XII. kapitola – Vražedná touha

Black Chrysanthemum

Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read*

Kroky ve tmě,
tichounce se nesou,
neslyšně
jednoduše
bolestivou smrt přinesou.

Viktorovy smaragdové oči překrýval takřka fanatický lesk, když vešel pod hustý proud dopadajících kapek horké vody a téměř chtivým pohledem vyhledal tělo dívky, která se s očima rozšířenýma hrůzou tiskla ke kachlíčkované zdi za svými zády. Tiše za sebou zasunul skleněnou stěnu a zpátky pohlédl na Soniu.

Nepoznávala ho; úplně se změnil.

Jeho hnědé vlasy byly delší, jemnější a viditelně i více lesklejší. Opálená pleť však neobvykle zbledla. Rysy v obličeji se prohloubily, takže vypadal o něco starší a snad i mužnější. Jeho typické, téměř pohodové vzezření se ale pojednou vytratilo. Nahradila jej tvářnost tajemná, zastřená a ďábelská. Byl celý nahý, stejně jako ona.

Bála se ho.

„C-co tady děláš?“ Zděšeně na něho vytřeštila oči. Stále se tiskla ke zdi za sebou a v ruce pevně svírala sprchový gel, jako by v obraně, kdyby jí chtěl znovu ublížit. Mimoděk si vybavila jejich poslední polibek; byl přímo děsuplný.

Neodpověděl.

Místo toho přistoupil až k ní. Jemně ji chytil za boky a opatrně si ji přitáhl těsně k sobě. Překvapeně na něho zírala, zatímco on se bestiálně usmíval. Ruce mu sklouzly z jejích boků a citlivě ji objaly kolem celého pasu.

Cítila podivné mrazení, když se jejich těla navzájem dotýkala.

„Jak ses tady dostal?“ nevzdávala se. Místo odpovědi ji nenasytně políbil. Projela jí ohromná vlna vzrušení – nedokázala si ji rozumně vysvětlit. Najednou se zbortily všechny její zábrany, neodolala a jeho horlivé polibky opětovala. Rukama jí žádostivě bloudil po těle, hladil hebkou tvář a opatrně laskal pevná ňadra.

„J-já,“ vydechla vzrušeně, ale on jí okamžitě před ústa vztyčil ukazovák a vážně, s tajemným výrazem, šeptl: „Pššt…“

Opět ji něžně políbil a volnou rukou jí zajel mezi nohy. Víčka měl přimhouřená vzrušením a horké kapky, dopadající na jeho rozpálenou kůži, jej pomalu doháněly k šílenství. Hebce ji hladil, a potom, když už to nevydržel, pronikl prstem do jejího rozechvělého těla. Poté i druhým.

Samým vzrušením upustila sprchový gel, který celou tu dobu pevně svírala.

Pousmál se a od jejích chtivých rtů se přesunul k hladkému dekoltu. Pokrýval jej horlivými polibky a nasával kapičky vody, které na něm ulpěly. Dlouhými prsty lačně zajel do jejího rozkroku mnohem hlouběji. Uniklo jí tiché zasténání; neskutečně ho to rozpálilo.

Rukou mu žádostivě zajela do vlasů, čímž si k sobě něžně naklonila jeho obličej. Dychtivě jej políbila na ústa a jemně vsála jeho ret. Přitulil se k ní mnohem těsněji, až cítila, jak ji jeho ztvrdlý úd tlačí do klína. Rozechvěle se zavrtěla. V ten moment už nedokázal zabránit svému vzrušení, oběma rukama pevně uchopil její zadeček a zády ji tvrdě přitlačil ke zdi levého koutu.

Roztouženě na ni pohlédl a začal ji náruživě a divoce líbat.

Přitom trochu nadzvedl jednu její nohu a pomalu pronikl do jejího roztouženého lůna. Oběma v ten moment unikl tichý, přidušený sten. Sonia se patřičně uvolnila a nechala se unášet na bouřlivých vlnách rozkoše. Slastný pocit proudil celým jejím tělem, když do ní znovu a znovu požitkářsky vnikal – stále hlouběji. Hlasitě dýchal, volnou rukou jí jemně tiskl pravou polovinu stehna, a přitom nasával všemi smysly tu známou, opojnou vůni, která ho vedla přímou cestou k extázi.

