Kronika duší

V podsvětí bylo rušno. Tedy nedá se říct tak úplně rušno, vzhledem k tomu, že obyvatelé vnějšího světa komunikovali pouze pomocí telepatie – ale snad postačí fakt, že myšlenková síť byla značně přetížená. Důvod, proč všichni poletovali sem a tam a vyměňovali si informace, byl v podstatě lidský. Strážkyně duší Amera již byla dva tisíce let ve službě, a proto měla být nahrazena někým novým.
Strážci duší byla nejméně početná skupina – bylo jich pouze sedm, přičemž šest mělo rozdělené světadíly (Severní Amerika, Jižní Amerika, Evropa, Asie, Austrálie, Afrika) a sedmý, kterému se v některých lidských mytologiích říkalo Osud, měl na starost Arktidu a Antarktidu a kromě toho se ostatním pletl do řemesla, což byla Ameřina oblíbená činnost, neboť se směla pohybovat všude.
Mezi nejslavnější omyly patřil například incident s Janem Masarykem, který v té době spadal pod působiště Margarity, velmi úzkostlivé, pořádkumilovné a svědomité Strážkyně Evropy. Ta byla tak zmatená z toho, že jeho duši už někdo odvedl, že za ním alespoň zavřela okno. Že tím způsobila záhadu, kterou lidé budou řešit nejspíš ještě hodně dlouho, jí jaksi nedošlo.


Skupinou nejpočetnější byli Čekatelé; duše čekající na nové tělo. Ty jen bloumaly vnějším světem a když našly díru v ochranné vrstvě, pozorovaly lidi a posílaly jim vzkazy a nápady. Na rozdíl od Strážců, kterým byla vždy přidělena pevná podoba mladého člověka a jméno, Čekatelé měli pouze číslo a oči. Ať se duše zrodila v jakémkoliv těle, vždycky měla svou barvu očí, neboť jako víme, oči jsou brána do duše.

Třetí skupinou byli Vyvolení, kteří neměli nic. Nedá se říct, že by neexistovali, byli neviditelní, myšlenky vysílali jakýmsi zvláštním způsobem a jejich přítomnost všichni prostě cítili. Vyvolení se dokonce vzájemně rozpoznali – a na ostatních jim nezáleželo. Ostatně, většinu času stejně trávili ve svých ideálních světech, do kterých se rozdělovali podle náboženského vyznání. Otázka toho, kam přijdou nevěřící, se v podsvětí propírala mnohokrát a většinou se shodlo na tom, že ateista se Vyvoleným stát nemůže (proti tomu ateisté zásadně protestovali).

Posledním členem underground společnosti bylo OUS. OUS se vyskytovalo prostě od nepaměti a všemu velelo. Hlídalo Kroniku duší a zapisovalo do ní úplně všechno – pořadníky čekatelů, seznam Vyvolených (který samozřejmě nikdo nechápal) a Strážců. Co se týče podoby OUS, byla ještě nejasnější než původ jeho jména (bylo jasné, že je to zkratka něčeho, ale kdo si měl pamatovat čeho?) – OUS pokaždé vypadalo jinak.

Ahoj OUS, zapiš si jedny modrý oči, vyslala k němu myšlenku Amera. Věděla, že je to její předposlední den ve službě, než za ni zvolí někoho z Čekatelů a ona se stane Vyvolenou – měla tedy ještě dva dny na to, aby se rozhodla pro nějaké náboženství. To byl dosti těžké samo o sobě a bohové, kteří ji neustále zastavovali v meziprostoru a každý z nich jí tvrdil, že to on je ten pravý, jí to nijak neulehčovali.

Vaše číslo? pomyslelo si OUS směrem k nově příchozí duši a potřáslo zvlněnými blond vlasy. Říkalo se, že OUS mění svou podobu a oblečení podle poslední lidské módy, pravdou však bylo, že OUS módu určovalo. Když duše vstoupila do nového těla, pamatovala si z minulých životů jen asi pět procent událostí a to ještě matně. Na všechno si vzpomněla vždycky až v podsvětí. No a tak některým duším utkvěl v hlavě třeba poslední zjev OUS a Osud tomu chtěl, že se duše narodila jako módní návrhář.

138, zamrkala duše.

Á, 138, mám pro vás skvělou zprávu, stala jste se Vyvolenou, usmálo se OUS. Zvolte si vyznání a můžete pokračovat dozadu.
Vážně? Zorničky duše číslo 138 se rozšířily. No, mé poslední tělo bylo evangelík, takže si vezmu nejspíš křesťanství.

Dobrá volba, objevil se vedle ní Bůh. Pojďte se mnou.

Tak, Amero, jak se cítíš ty? navázalo OUS kontakt. Už sis vybrala náboženství?

Ne. Připadají mi všechna stejná.a už ani nevím, co bylo moje poslední tělo.

Můžu se ti podívat, zvedlo OUS obočí a otevřelo Kroniku.

OUS, rychle si napiš 4 382 510, hnědý oči, musím ještě do Egypta, přerušil je Leo, Strážce Afriky.
Amero, pojď mi prosímtě pomoct, je tam nějaká bitka, vůbec nestíhám.

Jasně, kývla Amera a vyletěla za Leem.

Ta má problémy, co? pomyslela si 125. Bude Vyvolená a nedokáže si vybrat náboženství.

Co by sis vybrala ty? zeptalo se myšlenkou číslo 999 835 241.

To je přece jasný, islám. Islámista jsem byla dvakrát a bylo to v pohodě, naposled ten terorista, ten si žil! Všichni ho hledali, ale já ho tak bezvadně schovala, aby ho nikdo nenašel, než umřel stářím. No, ale hlavně je všechno lepší než buddhismus, tu jejich hudbu nenávidím.

