O Hakeiře

Pohádka se šťastným koncem.

V dávných dobách v předaleké Arábii žil jeden starý muž jménem Sarim. Celé dny strávil ve středu tamějšího města, kde se rozléhal obrovský trh se vším možným – ale i nemožným. Prodával léčivé a kouzelné kameny.

Byl už starý, a tak mu občas s obchodem pomáhala jeho mladá dcera. Jmenovala se Hakeira a byla známá svou nevídanou krásou. Měla dlouhé divoce se vlnící vlasy havraní barvy a kolem krku jí visel tyrkysově modrý kámen na provázku. Mnoho mladíků se sjíždělo z celé země, jen aby se na ni podívali nebo ji rovnou požádali o ruku. Dívka však každého nápadníka odmítala, chtěla zůstat se svým otcem a pomáhat mu.

Jednou na trh přijel i mocný princ tehdejší říše, podívat se, co nového by si mohl koupit. Kroky jeho koně zavítaly i k malému stánku s léčivými a kouzelnými kameny. Dívka, která stála za jeho pultem ho okamžitě uchvátila a princ hned věděl, že jiná dívka, než je ona, se nikdy nemůže stát jeho manželkou. Tak vyslal svého sluhu, aby došel až ke stánku a požádal dívku, aby si vzala všechny věci a odjela s nimi do paláce.

„Nechci si vzít prince,“ prohlásila tehdy dívka. „Chci tu zůstat se svým otcem a pomoci mu.“

Princ byl zoufalý. Týden nespal, jenom proto, že přemýšlel, jak přimět dívku, aby s ním šla.

Za týden vyslal svého nejlepšího a nejdůvěrnějšího sluhu s tím, aby se dívky zeptal, jestli by s ním šla, kdyby se s ní do paláce přestěhoval i její otec, stánek že tam může nechat. Ale dívka s ním opět jít nechtěla.

A pak už princ nevěděl, co má dělat, tak nechal dívku potají v noci, když spala, unést.

Když jí sluhové donesli do paláce, sundali z ní staré, vybledlé a otrhané šaty a oblékli ji do nových, hedvábných šatů s perlami dole na sukni. Kámen z krku jí také sundali a místo něj jí na krk pověsili těžký, zlatý náhrdelník. V drahých šatech jí to slušelo ještě mnohem více a princ byl šťastný, že může mít za ženu tu nejkrásnější dívku na světě.

Ale dívka nebyla šťastná, den ode dne byla bledší a bledší a její oči byly neustále zalyty slzami. Prince to velmi trápilo, přestože dívka byla i přes svůj neskonaný smutek velmi krásná. Postupně však přestávala i mluvit a po několika týdnech přestala vstávat ze své zlatě vyrývané postele s nebesy. Nikdo však kromě prince nevěděl, co jí trápí.

Prince napadlo, že by to mohlo být jejím steskem po otci, a tak ho nechal do paláce přinést i s jeho obchodem s kameny.

Když otec viděl svou dceru ležet na posteli- krásnou, ale tak bledou, že v ní nebyl vidět téměř žádný život. I když na ni promluvil, jen mírně otevřela oči a hned je zase zavřela. Princ sklopil oči k zemi, myslel si, že jakmile uvidí dívka svého otce, vyskočí z postele a bude zase šťastná, ale tak se nestalo. Princ zavřel dveře a společně s otcem si sedl k její posteli. Pak si ale její otec něčeho všiml.

„Kde je tyrkysový kámen, který měla na krku?“ zeptal se.

„Kámen? Jaký kámen?“ divil se princ.

„Přeci ten kámen, ona ho nikdy v životě nesundala, vážený pane! Musíte ho najít!“

Princ okamžitě vstal ze židle a nechal všechny hledat onen tyrkysový kámen. Dokonce i on sám prohledával jeden pokoj za druhým.

Našla ho stará služebná, která ho právě nesla na prodej na trh. Když zjistila, že je to ten kámen, který hledá její pán, okamžitě se vrátila a utíkala směrem k pokoji, kde ležela dívka. Princ vzal kámen a pověsil ho dívce zpátky na krk, kam patřil. Jakmile se kámen dotkl jejího hrdla, jako by se do ní vrátil život. Otevřela oči a zrůžověla jí líčka. Na její tváři se skvěl nádherný úsměv. S radostí vyskočila z postele a objala svého otce. Teď už neměla žádný důvod být nešťastná, její otec dokonce otevřel obchod přímo u paláce a bydlel v pokoji přímo pod pokojem, kde bydlela jeho dcera – nová královna Arabské říše.

Princ byl tedy šťastný, Hakeira se do něj také zamilovala a měli spolu čtyři děti, které byly krásné po své matce a věděly, co chtějí- přesně jako jejich otec…