Moje jediná zpověď

Znáte ten pocit když chcete něco říct ale nemáte komu? … já už svého zpovědníka mám ale nepřála bych vám ho poznat…

Mám se smát a nebo brečet?

Mám snad lhát a nebo klečet?

K čemu jsou city, když necítím,

k čemu jsou činy, když nekonám,

k čemu je láska, když nebolí,

k čemu je smrt když neosvobozuje…

Mám teď brečet či se smát?

Mám svým slovům sílu dát?

Mám teď konat velké činy?

Kdo je však bez jakékoliv viny?

Kdo zůstane sám a sám,

kdo uteče z boje…

Komu já svou lásku dám,

nechci zůstat jenom tvoje…

Nechci úděl bez viny.

Nechci přání bez činů.

Nechci srdce bez příčiny.

Nechci lásku bez citů.

Slov už já mám víc než dost,

jsi jako ten dávný host.

Který do duše mi dýku vrazil,

všechny lásky z kopce srazil.

Jak vyhnat tě teď můžu.

bylo tady více mužů.

Ani jeden nepřežil,

mou sílu si jen zneužil.

Proměněni v prach teď jsou,

a já bloudím slanou hrou.

K čemu slova když mi lžou.

K čemu láska když je hrou.

K čemu víra když již není.

K čemu mít své trpké snění.

Jsi jako noční můra.

Jsi jako temná stvůra.

Zničíš mosty cesty mé,

aby moje srdce bylo tvé.

Nedáváš mi na vybranou,

neumím říct nashledanou.

Neumím říct tobě sbohem,

nejsi pro mě žádným bohem.

Jsi jen démon ničící

a já budu vichřicí.

Společně teď mám sílu,

zničit trapnou lidskou víru.

Co se týká lásky však,

budu jako černý drak.

Nedávám ti víc než nic,

nadechni se z plných plic.

Nedostaneš lásku mojí,

možná se tě trochu bojí.

Koho neděsí ty oči tvé,

budou děsit oči mé.

Tys mi lásku nedovolil.

Uzdu jsi mi nepovolil.

Tvé přání je mým rozkazem,

půjdu za tvým obrazem.

Ten co jsi mi dal ty sám.

Nebudeš už víc můj pán.

Já teď budu tvoje paní,

nejsi žádné z mrtvých vstání,

nejsi víc než otrok můj,

neposlouchej rozum svůj.

Noční můrou jsem teď já,

i já umím býti zlá.

Neutíkej, nemůžeš.

Ty mi totiž pomůžeš.

Ty budeš můj štít i meč

a já potáhnu tě v seč.

Bojů je teď víc než dost,

nejsi více už můj host.

Jsi teď mojí mrvou zbraní,

a já plním jen tvá přání.

To tys mě dal do vězení,

jen tvé lehké pohlazení,

napomohlo k útěku.

Budu bloudit do věků.

Měl si zůstat v minulosti.

Měl jsi zůstat sám.

Měl jsi říct, že sám se vzdám.

Kdybys neřek mám tě rád,

můj život bys teď neovlád.

Pohnu se teď zpátky snad,

nebudu více už tvůj vrah.

Tohle jsi mi slíbit měls,

místo toho srdce chtěls.

Chtěl jsi více, než jsi mohl,

přesto jsi mi nepomohl,

jako v kole mučícím,

byl jsi katem běsnícím.

Ty jsi muž, jež ničí,

a já žena, která křičí.

Nepomůže nic však nám,

já jen jedno přání mám.

Chci mít ráda, milovat,

a své srdce darovat.

Nemáš právo mít ho ty,

dáváš mi dar samoty.

Já ho nechci přijmout více,

chci jen líbat něčí líce.

Možná vzdát se temnotě,

možná obstát v samotě.

Proč si já mám něco přát?

Když mi nechceš nic už dát.

Já se ti teď odevzdám,

a svou sílu zas ti dám.

K svému cíli využij

a můj dar teď použij.

Co pak přijde po tom jen?

Bude zase černý sen.

Zdál se mi už dříve,

byly to tak temné chvíle.

Proč ses musel vrátit sem,

nebyla ti lehká zem?