Sonia měla slastí přimhouřená víčka. Když ucítila, že se nezvykle rychle blíží k vrcholu, svůdně zaklonila hlavu.

Tím se Viktorovi naskytl pohled na její překrásné hrdlo.

Neodolal a znovu jej začal pokrývat žhavými polibky, přičemž vůbec nepolevoval ve svém tempu. Naopak opatrně zrychlil. Se zvířecím zápalem mu zarývala nehty do kůže a neklidně se prohýbala a napínala pod záplavou dokonalého orgasmu.

Viktor na tom byl podobně. Jak jen ho opustil nezapomenutelný, slastný pocit, únavně si oddychl a spokojeně se přisál k jejím vláčným rtům. Objala ho kolem pasu a on se od jejích úst opětovně přesunul k sametovému hrdlu.

Naslouchal zřetelnému a nevídaně hlasitému tepání krve v její krční tepně – to celé v něm probudilo cosi nepopsatelného, děsivého. Něco, čeho se celou dobu obával. Úplně ho to ovládlo. Zelenkavá barva jeho očí se
nepřirozeně vyjasnila a černé zornice se stáhly do tenké, oválné čárky.

V ten okamžik měl oči jedovatější a prokletější než kdejaká děsivá šelma.

Přímo hédonicky a jaksi labužnicky ji na tom zrádném místě líbal.

Krátce se prohýbala pod přívalem nezvyklé blaženosti, a pak to zase spatřila. Dvě bodné ranky na jeho krku. Již nebyly černě podlité, a nebýt toho, že mu z nich právě vytékal šarlatový proud krve, málem by si jich nevšimla.

Zděšeně vykřikla. Odtrhla se od něho a raděj se rychle přitiskla ke skleněné stěně za svými zády. On nijak nereagoval. Dokonce se ani neoptal, co se stalo. Jen ustavičně hleděl kamsi do země, takže mu nebylo vidět do tváře. V ten moment vypadal hrozivě, jako by se jí snad chystal provést něco nekalého.

„Teče ti krev,“ šeptla.

Najednou vzhlédl.

Sonia opětovně vykřikla, neboť s ní zalomcovala vlna nepříčetného strachu. Bylo to jako z nějakého špatného hororového filmu, jenže ono to bylo až děsivě skutečné. Jeho oči měly přímo démonskou barvu, kterou ještě nikdy v životě neuzřela. Běsovská kukadla však byla pouhou předehrou veškerého děsu, jenž skýtaly děsivě přečnívající špičáky.

Šíleně se usmál, až se ty dvě smrtelně nebezpečné věcičky hrozivě zaleskly.

Pomalu se vydal jejím směrem.

V očích měl ten samý fanatický lesk jako předtím, když vešel do sprchy. Nemusel však chodit daleko. Stačily pouhé dva kroky a jejich obličeje se málem dotýkaly.

Nevěděla, co má dělat, a jak utéct; jen se vystrašeně třásla.

Viktor se znovu čertovsky pousmál. Úděsně rozevřel ústa a chystal se zakousnout do jejího měkkého hrdla.

Vykřikla. Rukama si v očekávání útoku zakryla obličej a současně mírně poklesla v kolenou. Vyčkávala strašlivou bolest, ale nic se nestalo.

Opatrně tedy vzhlédla a vyděšený pohled upřela k podlaze.

Seděl tam.

Rukama pevně obepínal kolena a pomateně se kolébal ze strany na stranu. Přišlo jí ho líto, když jej takhle viděla. Bát se ho ale nepřestala.

I přesto, nemohla se dívat, jak tam tak zarmouceně sedí. Tiše si tedy dřepla těsně před něj a s ustaraným pohledem jej pohladila po vlasech.

Vzhlédl. Již vypadal úplně normálně, jen oči měl zarudlé od pláče.

Jemně mu zastrčila neposlušný pramínek vlasů za uši a snažila se usmát. Z jejího úsměvu ale vznikl podivný, trpící úšklebek.

Najednou vstal a chytil ji za ruku; propletl své prsty s těmi jejími.

„Pojď.“ Táhl ji pryč ze sprchového koutu. „Potřebuji ti něco vysvětlit, ale musíme jít někam jinam…“

Podivila se.

 

---

Redakční úpravy: Abigail Estee Gaarder