Kapitola II. – Den k provokování –

Black Chrysanthemum
Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read*

Jen
podejte mi rýč,

mé
srdce rubáš chce.

Až
půjdu smrti vstříc,

ať
zuří vichřice.

Klesnu
jak chladná zem.

Toť
láska nad hrobem!

 

~
William Blake ~

 

 

        
„Vstávej ty kůže líná,“ rozezněl se pokojem hlas paní Deaverové.

        
„Snad sis nemyslela, že tě nechám vyspávat až do oběda?“ Čekala
na odpověď; ta však nepřišla. Vydala se tedy rázným krokem k posteli.
„Neslyšela jsi? Okamžitě vstaň nebo si mě nepřej!“ Shrnula ze spící
dívky sametovou přikrývku, s kterouž se posléze otočila na podpatku.
Vydala se pryč z pokoje.

        
Sonia dosud spala. Víčka měla stále zavřená, ale i přesto se snažila
nahmatat lem přikrývky. Když se jí pod ruku nic takového nedostalo, otevřela
oči a zlostně střelila pohledem po zatemnělém pokoji. Spatřila rozmazaný
obraz matky, jak se škodolibým úsměvem odnáší její přikrývku kdesi do
vedlejší místnosti.

        
„Vrať mi ji! Slyšíš?“ vřískla po ní navztekaně. Místo odpovědi
se ozvalo hlasité prásknutí dveřmi. „Krávo blbá!“ procedila nahlas. Věděla
totiž, že ji matka asi jen těžko uslyší – právě totiž odešla do práce.

        
Sonia tedy vstala z postele a převlékla se.

        
Šedavou tmu z jejího pokoje mezitím vystrnadily paprsky právě vycházejícího
slunce. Během rozhodování, co začne dělat nejprve, jí pomohl útrpně kručící
žaludek. Snědla proto ovoce, které bylo rozházené na stole v kuchyni.

        
Když si poté uvědomila, že je v domě úplně sama, napadla ji jedna
menší bláznivost, z níž by její matka určitě radost neměla…

 

~

 

       
 O malou chvilku později se pootevřenými domovními dveřmi
vřítilo dovnitř cosi malého a chlupatého. Vyběhlo to dřevěné schodiště,
a přitom se skoro přerazilo o dva poslední schody. Nahoře se to zastavilo a
posadilo.

        
Ozvalo se přívětivé zaštěkání.

        
Byl to malý Rasty, koho se Sonia rozhodla přivést domů – nechtěla
se totiž nudit při dlouhém a náročném úklidu.

        
Štěně bylo cestou do kuchyně mile překvapeno veškerým nepořádkem.
Nadšeně mezi ním poskakovalo a kousalo snad do všeho, co mu přišlo do
cesty; ale to jen do té doby, než mu dívka přinesla plnou misku granulí a
posléze i další, tentokrát s vodou. Sama si potom zapálila cigaretu. Nijak
se netajila s tím, že na cigaretách byla přímo závislá. Začala kouřit
již ve dvanácti letech, ne však tolik jako nyní.

        
Za jeden den spořádala přibližně celou krabičku. Přestat s kouřením
pro ni bylo něco nemyslitelného, ba skoro nemožného.

        
Za uplynulých deset minut stačila v obývacím pokoji nashromáždit všechny
věci potřebné k úklidu. Chtěla začít pracovat, jenže nemohla. Něco jí
tady scházelo. Chvíli přemýšlela, a pak jí to konečně došlo, při
pohledu na stříbrnou Hi-fi věž, stojící v rohu místnosti. Vyměnila tedy
matčiny oblíbené diskotékové hity za své, poněkud tvrdšího ražení.

        
Pokojem se začaly rozléhat zběsilé tóny jedné nekomerční crust-coreové
kapely…

 

~

 

        
Sonia stála v koupelně a navlhčeným hadříkem pečlivě čistila
zrcadlo.

        
V něm se odrážel obraz modrooké dívky se stříbrným piercingem v
bradě. Měla světlehnědé vlasy sčesané do jednoduchého culíku a malý
nevýrazný nosík, na němž se sem tam objevila malá piha. Nedalo se říci,
že by Sonia byla nějak obzvláště krásná, ale na druhou stranu nebyla ani
škaredá. Byla to docela obyčejná holka.

