Ďalšia stanica: Peklo

Cassidy Cestwood „Vaša firma je na dne. Je koniec.“ „Čože?“ vyvalila som na Johna oči, „To nie je možné!“ „Bohužia áno, Jenny, je to absolútna realita. Už sa s tým nedá nič robiť, musíš znášať následky.“ „Moje celoživotné dielo je v troskách, aké ďalšie následky sa dajú znášať?!“ vykríkla som a hlas sa mi začínal lámať. Vedela som, že tá investícia je riskantná a napriek tomu som do toho išla. Na prehru som nebola zvyknutá a ani pripravená. Na prehru som, pravda, v bec nepomyslela. Vždy mi predsa všetko vychádzalo… „Budete musiet zaplatiť všetky odškodnenia…“ prehovoril adovým hlasom John a ja som v črtách jeho tváre videla škodoradosť. M j neúspech bol preňho víťazstvom. Ja...

Autor : dne 06/18/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů

Víla

Betelgeuse Orionis „Stála tam mezi námi a snad se usmívala, v rukou držela to, co snad kdysi bylo dívčí tváří žijící na obraze – avšak úsměv se nesmál. Oči vyhasly, duše nedržela pohromadě. Pohled do očí té dívky skýtal trpké porozumění. Byl to obraz jí samé, který zničila.“ Srdce se mi sevřelo nevýslovnou bolestí. Tak až sem jsme vše dovedli. Bolest střídal vztek. Vztek na nás, vztek na osud, vztek na mě samého. Jak jsem to jen mohl dopustit? A jak s tím budu moct žít? Kdysi jsme žili sami, klidně, smutně, neradostně. Opuštěni celým světem, v našem hradě, v zimním kraji. Listí stromů dávno opadalo a lemovalo všechny cesty našich kroků. Měli jsme jen jeden druhého – dva bratři předčasně dospělí, dva synové v paláci z alabastru, kde krása a...

Autor : dne 06/18/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů

Bůh s tebou

Betelgeuse Orionis Když se rozhodnete utéct bohu, musíte se mít na pozoru. Je všemohoucí. Vidí každý váš krok, slyší každou myšlenku, cítí každý pohyb. Je jen na vás, jestli se takové cesty odvážíte, ale pakliže ano, všichni věřící vám budou žehnat. Je to již mnoho let, co jsem ztratila všechny své blízké. Otce i matku, bratry i sestru. Zemřeli ve jménu Všemohoucího. Na oltáři, umučeni tisíci svatými způsoby, na důkaz své víry, pro kterou je po vyjmutí jejich srdcí z těla On laskavě pozval k sobě do nebe. Já přežila kvůli svému mládí. Nejmladší, která se tehdy „směla“ pouze dívat, protože ještě „prý“ neměla čas víru pochopit. Ale nebyla to pravda. Tu noc, kdy měsíc zakryl Psí hvězdu, tu noc jsem pochopila. Nyní jsem již „hodna...

Autor : dne 06/18/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů