidím velký stín, který se blíží. V čele běžel krásný hnědý mustang. Stádo opakovalo všechno po něm.

„Ty jsi krásný,“ řekla jsem mile. Jelikož už jsem měla zkušenosti, tak jsem přistoupila ke koni. Mustang se vzepřel, ale mě to neodradilo. Natáhla jsem ruku na koníkovu šíji. Mustang už povolil, abych ho pohladila. Hladila jsem ho deset minut. Chtěla jsem už jít dále hledat vodu. Přestala jsem ho hladit a odcházela. Mustang mě předběhl a stoupl si mi do cesty. Zbytek stáda si stoupl za něj. Znovu jsem mustanga pohladila. Já jsem se chytla za hřívu a nasedla jsem na hlavního mustanga. Mustang začal cválat a mně vlály vlasy. Byla jsem tak šťastná. Vždycky jsem si přála jet na divokém mustangovi. Mustang cválal a najednou rychle zastavil. Myslela jsem, že přepadnu. Dovezl mě k jezeru.

„Ty jsi Pašák“ řekla jsem a seskočila z koně. Šla jsem k jezeru a celé stádo šlo za mnou, už i já jsem se stala hlavní postavou stáda. Napila jsem se a postříkala jsem upocené koně.

„A ty se budeš jmenovat Pašák,“ řekla jsem svému mustangovi. Celé stádo se uvelebilo a usnulo. Já jsem spát, ale přesto nemohla, měla jsem hlad. A přemýšlela jsem, co se vlastně dneska stalo.

Ráno, když jsem se probudila, tak do mě šťouchala Pašákova hlava.

„Pašáku, ty jsi šikula,“ pohladila jsem ho po hlavě. Celé stádo vběhlo do jezera a já jsem byla úplně mokrá.

„Pašáku!“ řekla jsem nejdřív naštvaně a pak jsem se usmála. Pašák vylezl z vody a já ho utřela mou mikinou. Mikinu jsem pověsila na malý stromek. Nasedla jsem na Pašáka.

„Jeď!“ zvolala jsem. Pašák se vzepřel a začal tryskat. Vlasy mi vlály a já si to moc užívala. Připadala jsem si, jako kdybych s Pašákem splynula. Byl to nádherný pocit. Dojeli jsme k velké hoře. Doběhl na vrchol a vzepřel se, byl to tak nádherný pohled. Slezla jsem z Pašáka. Lehla jsem si a položila hlavu na ležícího Pašáka.
„Dobrou noc,“ popřála jsem celému stádu. Zařehtalo skoro celé stádo. Považovala jsem to za odpověď. Usnula jsem a zdál se mi krásný sen o Pašákovi.

Ráno jsem vzbudila jemně celé stádo. Ale Pašák tam nebyl. Všechno na mě padlo, měla jsem hlad a žízeň, teď se mi ještě ztratil Pašák. Byla jsem tak smutná. Brečela jsem a celé stádo mi dávalo hlavu do klína. Já jsem si lehla a brečela do krásné černé klisničky. Najednou jsem zase začala slyšet dusot kopyt. Ten krásný zvuk byl zase u nás. Z křoví vykoukla hlava Pašáka a měl v puse banán.
„Kde jsi ho vzal?“ zeptala jsem se velice šťastně. Nasedla jsem na jeho hřbet a on mě odvezl k velkému banánovníku. Slezla jsem a začala mustangům loupat banány. Najedla jsem se, lepé řečeno nažrala. Byla jsem úplně plná. Znovu jsem nasedla na Pašáka a ten pomaloučku šel. Dojeli jsme k jezeru a zase se napili a usnuli. Takhle to šlo dokola dva roky.

A potom jsem se probudila z tak krásného snu.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.