Šok pro Kláru 2.

Klára se v minulém díle dozvěěla, že se stěhuje. Jak na to budou reagovat její kamarádi, a jak se dál zamotají osudy 15tileté Kláry…?

„Ale, ale,“ zesmutněl tatínek. „Mysleli jsme, že z toho budeš mít radost.“

„Radost?!,“ křičela dál Klára. To už si ale brala slovo maminka.

„Víš, Kláro, já myslím, že by se Ti tam mohlo líbit…“

Klára si uvědomila, že se chová jak rozcapený jedináček. Vždyť ani neví, kam se vlastně bude stěhovat. Vysmrkala se a nechala maminku dál mluvit.

„Stěhujeme se do Peřimova. Asi Ti to nic neříká, ale je to malá vesnička u Jilemnice.“

Kláru opět popadalo zoufalství. Malá vesnička u města, které pomalu není ani na mapě.

„To kladné na tom je, že budeš chodit ke koním. Samozřejmě, když budeš chtít, protože vedle Peřimova je trochu větší vesnička Mříčná. Tam je soukromá stáj,“ pokračovala maminka.

Kláře se to začínalo líbit. Ale stejně to mělo dost záporů. Co Alena? Co kamarádi? Co škola? Co tábor?

„Co škola?,“ vyslovila předposlední otázku nahlas.

Tentokrát se odpovědi ujal táta.

„S tím už si dělat hlavu nemusíš. Jelikož studuješ osmileté gymnázium, přijmou Tě normálně. Mluvil jsem s ředitelem gymnázia v Jilemnici. Bude jim stačit, když jim předložíme Tvé studijní výsledky a napíšeš nějaké testy.“

Klára si oddychla. Její studijní výsledky byly celkem dobré – pár dvojek.

„A co tábor s Alenou? Pojedeme tam?,“ vzpomněla si na poslední, v duchu kladenou otázku.

„Na tábor samozřejmě pojedeš,“ vzala si opět slovo maminka. „Alespoň si to s Alenou užijete a my s taťkou mezitím budeme v klidu stěhovat. Pokud by vše dopadlo, vrátila by ses z tábora do nového pokojíčku.“

To znělo hezky. „Stejně se mi bude po Aleně stýskat,“ rozesmutněla.

„V tom s tebou s maminkou soucítíme. Věřím, že si najdeš nové kamarády. V tvém okolí jich bude spousta,“ povzbudil ji tatínek.

„Alena samozřejmě bude mít u nás dveře vždy otevřené, zrovna jako Ty určitě u nich. Samozřejmě se asi nebude vídat každý týden, ale obě máte internet, takže si můžete alespoň psát. Doufám, že si to spolu pořádně ještě na táboře užijete,“ přidala se maminka.

Klára se nechala unést myšlenkami na nové zázemí. Řekla si, že si nad tím popřemýšlí v horké vaně.

„Jdu se koupat,“ oznámila rodičům se snahou, aby to vyznělo alespoň trochu vesele.

****

O hodinu později už seděla Klára u ICQ. Téměř všichni uživatelé z jejího seznamu, čítajícího asi 24 kontaktů bylo on-line, ale ten, se kterým tak toužila mluvit, byl pryč. Alena.

Vypnula tedy ICQ a otevřela svou e-mailovou schránku, v níž se nacházelo pár řetězcových dopisů, které si prohlédla a poslala dál. Pak už počítač vypnula a přesunula se do postele.

V tu chvíli se otevřely dveře, ve kterých stála maminka. Chtěla vědět, jak se Klára cítí.

Klára se k mamince přitulila. Chtěla se jí zeptat na tolik věcí. Nejdříve položila otázku, která ji zajímala ze všech nejvíce.

„Proč to věděla Alena dříve než já?“ vysoukala s dotčením ze sebe.

„Neříkali jsme to Aleně,“ obhajovala sebe i tatínka maminka. „Řekli jsme to jen jejím rodičům, mělo nám dojít, že jí to řeknou,“ dodala omluvným tónem. „Alena ti něco říkala?“

„Psala mi SMS,“ odpověděla už o poznání klidněji.

„Mám ještě nějakou práci,“ rozloučila se pusou maminka.

Klára si sice nechala zhasnout, ale spát by ještě stejně nemohla. Ne dříve, dokud si nevymění alespoň jednu SMS s Alenou. Nahmatala svůj telefon a napsala:

Ahoj Aleno! Ja uz to také vim. Co tomu rikas Ty? =(

Odeslala zprávu a čekala. Čtvrthodina pryč a nic. Půlhodina a nic. Za hodinu už Klára klimbala.

****

Probudila se pět minut po osmé. Chvíli ještě ležela. Přehrávala si hlavě události uplynulého dne. Stěhování. Alena.

„Alena!,“ vykřikla nahlas a hnala se k počítači, až se jí zatočila hlava, jak rychle vstala. Zapnula počítač a mezitím si odskočila.

Počítač už naběhl. Klára naťukala své heslo na ICQ. To se pomalu načítalo. Klára rychle projela seznam on-line uživatelů. Byla tam jen Alena a jeden spolužák. Otevřela si okénko s Alenou a psala:

8:12 Klárinka: Ahoj

8:12 Alíííísek: Ahojky, jak se cítíš? ;-(

8:13 Klárinka: Mohly bychom se dnes sejít??

8:14 Klárinka: ??

8:15 Alíííísek: Jasně, ve 14:00 v KFC?

8:15 Klárinka: Platí! 😉

Klára ukončila program a těšila se na následující odpoledne. Musí toho Aleně tolik říci. To už se ale přesouvala do kuchyně, která voněla smaženými vejci. Mňam!

„Dobré ráno, Kláro!,“ vytrhl ji z přemýšlení tatínek.

„Ahoj, zbyde i pro mě?,“ opětovala pozdrav.

„To víš, že jo,“ usmál se tatínek. „Dnes se pojedeme podívat na ten dům.“

„Na to Klára nepomyslela. Schůze s Alenou bude při nejmenším na hodinu a půl. Schůzi ale odvolávat nechce. Připadala by si jako trouba, co neví, co chce.

Tatínek jakoby jí četl myšlenky. Copak, snad už mladá dáma nemá něco v plánu?“

Klára vzdychla. „Právě, že má. Má se sejít se svou kamarádkou Alenou,“ hodila na něj psí oči.

„Ach jo,“ vzdychne teď táta, ale spiklenecky mrkne, takže Klára ví, že má vyhráno.

Redakční úpravy provedla Alisma Bailly Fisto.