Krev za princeznu

Krátký příběh o upířím království

Políbil její horké rty. Špičkou jazyka se dotkl její krásně tvarované pusinky. Měla ji tak krásně měkkou a úplně si říkala o to, aby ji někdo vysál do poslední kapky krve. Jemně se jí zakousl do okraje, až mu do úst stekla malá kapička krve. Blaženě si olízl rty a usmál se.

Angela se jen vystrašeně usmála. Věděla, že Kristopher je upír, ale nikdy nevěřila, že by jí něco takového mohlo vzrušovat. Ji v žilách také kolovala trocha té upíří krve z matčiny strany. Jenže tu zabili, když byla ještě dítě. Její otec ji vychovával přesně opačným způsobem, než by se poloviční upír vychovávat měl. Angela občas pociťovala svoje pudy, ale nikdy si s tím moc nelámala hlavu. Jak si nejspíš všichni lidé myslí, tak se upíři mění v netopýry a slunce je zabíjí. To je však jen klam. Upíři nelétají, ani se neschovávají před sluncem. Zato však mohou cestovat myslí a přenášet myšlenky. Pravda je, že svými zuby dokážou roztrhnout téměř cokoli. A občas se vydají na lov čerstvé krve. Ale většinou jim zuby slouží jen na obranu.

Její otec o Angele věděl, že by z ní mohla být upírka… Zvláště když byla dcera princezny, princezny všech upírů. Jenže to naštěstí pro něj nikdo nevěděl. Kdyby se tento fakt o Angele kdokoliv dozvěděl, kdokoliv, mohl by se se svojí dcerou rozloučit a možná i se svým životem. Dcera princezny byla hledána už bez mála 17 let. Kdyby kterýkoli z upírů zjistil, že jí otec schovává a že ani sama Angela neví, co je, čekal by ho krutý trest.

Ale mezitím co ji otec ututlával. Angela se drze scházela s Kristopherem. Ten věděl pouze to, že je Angela poloviční upír.
Kristhoper vytrhl Angelu z rozjímání a jemně ji pohladil po vlasech. Zavrněla jako kočka a políbila ho. Kristhoper jí polibky vracel a opatrně jí položil na postel ve svém příbytku.
——————————————————————————————————–

Angela se vrátila domů za otcem. Tam však nikdo nebyl. Po podlaze se válely převrácené proutěné koše, co její otec vyráběl, aby se uživil. Na zemi byly kaluže lesklé krve. Angela k nim přičichla a okamžitě poznala, že je to otcova krev. Tohle však nebylo radostné zjištění. Angele po tvářích začaly stékat slzy, které ředily otcovu krev, jak nad ní žalostně seděla. Myslela si, že tady nemůže zůstat. Protože pokud odvlekli nebo snad zabili jejího otce, budou se chtít zmocnit i jí. Třeba nemají rádi poloviční upíry nebo něco takového.
V první chvíli si myslela, že by jí mohl pomoci Kritsopher, ale to za okamžik zavrhla, vždyť přece patří taky k upírům a upíři zavraždili jejího otce. Rozhodla se nenávidět upíry. Ale ve skrytu duše jednoho milovala.

Vyběhla už klidnější (Alespoň se jí z očí neřinuly slzy.) ven a přemýšlela co dál. Odvázala si svého koně, nasedla a vydala se do nejbližšího lesa. Přímo na Sever. To byla však jedna z pár chyb, kterých se dopustila. V horách na severu měla sídlo královská rodina upírů. Jela celý den. Kolem 10 večer se zastavila v hustém lese, sesedla z koně a usídlila se mezi kořeny rozložitého stromu. Byla vyčerpaná a během několika minut usnula. Zdál se jí podivný sen. Ona sama měla na hlavě čelenku z černých perel a kráčela na hřbitov v černých šatech. S trhnutím se probudila. Někdo se nad ní skláněl. Chtěla zařvat, ale ten někdo jí zacpal pusu rukou. Měl sněhobílou, jemnou ruku. Tenhle dotek přece zná. Podívala se osobě do obličeje a s úlevou zjistila že je to její Kristopher.

