Šok pro Kláru 3.

,,Opravdu nevím, jak se na to bude tvářit maminka, protože jsme slíbili, že pojedeme všichni. Nemá takové změny vůbec ráda, vždyť sama víš.“

,,Pomůžu s obědem a nějak z toho vybruslím,“ usměje se.

,,A ty opravdu nechceš vidět svůj budoucí domov?“ směje se teď ve dveřích maminka, pobavená představou, jak ji dcera oblbuje.

,,Alena je přednější,“ pronese vážně Klára.

,,Jak myslíš,“ pokrčí mamka rameny.

Klára utírá poslední talíř. Uloží ho do skříně a už spěchá do svého pokoje. Co si má vzít na sebe, ptá se v duchu.

O pět minut později už vychází ven ve svých starých džínách a novém značkovém tílku. Přes sebe si hodila džínovou bundičku v barvě džín.

Venku je ještě chladno, ale Klára to vůbec nevnímá. Vlastně nevnímá vůbec nic.

Přesně v 13:55 stojí na smluveném místě. Alena už také přichází.

Místo pozdravu se prudce obejmou. Oběma se z očí řinou slzy. Klára ji při představě, že brzy bude 100 km daleko, stiskne ještě pevněji. Ani jedna nemá odvahu něco říci. Po chvíli se ale přeci jen pustí a jdou si objednat své oblíbené menu. Při jejich obsluze se na sebe jen bezmocně dívají.

S plnými tácy míří do svého oblíbeného boxu.

,,Neumím si to tu bez tebe představit,“ promluví konečně Alena.

,,Já si zase neumím představit, že si budu muset hledat jiné kamarády,“ zadržuje slzy Klára.

,,Každopádně si budeme denně psát!“

,,To je samozřejmé!“

Pak si ještě odskočí na zmrzlinu do cukrárny. Zpět domů to berou parkem. Tam narazí na spolužáky ze třídy…

,,Čágo!“ zdraví hlasitě Lenka.

,,Čau holkyyy!“ zdraví protaženě kluci jeden přes druhého.

,,Ahoj,“ odpoví na pozdrav nevzrušeně Klára s Alenou.

,,To jsem ráda, že vás tu mám všechny pohromadě. Alespoň nemusím vytvářet a tisknout pozvánky,“ zazubí se Romana tajemně.

,,Proč pozvánky?“ vyzvídá Alena.

,,Budu slavit patnáctiny a hodlám slavit ve velkém,“ vysvětluje Romana natěšeně. ,,Budu to mít dva dny potom, co s Klárou přijedete z toho jezdeckého tábora. To jsem to vymyslela, že?“ chlubí se.

,,Já stejně nepřijdu,“ řekne Klára pevně.

,,Proč bys jako neměla přijít?“ opáčí trochu dotčená Romana na Klářino okamžité odmítnutí.

,,Ehm, ona hned pojede k babičce,“ snaží se Alena omluvit kamarádku.

,,Co kecáš?!“ rozzlobí se už Romana doopravdy. ,,Všichni moc dobře víme, že Klára už nemá ani babičku, ani dědu.“

,,K tetě, spletla jsem se,“ smlouvá dál Alena. Ví, že by měla co nejdříve zavést řeč na jiné téma. Kláru to určitě velmi zraňuje.

,,Můžeš mi to zdůvodnit sama? “ obrací se Romana na Kláru.

Klára měla po celou dobu hádky sklopenou hlavu a dívala se do země. Cítila, že jí každou chvíli vhrknou slzy do očí. Teď ale hlavu prudce zvedla.

,,Budu se stěhovat! Vrátím se z tábora úplně někam jinam!“ Teď už to nevydrží. Rozbrečí se a utíká pryč…

****

Klára sedí v posteli. Rodiče ještě nepřijeli. Přemýšlí nad prožitým odpolednem. Smutnější ještě nezažila. Pousmála se při vzpomínce, jak ji Alena bránila. Jak za ní běžela, když jí bylo nejhůř. To je opravdová kamarádka! A teď ji navždy opustí…

Rachot zámku jí oznamuje, že už jsou doma rodiče. Maminka přijde za ní do pokoje.

,,Ahoj, tak jak bylo s Alčou?“

,,Nic moc,“ odpoví Klára po pravdě.

Maminka už se dál nevyptává. Chápe ji. Místo toho ji povzbudivě oznámí, že zítra už budou muset balit. Pozítří už přece odjíždí na tábor. S Alenou.

To Kláře zvedne okamžitě náladu. Políbí maminku na dobrou noc a zavrtá se do teplého pelíšku.

V momentu, kdy zaklapnou za maminkou dveře, zapípá Kláře telefon. SMS. Klára se po něm natáhne. To bude určitě od Aleny. Otevírá zprávu. Odesílatelem ale není Alena. Je to Romana.

Ahoj Klar! Mrzi me dnesni odpoledne. To jsem opravdu netusila… Napadlo me, ze bychom tu oslavu mohli udelat uz zitra. Zaroven by to byla tva rozluckova party. Chci pozvat temer celou tridu. Myslim, ze by na presunuti oslavy nikdo nic nenamital, zvlast pri tehle situaci. Co ty na to??

Kláru SMS od Romany potěší. Zítřek bude určitě pěkný. Rozhodně se nebude nudit. Dopoledne bude s mamkou balit na tábor, odpoledne bude muset sehnat nějaký dárek pro Romanu. A pak bude oslava. Už neodepisuje. Romana určitě moc dobře ví, že by si takovou akci nenechala ujít…

****

Alena ještě sedí u ICQ.

21:34 Alííísek: Už jsem napsala všem ve třídě o přesunutí tvé oslavy. Účast ti potvrdí SMSkou. 😉

21:36 Romča1: Jasně, dík, už mi přišlo 7 potvrzení účasti. =)

Alena vypnevšechny spuštěné programy a zaklapne notebook. I ji pohltí tvrdý spánek.

****

,,Slyšelas to?“ ptá se Milena své kamarádky Zuzany.

,,Co bych měla slyšet?“ opáčí udiveně Zuzana a vytřeští na Milenu oči. Milena je její nejlepší kamarádka. Znají se už léta, ví o sobě vše, často u sebe spí, ale přesto nikdy nedokáže rozluštit, na co se Milka, jak jí také často říká, ptá.

,,Tys to fakt ještě neslyšela? “ zkouší ji ještě se strojeným údivem Milena, i když ví, že kamarádka nemá vůbec tušení, o čem mluví.

,,Mohla bys mi to tedy laskavě prozradit? “ zvedne Zuzka hlavu od posledního čísla jezdeckého časopisu.

,,Nemohla,“ uculí se Milka.

,,Tak si to nech!“ vybuchne už Zuzka a sklopí oči k článku o frísovi.

,,Tam, jak bydlí staří Němečkovi, bude změna. Němečkovi se budou stěhovat do Jilemnice. Ten velký rodinný domek prodají nějaké rodině z Mladé Boleslavi. Prý mají stejně starou holku jako my. To říkala mamka, protože ráno potkala starou paní Němečkovou a ta co ví, nepoví, vždyť ji sama znáš!“ chrlí ze sebe Milena.

Když se konečně Milka odmlčí, nastane chvíle ticha. Obě přemýšlí o nové sousedce. Jestlipak to nebude nějaká městská fiflena? Má ráda koně? Je hezká? Jejich myšlenky a otázky na novou obyvatelku Peřimova však přerušil nečekaný spánek.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.