Jak rek zachránil draka před princeznou

Bylo nebylo cestoval si takhle jednou jeden rytíř. Byl velice statečný, ale také velice nešikovný a jmenoval se příznačně Zmařil z Chocně pod Pantoflem. Nu a tenhle rytíř se po své dlouhé cestě rozhodl, že si odpočine v blízké hospůdce. Ta se nacházela na kraji Dračího království. Tam se samozřejmě neuhlídal a přehnal to s pitím a tak zanedlouho celé království vědělo, že přijel udatný rek a že nechce aby se o něm vědělo.

Shodou okolností měli zrovna v tomhle kousku země velké problémy s jedním drakem a princeznou a tak druhý den po rytířově příjezdu pro něj nechal poslat sám pan král. Rytíře to samozřejmě vůbec nepřekvapilo. Oblékl si své nejlepší a vlastně jediné brnění a vydal se do zámku. Musel jít většinu cesty pěšky, protože koně táhnoucí kočár odmítli po pár metrech pokračovat v jízdě a lokaj to přiřknul těžkému rytířskému oděvu.

Když konečně dorazili před královský trůn, byl Zmařil tak unaven, že mu dělalo veliké potíže soustředit se na to co mu vladař říká. Bylo to asi toto:

„Jsem král Jerolým a vládnu Dračímu království. Dozvěděl jsem se o tvém příjezdu udatný reku a chtěl bych tě požádat, zda bys nám nepomohl s naší princeznou.“ Zmařila to trošku zaskočilo. Král pokračoval:

„Jak jistě již víš mám nádhernou dceru, jenomže si ta holka usmyslela, že jako správná princezna musí být udatným rytířem zachráněna před zlým drakem. To by ovšem znamenalo, že rek musí draka zabít a já bych pak ztratil chloubu našeho království a taky bych už neměl s kým hrát šachy. Prosím tě proto, zajdi za mou dcerou princeznou Kryšpínkou a vymluv jí ten rozmar.“

Zmařil neváhal a vydal se k princezně, ale nepochodil u ní. Byla totiž opravdu velmi tvrdohlavá a navíc často četla pohádky, takže o tom, že by neměla být zachráněna před drakem, nechtěla ani slyšet. Zmařilovi tedy nezbylo nic jiného, než si zkusit promluvit se samotným drakem, zda s princeznou souhlasí a pokud ne, jak to udělat, aby tuhle prekérní situaci vyřešili.

Drak Šupka byl už v letech a měl rád svůj klid. Žil v prastaré jeskyni nedaleko zámku(to aby král nemusel chodit na šachy daleko) a neměl moc rád návštěvy cizinců. Ovšem když rytíř zmínil princeznu Kryšpínu, byl drak ochoten se s ním dále bavit, protože už měl tohohle rozruch kolem osvobozování opravdu plné dračí zuby a taky chtěl z dohody něco vytěžit, konkrétně chtěl jinou jeskyni, protože tahle už na něj byla moc vlhká a chytalo ho z toho revma. Domluvili se tedy, že až sem princeznu v okovech přinesou, drak bude hrát zuřivce a Zmařil jej v zápase porazí. Ovšem jenom jako, aby si princezna opravdu myslela, že byla osvobozena. Když jí pak ze sluje odvedou, drak se i se svými šachovými figurkami odstěhuje do jiné jeskyně, kde bude větší sucho a teplo. Jak řekli tak i udělali.

Druhý den přivedli strážci do sluje princeznu a nechali jí napospas drakovi. Jenže v tu nejnapínavější chvíli, když se už už zdálo, že princezna bude skutečně snědena, přiběhl rytíř Zmařil z Chocně pod Pantoflem, draka zahnal a princeznu osvobodil. Kryšpína byla velice šťastná a tak požádala rytíře o ruku. A jelikož byla opravdu krásná, ani ho nemusela dlouho přemlouvat. Zanedlouho se tedy konala velkolepá svatba, Rytíř Zmařil se stal králem a protože jej začaly bavit šachy chodil každou sobotu na dýchánek s drakem Šupkou a králem Jerolýmem.

Zefira Ašanti