Obraz

Krátká povídka o lidském utrpení, smíření s ním a objevování minulosti. Pavel vkročil do starého činžovního domu na konci ulice, vystoupal po starých, hladce ošoupaných schodech do třetího patra a následně zaklepal na první dveře vlevo. Jakmile se dveře otevřely, zmizel za nimi v potemnělém bytě. Domovnice každý den vyhlížela mladého studenta, který navštěvoval nájemníka, jenž skoro nikdy nevycházel ven. Častokrát o tom přemýšlela, povídala s dalšími stejně zvědavými ženami z okolí, skoro neminul den aby nediskutovaly o této situaci. Jejich teorie, o tom co se děje v bytě starého pána, postupně narůstala do nenadálých rozměrů, ale žádná z nich nevěděla, kde se skrývá pravda. Starý pan Josef obýval svůj byt již padesát let, ven mnoho nechodil a pečlivě tajil svoji...

Autor : dne 03/20/2008 | Psychologické | 0 komentářů

Moje jediná zpověď

Znáte ten pocit když chcete něco říct ale nemáte komu? … já už svého zpovědníka mám ale nepřála bych vám ho poznat… Mám se smát a nebo brečet? Mám snad lhát a nebo klečet? K čemu jsou city, když necítím, k čemu jsou činy, když nekonám, k čemu je láska, když nebolí, k čemu je smrt když neosvobozuje… Mám teď brečet či se smát? Mám svým slovům sílu dát? Mám teď konat velké činy? Kdo je však bez jakékoliv viny? Kdo zůstane sám a sám, kdo uteče z boje… Komu já svou lásku dám, nechci zůstat jenom tvoje… Nechci úděl bez viny. Nechci přání bez činů. Nechci srdce bez příčiny. Nechci lásku bez citů. Slov už já mám víc než dost, jsi jako ten dávný host. Který do duše mi dýku vrazil, všechny lásky z kopce srazil. Jak vyhnat tě teď můžu. bylo...

Autor : dne 03/20/2008 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů