Modrý Balónek

Další balónek. Věnuji jej Lairen.
Na rozdíl od červeného je ten modrý pochopitelný. Je o… No, to už poznáte sami, ani nevím, proč jsem jej napsala teď, když většinou takové povídky přicházejí na svět ve „čtvrt na sedm“, sice jen několik lidí ví, co jsem měla poslední větpu na mysli, ale nevadí, pro čtení to není podstatné.

Modrý balónek se vznesl k obloze… Teď byla sama.

adívala se do křišťálově průzračné vody, avšak její hladina byla to poslední, co by vnímala. Na hladině se míhaly obrazce, snad postav za jejími zády, kde však nikdo nestál. Rychle se otočila, aby se mohla o této skutečnosti přesvědčit sama.
Když se teď podívala do jezera, viděla jen svůj odraz. Na tváři pokřivený úsměv, oči smutně hleděly vpřed, po tvářích se jí kutálely slzy a v ruce, v ruce držela modrý balónek. O chvíli později její pohled prozrazoval, že se toulá někde daleko v minulosti.

Tenkrát seděla ve starém, ošoupaném křesle, tiskla ruku malého hošíka, ležícího v posteli a po tvářích se jí, stejně jako teď, kutálely slzy.

„Neplač. Věděla’s, že to jednou přijde, stejně jako já.“ V tu chvíli se rozkašlal. Připadala si neuvěřitelně hloupá. Nechápala, jak ho mohla nechat, aby, aby… Byl to její malý bratříček, měla se o něj starat, ne ho nechat předčasně dospět, zatímco ona sama seděla v pokoji a litovala se.
„Všechno bude dobré,“ říkala tiše.
„Ne, nebude, ty to víš stejně tak jako já,“ odporoval jí, další záchvat kašle přišel záhy. Chtěla vyhnat všechny ty myšlenky z hlavy, nechtěla to všechno vidět znovu.
„Tohle je pro tebe,“ pronesl bolavým hlasem a ukázal na modrý balónek přivázaný k pelesti postele. Zkřivila ústa do jakési „parodie“ úsměvu a sledovala, jak mu pomalu bledne obličej. Rodinnému lékaři volala již před několika půl hodinou a netrpělivě přešlapovala, doufajíc, že zaslechne chrčení jeho auta na příjezdové cestě.

Když lékař o půl hodiny později dorazil, byl chlapec v přikrývkách mrtvý.

Zatímco se toulala svými zpomínkami, provázek balónku jí vyklouzl z ruky.
Letěl teď kolem koruny smuteční vrby.
Na chvilku se nad ní zastavil a pak letěl dál.
Když modrý balónek zmizel v mracích, rozplakala se naplno.

Teď na ni dolehla samota i bol.

BOLEST