Obraz

Krátká povídka o lidském utrpení, smíření s ním a objevování minulosti.

Pavel vkročil do starého činžovního domu na konci ulice, vystoupal po starých, hladce ošoupaných schodech do třetího patra a následně zaklepal na první dveře vlevo. Jakmile se dveře otevřely, zmizel za nimi v potemnělém bytě.

Domovnice každý den vyhlížela mladého studenta, který navštěvoval nájemníka, jenž skoro nikdy nevycházel ven. Častokrát o tom přemýšlela, povídala s dalšími stejně zvědavými ženami z okolí, skoro neminul den aby nediskutovaly o této situaci. Jejich teorie, o tom co se děje v bytě starého pána, postupně narůstala do nenadálých rozměrů, ale žádná z nich nevěděla, kde se skrývá pravda.

Starý pan Josef obýval svůj byt již padesát let, ven mnoho nechodil a pečlivě tajil svoji minulost přede všemi až do Pavlova příchodu. Josef ve svém bytě maloval, maloval obrazy, vzpomínky. Plátna se vršila jedno přes druhé, přesto nechtěl, aby je někdo spatřil. Maloval to, co prožil, to o čem nechtěl mluvit. O době, kterou jako malý chlapec strávil v koncentračním táboře, o strachu, který prožíval tam a později i u své tety, jeho jediné žijící příbuzné.

Pavel každý den navštěvoval starého pána, aby s ním mohl mluvit o své babičce, jež prošla tím samým peklem. Sice se narodil až dlouho po její smrti, ale přesto mu velmi přirostla k srdci, snad díky tomu, že na půdě objevil krabici s jejími věcmi, dopisy, které si psala s panem Josefem. To byl vlastně důvod, proč ho vyhledal, chtěl se seznámit s tím, koho znal z babiččiných dopisů, chtěl více poznat svoji babičku. Vědět co prožívala v oné kruté době i v následujících letech po válce, až do její smrti.

První Pavlovo setkání s panem Josefem bylo velmi rozpačité, ani jeden nevěděl, kam s očima, co říct. Přesto se jejich vztah postupně prohloubil, až mu pan Josef jednoho dne ukázal své obrazy, jen s tím posledním otálel. Byl to obraz Pavlovy babičky. Pavlovi se podařilo přesvědčit starého pána, aby své obrazy vystavil, ukázal veřejnosti, po delším váhání pan Josef souhlasil, s výjimkou obrazu babičky.

Po několika týdnech byla zvědavost domovnice ukojena, v dopisní schránce našla pozvánku na vernisáž obrazů, dopisů a vzpomínek starého pana Josefa. Obraz Pavlovy babičky visel přímo naproti vstupním dveřím.