        
Poté, co se pustila do čištění špinavého umývadla, polekaně
sebou cukla, když se jí něco přetřelo o pravou nohu. Naštěstí to byl jen
malý Rasty. Už od prvního pohledu na něm bylo znát, že je mu pořádné
horko. Jazyk mu trčel z pootevřené tlamičky a bylo slyšet, jak zrychleně dýchá.
Ani se mu nedivila, venku bylo skoro třicet stupňů a ona sama se také docela
potila. Nejraději by si sedla někam do stínku a dala si jedno pořádně
vychlazené pivo. To však nebylo možné, protože stačila uklidit pouze obývací
pokoj a před chvílí se pustila do koupelny. Čekalo toho na ni ještě mnoho.

        
Rasty kolem ní prošel a skočil do prázdné vany, kde se pěkně
uvelebil. Bylo mu tam příjemně.

        
Sonia si jej nevšímala a pustila se do nepříliš vábné věci; čištění
záchodu. Cestou k němu si však povšimla něčeho, co by se dalo nazývat
jako pozůstatek ze čtvrteční „kalby“.

        
„Já toho Setha jednou vážně zabiju,“ procedila zhnuseně při
pohledu na zaschlé zvratky vedle záchodu. „Vsadím se, že se to prase ani
nesnažilo trefit…“

 

~

 

        
Idylku teplého slunečného dne zahnala tmavá bouřková mračna nezadržitelně
se ženoucí ze západu. Působila děsivým dojmem.

        
Hodinové ručičky se ustálily na sedmé hodině večerní.

        
Sonia měla ohromnou chuť slavit, právě dokončila dnešní úmorný
úklid. Byla na sebe nesmírně pyšná.

        
Zlomyslně se pousmála, když zpozorovala přicházející bouřku –
vzpomněla si na celou svojí kriploidní třídu, která teď zajisté mokne na
trapném školním výletě, kam ale ona odmítla jet. Neměla totiž potřebu
sedět v jakési prdeli u táboráku a zpívat tam úděsné kovbojské písničky.

        
Zítra odpoledne se měli vrátit zpět do Roxville. Bohužel.

        
Jakmile Rastyho odvedla ven na zahradu, rozhodla se, že si dá pořádnou
sprchu. To jediné teď opravdu potřebovala. Smýt ze sebe všechen ten pot a
špínu, která se na jejím těle během dne usadila.

        
Přinesla si z pokoje dva ručníky a vstoupila do čistotou se lesknoucí
koupelny…

 

~

 

        
Nestačila se ani pořádně osušit, když tu se rozezněl domovní
zvonek. Rychle si kolem sebe omotala ručník a otevřela dveře. Čekal tam na
ni Viktor, kupodivu úplně sám. Vůbec ho tady nečekala.

        
„Čau,“ vstoupil dovnitř bez optání a na uvítanou ji krátce políbil.
„Máš matku doma nebo jsi sama?“ porozhlédl se kolem sebe, očividně
udiven pečlivým pořádkem. Když odtud odcházel naposledy, vypadalo to tady
„trochu“ jinak.

        
„Matka je v práci, vrátí se až pozdě večer.“ Vedla ho do svého
pokoje, jelikož se chtěla obléct. „A co tak najednou, že ses ukázal? A
dokonce sám?“ rýpla si do něho. „Včera jsi mi ani nenapsal.“

        
„No stýskalo se mi, ne?“ posadil se na měkkou pelest postele. „A
tamti volové se zase někam zdejchli. Ty mě tady nechceš nebo co?“ zatvářil
se nadmíru vážně.

        
Všimla si, že na tmavé kšiltovce, z pod níž trčely jeho hnědé
vlasy dotýkající se svojí délkou špičaté brady, přibylo několik malých
kovových pyramidek.

        
„Tak volové se někam zdejchli, jo?“ usmála se. „To jsem si mohla
myslet. Neměl tě kdo vodit za ručičku, tak jsi přišel za mnou, že?“ Přešla
ke skříni a vytáhla z ní svoje staré manšestrové kalhoty a jedno tmavé
tričko s krátkým rukávem. Nezapomněla ani na spodní prádlo. To vše položila
na postel vedle Viktora.