Odtáhl ruku políbil jí na rty a udiveně se na ní podíval. Zřejmě čekal vysvětlení proč utekla z kraje a schovává se v lese.
Tak se Angela dala do vysvětlování. Když skončila Kristopher se jí zadíval do jejích tmavě modrých až skoro černých očí. Uviděl v nich strach, ale ještě něco. Bylo to snad nějaké znamení? Jako by se jí v očích zrcadlila malá korunka. Kristopher se zadíval ještě hlouběji, jako by se jí chtěl podívat do hlavy. Zřetelně viděl královskou korunku. Odhodil jí černé dlouhé vlasy z krku a zadíval se. Na krku vystoupila malá černá koruna. Na její sněhobílé kůži temně zářila. Angela se polekala.

„Co je? To tam mám od narození, akorát to bylo dříve trošku světlejší.“ „To je královský znamení. Angelo, ty nejsi jen obyčejný poloviční upír.“ „A co tedy jsem?“ „Pojď musíš na hrad, rychle, hned vstaň“ a táhl Angelu ze země. „Ne!!“ vytrhla se mu. „Zabili mi otce a teď zabijí mě! Kristophere co se děje?“ „Nic se ti nestane, máš královskou krev nesmějí ti ublížit“ „Ale…“ Kristopher jí vysadil na koně. Sám vyskočil na svého černého oře a pobídl ho. Angela se zmatená rozjela za ním. Nechápala to ale věřila mu. Vždycky mu věřila. A jestli ji hledají, stejně by ji našli. Jsou jich stovky a ona je sama a těžko by se dokázala schovat. Jeli celou noc. Když začalo svítat, začala Angela protestovat, že už toho má dost. Kristopher, už taky značně znavený, však nepovolil odpočinek, jeli dál. Angele se už svírali útroby hlady, byla unavená a sotva se držela uzdy, aby nespala. Jeli pomalu a Kristopher uznal, že už to nemá cenu. Sesedli z koně a Kristopher rozdělal oheň. Neměli nic k jídlu, ale Angele to nijak zvláště nevadilo. Hned usnula. Kristopher jí přikryl svým černým pláštěm a sám se uvelebil, (jak to jen bylo možné na podzimem prochladlé půdě) objal jednou rukou Angelu a také okamžitě usnul. Po pár hodinách, když už oheň vyhasl, se Kristopher vzbudil. Podíval se na Angelu, která tiše oddechovala. Vypadala tak nevinně. Její sametové vlasy byly rozprostřené kolem ní a pramínek jí spadal na její něžnou, už skoro dospělou tvář. Měla v sobě dětské rysy, ale nevypadala jako dítě. Byla až smrtelně krásná. Však někdy jí to bylo skoro až na obtíž.

Naklonil se k ním a políbil ji, aby ji probudil. Angela se ani nepohnula. Zkusil to znovu … nic. Snad není… Ne! To ne, nemůže být… Myslel si v duchu. „Ne Angelo, Angelo“ začal zoufale volat. Sáhl jí na tep. Slabě jí tloukl. Zabalil ji důkladně do svého pláště, posadil ji na koně. Sedl si za ní. Svého koně pobídl, ať jede zpátky domů. Rozjeli se do strmého kopce rychlostí, jakou snad ještě nejel. Pobízel koně a řval. Museli se rychle dostat do hradu, jinak to s Angelou špatně dopadne. Kristopher v dáli uviděl ztemnělý hrad. Pobídl koně ještě víc a během pár minut byli před hradbami. Hradby byly otevřené a za nim velké město. Zřejmě plné upírů. Rozjel se nahoru k hradu. Před obrovskou dřevěnou bránou sesedl z koně, vzal Angelu do náručí a zabušil velikým železným klepadlem.
Bránu někdo s velkou námahou otevřel. Jakmile Kristophera spatřil s polomrtvou Angelou v náručí, okamžitě padl a kolena a vzdychal. „Och má paní, má paní, konečně jste tady, má paní.“ „Nezdržuj, ještě žije ale za chvíli nebude. Doved mě ke svému pánovi“ utnul ho Kristopher.
———————————————————————————————————

