Archives | SubSalix

Ďábel lesů

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi se skrývalo mnoho lidských příběhů, prostých a krásných ve své jednoduchosti, ale také sváry a neštěstí, jenž nedaly klidu ani na věčném odpočinku. Bylo to podivné místo zahalené tajemstvím neodbytně vnikajícím do citlivé mysli. Ač prostá chaloupka vzbuzovala majestátnost velkolepých sídel královských. Šlechetnost sálající z jejích zdí šlechetností srdce obyvatel zdala by se býti kdyby posledním nájemníkem nebyl starý podivín, vyhoštěnec společnosti, člověk nevábného vzhledu a celkově odpudivého vzezření. Říkávali mu pán Kočičák po jeho ubohých znetvořených kočkách, kterým denně neléval mléko a vařil poloshnilé brambory, poněvadž byl chudý a nikdo...

Autor : Tina Láskorádová dne 11/20/2007 | Z křídel můr | 0 komentářů

Christine

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … Christine stála před těmi dveřmi. Svýma jasně zelenýma očima si je prohlížela a několikrát musela odhrnout prameny svých dlouhých hnědých vlasů, které ji spadaly do obličeje. Svými tenkými rty neslyšně pohybovala jako by vždy chtěla promluvit a poté si to rozmyslela. Jemnou rukou se dotkla dveří, které se zdály být chatrné, nicméně byly vcelku bytelné. Byly zřejmě z dubového dřeva, na některých místech však byly už zchátralé. Klika byla z nějakého zrezlého kovu, na ní se stáří poznamenalo taky. Christine zaslechla za dveřmi hlasy, proto uchopila za kliku a pootevřela. Tím malým kouskem však nic nezahlédla, proto se odhodlala otevřít víc....

Autor : Anne Ikari dne 11/20/2007 | Z křídel můr | 0 komentářů

Strašidelný dům

Na kraji lesa stál rozlehlý dům, který měl velmi špatnou pověst. V nočním tichu tam bylo slyšet řinčení železa a při pozornějším poslechu chřestění okovů, nejprve z dálky, pak docela blízko. Potom se objevila postava, vyhublý a špinavý stařec s dlouhým vousem a rozcuchanými vlasy. Na nohou měl okovy a na rukou pouta, jimiž řinčel. Obyvatelé blízkého městečka probděli celé noci v hrůze a děsu. Ze stálého bdění onemocněli, a protože jejich zděšení rostlo, umírali, neboť i ve dne, ačkoli strašidlo zmizelo, měli je v duchu před očima. Ten dům byl pak opuštěn, osaměl a zůstal ponechán jen tomu strašidlu. Přesto byl úředně dán do prodeje, kdyby jej někdo z neznalosti, jaké hrůzy se tam dějí, chtěl koupit nebo najmout. Tehdy přišel do města neznámý muž. Vysoký, štíhlý...