        
„Tak provokace jo, kurva?“ zasmál se a stáhl ji k sobě na postel,
nehledě na to, že na sobě měla pouze drobnou osušku.

        
Začal ji dychtivě líbat a rukama provokativně laskat její nahé tělo.

        
„Nech toho! Teď ne,“ vysmekla se z jeho objetí. „Co kdyby tady
najednou přišla moje matka?“ zatvářila se stejně vážně jako on předtím.

        
„No nic. Tak bych ji pozdravil, ne?“

        
„No jasně,“ zatvářila se kysele. „Spíš bys ani nestihl říct
nashledanou, magore!“ Shodila ze sebe osušku a natáhla na sebe černé
kalhotky. „Víš přece, že má matka naši bandu nesnáší a tebe obzvlášť.“

        
„Vím. Tak ale stejně už s tím nic nenadělám,“ Sledoval, jak si
zapíná krajkovanou podprsenku. Najednou se nad něčím zamyslel. „Sakra, já
ti nevzal tu hudbu, nechceš ještě zajít ke mně? Stejně nemáš matku
doma.“

        
„Na tebe je fakt spolehnutí jak prase,“ se smířeným výrazem ve
tváři si navlékala kalhoty. „Tak teda jo, ale jen pod jednou podmínkou,“

        
„Jakou?“

        
„Pozveš mě na pivo.“

        
„Nemusím tě nikam zvát, pivo mám doma. Dokonce vychlazené.“ Opřel
se lokty o pelest postele. „Tak co, jdeš?“

        
„Mám?“ se škodolibým úsměvem na rtech si oblékla tričko.

        
„Blbá otázka.“ Stáhl ji za ruku k sobě na postel a věnoval jí
sladký polibek. „Ale nezapomeň si vzít mikinu, za chvíli bude pořádný
liják.“ Dodal, když venku zaburácel hrom a ihned nato pročísl oblohu první
bizarní blesk.

 

~

 

        
O pár minut později se spustil silný lijavec. Déšť padal v dlouhých
provazcích a bičoval vše, co mu přišlo do cesty. Avšak mladou dvojici výstředně
oblečených lidí už zasáhnout nestačil, ježto právě vešli do jednoho
skromného bytu v samotném středu vesnice Roxville.

        
„Nazdár,“ pozdravil Viktor svojí matku, která v kuchyni myla nádobí
a otevřel lednici, z níž vytáhl poslední pivo, které tam bylo. „Otec je
doma?“

        
„Dobrý den,“ přidala se Sonia.

        
„Táta je v obýváku a kouká na televizi,“ odpověděla mu a s úsměvem
na rtech kývla Sonie na pozdrav.

        
Viktor chytil Soniu za ruku a vedl ji do obýváku, kde se na gauči
vyvaloval jeho mírně přiopilý otec s výrazným pivním břichem. Viktor
kolem něj prošel, pozdravil ho a vzal mu ze stolu jeho právě otevřené
pivo, jako by se nic nedělo a vedl dál Soniu do svého pokoje.

        
„Sakra co mu to bereš?“ řvala po něm matka. „Slyšíš?“

        
„Však on si dojde pro další,“ křikl ještě, načež za sebou
zabouchl dveře pokoje.

        
„Tvému fotrovi to jako nevadí?“ divila se Sonia.

        
„Fotrovi? Mu je to tak jedno,“ Napil se z ukořistěné láhve piva.
„Pustím ti ty nové kapely, pak si je můžeš vzít.“

        
Přešel k Hi-fi věži a zapnul ji. Ani se neobtěžoval zeslabit
volume, takže nebylo divu, když na dveře za chvíli začala rozzuřeně
bouchat jeho matka.

        
„Kurva zeslab to,“ volala na něho. „Kdo to má pořád poslouchat,
ty tvoje skřeky nebo co to posloucháš?“

        
„Ale polib si…“ odpověděl jí lhostejně a volume zeslabil pouze
trochu. Posadil se na postel a láhev položil vedle na stůl.

        
„Pojď za mnou, ne?“ Vyzývavě se na ni zahleděl zelenýma očima.

        
Usmála se, pivo položila na stůl vedle toho jeho a vylezla si za ním
na postel. Obkročmo se na něm usadila a sundala si mikinu. Stáhl ji k sobě a
začal ji vášnivě líbat…