Proč mě trápíš stále,

nevezmu si přece krále.

I kdybys byl bůh či ďábel,

mě si velkou dobu sváděl,

nedostaneš to, co chceš.

Radši srdce odneseš

a pak řekneš nashledanou,

zůstaň si dál čistou pannou!

Proč kvůli tobě trpět mám?

Tys měl zůstat přece sám.

Proč teď radost necítím?

Proč teď úspěch nevidím?

Proč když já teď vyhrávám?

Proč když lásku nechávám?

Proč? Já se teď ptát můžu.

Co však proti tobě zmůžu?

Jsem jen vězeň bezmocný.

Nejsi třeba nemocný?

Kdybys mi dal záminku,

utekla bych na chvilku.

Ty bys mě pak hledal dál,

Nevím čeho by ses bál,

ty jsi přeci jen můj pán.

Poslouchat tě budu stále.

Víckrát neřeknu už dále.

I když budou prosit víc.

Nenastavím svoji líc.

Nenechám je přijít blíž.

Přivítám tvou temnou skrýš.

Můj slib ti snad nestačí?

Jenom malé hnízdo ptačí,

nediví se že teď pláči.

Nic než slova nemám,

proto ti víc nedám.

Vědět bys to měl,

tys je svázat chtěl.

Proč nebojuji proti tobě,

proč ti kráčím po boku.

Skončím takhle brzy v hrobě,

nebo mrtva v potoku.

To já tě měla vést,

to já tě měla svést.

Proč to bylo jinak zas.

To já měla říkat, tas!

Ty ses měl jen bránit

a já své blízké chránit.

Chráním je však stále,

jenže stojím proti tvrdé skále.

Jenže ty jim neublížíš,

ty se ani nepřiblížíš,

kdybys to jen zkusit chtěl,

velký problém by si měl.

Poznal by si sílu mou,

doposud byla jen tvou hrou.

Věř, že jim neublížíš,

naše zbraně opět zkřížíš.

Nenechám tě vyhrát, tady ne.

Klidně za bílého dne.

Poznáš ty chuť prohry,

poslední část dohry.

Pak nás čeká závěr jen,

ukončím svůj temný sen

Jiná cesta nevede,

nežli cesta do nebe.

Vím, že mě tam nepustíš,

přesto mi teď odpustíš,

že pokořím tě, zničím,

nejsi pro mě vůbec ničím.

Jsi jen vrahem odporným,

mým stínem záludným.

Proč s tebou žít stále mám,

když se vždycky stejně vzdám.

Jenom boj má teď tu cenu,

vrátíme se ke kořenu.

V tom zárodku života,

tam je moje jistota.

Tam mě jenom dobro čeká,

má hodina už dávno tiká.

Připravena jsem.

A čekám jenom s úžasem.

Nevíš, co teď říci máš,

to co máš, to zpět mi dáš.

Kde se bere moje síla?

Odpovídám to je víra.

Nechci víc, než žít.

Nechci víc, než mít.

Nechci víc, než žádám.

Svoje srdce tobě dávám…

Chraň mě svojí sílou.

Chraň mě svojí vírou.

Chraň mě, dokud můžeš.

Chraň mě, snad pomůžeš.

Svou lásku tobě dávám.

Svou láskou se ti odevzdávám.

Svou láskou patřím k tobě.

Co jsi čekal v tomhle hrobě?

Neznám jiný konec.

Neznám jiný cíl.

Neznám jiný zvonec.

Neznám jiný jíl.

Odpustím ti ten tvůj záměr.

Odpustím ti, jsi přec ďábel.

Odpustím ti, jsi přec mnou.

Život je jen smutnou hrou…

Vzdala jsem se, já to vím.

Vzdala jsem se, to je cíl.

Vzdala jsem se, proto jsem.

Vzdala jsem se pro svůj sen.

Odpusť hříchy mi.

Odpusť nejsem bez viny.

Odpusť já tě prosím.

Svoje srdce v hrudi nosím.

Odpusť hříchy mi.

Odpusť nejsem bez viny.

Odpusť slabost mou.

Budu navždy už jen tvou…