Jakou hudbu?

No přece tu Nirvánu. Ta ti prý hraje v buddhistickým nebi pořád, otočila 125 oči o tři sta šedesát stupňů.

Aha, tu neznám, plaše si pomyslela 999 835 241.

Poleť se mnou, našla jsem si jednu díru ve vrstvě a zrovna je tam jedna holka, která zbožňuje toho.no.Kurta Cobalta či jak se jmenuje.

Obě duše odpluly a OUS se rozesmálo, pokud si dovedete představit smích v myšlenkách. Právě si totiž našlo, že Amera, tehdy ještě číslo 212, měla jako poslední tělo Kleopatru. To konečně vysvětlovalo, proč děsně ráda zachraňovala lidi uštknuté hadem. Strážkyni Jižní Ameriky, Kassandru, tím doháněla k šílenství.

Nejenom, že se do všeho pleteš, ale ještě k tomu vracíš duše do těl! vztekala se černovláska při každé podobné příležitosti.

Že mě to nenapadlo dřív, zamyslelo se OUS nahlas. A přitom to bylo úplně jasné od začátku.
Ahojky, máme tu 1 000 000 000, hnědé oči, přiletěl Erich. Erich byl blondýn, dalo by se říci pohledný, ale v podsvětí to nikoho nezajímalo. Ve službě byl sice zatím jen padesát let, tedy relativně krátkou dobu, ale zato spravoval Evropu a většina duší ho zbožňovala natolik, že to dokonce občas vypadalo, jako by Evropané umírali naschvál.

Představte si to dementní tělo, koulela 1 000 000 000 očima. Bylo mu šestnáct a zabil se na motorce.

Takové plýtvání, přikývlo OUS. Mám vás zapsat do pořadníku?

Jistě, přivřela duše oči a odplula.

Poslední dobou je všechno tak uspěchané, zamával Erich dlouhými pažemi. Vůbec bych se nedivil, kdyby se lidé za chvíli ptali: Nechceš se mnou běhat?

OUS chtělo odpovědět, ale přerušila jej Viktorie, strážkyně severní Ameriky. Byla ve službě jen o pár desítek let méně než Amera a kromě toho po sobě s oblibou pojmenovávala části Země. Tak vzniklo Viktoriino jezero, Velká Viktoriina poušť, Viktoriiny vodopády, Viktoriina země, Viktoriin ostrov, Viktoriin průliv a dokonce státní federace Viktorie.

Šedomodré oči, číslo 2458, obrátila se Viktorie na OUS. Myšlenky, které předávala, byly vždy jakoby zamlžené, sotva se dotýkaly myšlenkové sítě. I celé Viktoriino vzezření působilo mystickým dojmem. Na sobě měla stříbrné dlouhé šaty, její obličej byl bledý a úzký a plavé vlasy splývaly skoro až k pasu.

Jasně, moment, kývlo OUS a otočilo se, neboť se za ním objevila tmavě hnědá koule velikosti bowlingové. OUS chvíli listovalo v kronice. Pak vyslalo velmi silnou myšlenku, která se rozlehla po celém podsvětí. Číslo 125, prosím.

Duše, která si předtím stěžovala na buddhismus, se dostavila během půl sekundy. Její oči měly přesnou barvu jako koule vznášející se vedle OUS.

Máte tu tělo, sdělilo jí OUS a poslalo kouli k duši. Sotva se sebe dotkly, koule i duše číslo 125 zmizela. Právě se znovu narodila.

Takže 2458, že? zapsalo si OUS a duše odplula; stejně jako Viktorie.

Přejete si? vyslalo OUS myšlenku k zelenooké duši, jež se vznášela kousek od něj a plaše klopila oči.

Já se chtěla zeptat, připlula duše o něco blíž, za jak dlouho budu mít tělo. Už čekám přes dvě stě let.

Jistě, podívám se, vaše –

9696.

Pěkné číslo, usmálo se OUS, avšak duše mu úsměv nemohla opětovat. No jo, lidí se zelenýma očima je málo – ale jste hned druhá v pořadí.

Děkuju, mrkla duše a byla pryč.

To už byli zase zpět Amera a Leo. OUS si zapsalo duše, které přivedli, a v tom se k nim přichomýtl holohlavý muž s šikmýma očima v oranžovém hábitu – Buddha.

Amero. začal.

Ne! Neberu buddhismus! Chci se rozhodnout sama!

Máte ráda Nirvánu? mrkl na ni Buddha a zmizel.

Co křesťanství? navrhl Leo. To je celkem moderní.

Nebo islám? přidalo se OUS.

Ne, islám rozhodně ne. To už raději buddhismus. I když ten taky vlastně ne.

Hele, jak už jsi u vyřazovací metody, je to na dobré cestě.

No, pokud islám a buddhismus škrtáš, takže zbývá judaismus, křesťanství, hinduismus, protestantství – ? počítal Leo na prstech.

Z těch větších, kývlo OUS.

Protestantství se mi nelíbí, ti prý neuznávají Pannu Marii, pomyslela si Amera.

Jestli uvažuješ takhle, jsi křesťanka jak poleno, zasmálo se OUS.

Asi ano, křesťanství vypadá nejpřijatelněji, kývla Amera.

Následujícího dne ucítila zničehonic zvláštní chvění v konečcích prstů. Pohlédla na ně, ale už tam nebyly. Začala sama sobě mizet před očima. Ruce, nohy, tělo, i oči. Byl to zvláštní pocit, necítit se. Když už z ní nezbylo nic, co by mohla vidět – a vlastně jí ani nezbylo nic, čím by se mohla vidět, spěchala za Bohem. Díky jakémusi instinktu věděla, kde ho najde. Byla totiž Vyvolená.

Channah Cohen

Literární seminář 1.F