Kapitola VI. – Morové světlo –

Black Chrysanthemum

Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read*

 

Když
otevøela jsi oèi,

vidìl
jsem celý svìt

v
záplavì modøi,

skvìl
se každý kvìt.

 

~
Aphrael ~

 

 

        
Zarmoucená dívka posedávala na lavièce s mìkkým, tmavì modrým
potahem.

        
Naštvanì pozorovala velikánský mìsíc jemné støíbrné barvy, který
jasnì záøil na hvìzdami poseté obloze. Právì se nacházela na nevelikém
balkónì, který patøil k bytu Marcusových rodièù.

        
Sedìla na tom místì už dlouho. Ani nedutala, jen pøímo požitkáøsky
potahovala z doutnající cigarety a pozornì sledovala šedý dým, který váhavì
pohlcovala mystikou nasáklá tma. Na bìlostném filtru utkvíval nápis
Davidoff. Sedìla by tam ještì dlouho, kdyby se balkónové dveøe neotevøely
a k ní si nepøisedl usmívající se Marcus.

        
„Proè nejdeš za ostatníma?“

        
„Nemám na nì náladu,“ odpovìdìla chladnì. „Nechci poslouchat
ty jejich kecy.“

        
Nìkde z dáli se ozvalo psí zaštìkání.

        
„Nesmíš brát tak vážnì, co se ti ta èarodìjnice snažila
vtlouct do hlavy…“

        
„Však já ji neberu vážnì.“ Zbystøila najednou. „Neslyšel jsi
mì nebo co?“

        
„Slyšel, jenže jak tì tu tak vidím, vypadá to trochu jinak.“

        
„Jak jinak?“

        
„No prostì jinak.“ Nechtìl se o tom dál bavit.

        
„Hm.“ Zkøížila ruce na prsou a nohy opøela o zábradlí. Vypadala
ještì naštvanìji než pøedtím.

        
„Víš, co jsem ti pøinesl?“ vyhrkl najednou se širokým úsmìvem
na rtech. Chtìl jí zlepšit náladu.

        
„Nevím, co?“ protáhla znudìnì.

        
„Nìco, co ti spraví náladu.“ Vytáhl láhev Absinthu. „Dáš si?

        
Pøi pohledu na známou zelenou láhev jí pøebìhl mráz po zádech. Živì
si vybavila obraz svojí matky, jak skoro v bezvìdomí leží doma na podlaze a
zvrací, div se málem nezadusí zvratky.

        
„Vypadni s tím, nechci to ani vidìt!“ vyjela po nìm, až se
polekal.

        
„Vždy