Princezna

Doporučený věk: +12

Přichází únor a sezóna karnevalů a maškarních je v plném proudu. Jaké převleky si přichystali obyvatelé jednoho sousedství a jak si poradí, až plesová světla zhasnou?

První, co ráno Jill pocítila, byla prudká bolest v hlavě. Asi z toho alkoholu, co včera vypila. Nebylo ho tolik, jenže ona obvykle nepila vůbec. Pohled na roztažené záclony, jimiž prosvítalo jasné ranní světlo, ji probral úplně.

S nelibostí si uvědomila, že její manžel tam není. A bylo už deset hodin. Byl to nepsaný zvyk: každé ráno ji Pete vzbudí v šest, aby mohli oba dorazit včas do práce. I ve dnech, jako byl tento, kdy Peter nepracoval, ji budil. Jenže toho dne nikoli.

Nevěděla, jak to vysvětlí v práci. Byla profesorka na gymnáziu a jakákoli nepřítomnost se musela hlásit aspoň den předem.

Včerejšek taky dopadl špatně. Po půlnoci se Spiderman stále neměl k odchodu, takže odešla sama. Teď ji napadlo, zda vůbec byl doma.

Tyto myšlenky rychle zahnala a jako první zavolala do práce. Usoudila, že už nemá cenu tam chodit a vymyslela si, že je nemocná. Hovor nebyl podle očekávání nijak příjemný, ale nějak to přetrpěla.

Ještě jednou se podivila, kde je její manžel. Vždyť dnes nepracoval. Nechala to plavat.

Deset hodin byl pravý čas na vaření oběda, proto se do toho hned pustila. Byla už téměř hotová, když se rozezněl zvonek.

To bude on. Možná si zapomněl klíče. Co když tam venku byl celou noc? V noci spala jako dudek, žádné zvonění by ji neprobudilo.

Nebyl to on. Jen roznašečka pošty, Kim Michellová, která shodou okolností bydlela v jejich ulici.

,,Byla jste včera na tý zábavě?“ zeptala se jí roznašečka při podepisování o převzetí balíku a prstem ukázala někam dozadu.

,,Ano, tam byli snad všichni,“ kývla nepřítomně Jill.

,,Já ne,“ zklamaně vzdychla Kim. ,,Jako naschvál jsem se válela doma s teplotou. Ale do práce naklusat musím.“ Protočila oči v sloup.

„Jistě, jistě.“ Ať už vypadne.

„A co pan manžel? Jak to, že neotvírá on?“ Kim se zvědavě naklonila přes práh a snažila se nahlédnout dovnitř.

„On jen… Je ve sprše. A já mám dnes volno. Díky za poštu, Kim,“ odbyla ji rychle Jill a zabouchla jí dveře před nosem. Už i sousedi se vyptávají. Jen proto, aby se zabavila, usedla k obědu.

Peter se ukázal až kolem čtvrté.

,,Nazdar, zlato, včera se to protáhlo až do rána a pak jsem si s pár kamarády šel na pivko. Nevadí ti to, že ne, zlato?“

,,Ale ne. Jen jsem trochu zaspala a zameškala práci, ale to samozřejmě není tvoje vina.“

Nic.

Dala si s ním svůj druhý oběd. „Četl jsi někdy Romea a Julii?“ zeptala se se smutným zájmem.

„Na škole to byla povinná četba, zlato,“ zasmál se, ,,takže jsem to automaticky bojkotoval.“

„Aha.“ Vidíš, chtělas v manželství romantiku, máš ji mít, pomyslela si ironicky.

…

Další den byl již podle zaběhnutých kolejí. V šest se vzbudila a v půl osmé byla ve škole. Měla nabytý rozvrh. Osm hodin v kuse. Navíc zjistila, že počet nakupených domácích úkolů a písemek ji zdrží v práci aspoň do čtyř.

Zrovna měla svou třetí hodinu angličtiny, když v celé budově školy vypadl proud a vedení školy jim následkem toho zkrátilo vyučování. Z dobré nálady si cestou domů začala hvízdat.

…

Peter se měl domů vrátit až za několik hodin a Jill se rozhodla zaplnit zbývající čas malým odpočinkem. Občas si takhle po práci ráda schrupla, zvlášť když její muž nebyl doma.

Otevřela dveře do ložnice a spatřila něco, po čem její žaludek udělal několik kotrmelců. V její posteli někdo byl. Nebyl to její manžel, byla to žena. Nahá žena. Náhle s jakousi zvrácenou jistotou věděla, že je to ta Kočičí žena z plesu. Vypadala zaskočená. Nejspíš také čekala na Petea.

I Jill byla zaskočená. Zírala na ten výjev a nemohla tomu uvěřit. Sice v podvědomí tušila nějakou nevěru již dlouho, ale vidět to na vlastní oči byl pro ni přece jen šok.

První se vzpamatovala „Kočka“. ,,Já jsem nechtěla… nevěděla jsem…“ zakoktala a víc ze sebe nedostala.

Výjev na posteli v Jillině mozku zaklapl na své místo jako kus skládačky. Uvědomila si něco neuvěřitelného. Pomalu dokráčela k posteli a k té ženě. Nejdřív to vypadalo, že jí vrazí facku a pak se políbily.

…

Pokud byl pro Jill Wernerovou šok najít v posteli cizí ženu, nelze vypovědět, co to bylo pro Petera Wernera najít v posteli svou ženu a svou milenku, které ani v nejmenším nevypadali, jako by na něj čekaly.

„Jsi lesba?“ Znělo to spíš jako konstatování než jako otázka a nijak neupřesnil, ke které z nich vlastně mluví.

Odpověď byla nasnadě.