Kristopher poklekl před zástupcem princezny. Ten zavelel, „Povstaň ty červe!“ aniž by se na Kristophera podíval. „Proč jsi tak dlouho tajil princeznu upírů? Mluv!“ „Ale pane já sám jsem neměl tušení, že Angela je princezna.“ „Tak ty si jí dovoluješ oslovovat jménem? Je to tvá paní, tvá princezna“ „Ano pane“ odvětil překvapeně Kristopher. Čekal spoustu věcí, ale tohle ne. „Až se princezna probudí, rozhodne se co s tebou a teď mi zmiz z očí.“ Kristopher beze slova odešel ze síně. Proč ho tolik nenávidí? Vždyť přece nic neudělal, jen ji přivedl. Sedmnáct let hledanou upírku a teď s ním zacházejí, jako by byl snad nějaký prašivý člověk.Chtěl vidět Angelu, jak na tom je, ale nevěděl, kde ji má hledat. Hrad byl veliký a všude hlídali hladoví upíři. Vyšel z hradu obhlédnout město, kde by mohl přespat.

Druhý den se brzy ráno Kristopher vydal k hradu. Lehce se dostal přes stráže. Vrazil přímo do síně ve které byl předešlý den tak nespravedlivě nařknut. Celá bledá tam stála Angela a proti ní asi 10 upírů. Zřejmě ta slavná rada starších upírů. Mezi nimi byl i zástupce princezny. Angela vypadala vystrašeně a zřejmě vůbec netušila, co se tady děje. Rada upírů jí začala vysvětlovat, že je po matce královna upírů. Vláda že začíná 17rokem, což jí právě je. A že teď vládne všem upírům. Po té před ní poklekli. Kristopher poklekl také. Angela však k němu přišla vzala ho za ruku, postavila a zadívala se mu do čí. „Miluji tě“ řekla a políbila ho. Kristopher jí objal a polibek opětoval. Když to rada uviděla, dala zavolat stráže a ty Kristophera zajaly. Jeden z nich prohlásil „Nemůžeme dovolit, aby princezna byla s podřadným upírem. Ten upír nemá šlechtickou krev a je to jen prašivý červ. ZABÍT!“ „Ne, ne to nesmíte, nechte ho být! KRISTOPHERE“

Angela se musela dívat na to, jak jejího Kristophera přivazují k dřevěnému kůlu. Angela křičela, prosila, ale nic. Nemohla nic udělat, jen se dívala. Drželi ji totiž dva upíři v pevném sevření, tak že se nemohla ani hýbat. „Kristophere, néé ,já tě miluji!“ „Angelo, já tebe taky a vždycky budu! A ty si najdeš někoho jiného, to je moje přání, buď šťastná. Miluji tě“ „Nééééé“ Nejstarší vzal do ruky stříbrný oštěp. Přiložil ho Kristopherovi k srdci. Roztrhli mu šat. Angela viděla jak se mu špička oštěpu nořila pod kůži. Kapičky krve stékali Kristopherovi po obnažené hrudi. Už bylo pozdě probodl mu srdce. Ten výraz v tváři Angela nikdy nezapomněla. Všude bylo plno krve a jejích slz. Když bylo dokonáno, bývalý zástupce jménem Literius se jen pousmál a řekl „Angelo nezlob se ale muselo to být.“ Angela na něj plivla. „Odveďte jí. Dejte jí nějaké šaty a korunku, ano její královskou korunku.“ zavelel, rozrazil dveře a odešel. Angela se dívala, jak se Kristopherovo tělo měnilo v popel. Vytrhla se strážím, vyndala svojí malou šperkovničk,u kterou nosila všude s sebou. Měla v ní vzpomínku na svou krásnou matku. Popel nasypala do šperkovnice, zavřela a schovala pod plášť. Chtěla umřít. Bez Kristophera a bez otce ztratil její život smysl. Bylo to, to jediné co mněla. A teď o to přišla.
——————————————————————————————————–

Stráže jí ukázaly její komnatu. Angela se převlékla do dlouhých černých šatů a na hlavu si posadila čelenku z černých perel a vydala se z hradu ven, v rukou svojí šperkovnici. Chtěla Kristophera řádně pohřbít. Za hradem byl obrovský, honosný hřbitov. Pomalu scházela kamenné schody. Pak ji něco napadlo. Ano, toto už jednou prožila. Ale nikdy by jí nenapadlo, že na hřbitov ponese svého Kristophera.
Našla si bezvětrné místo. Vyhrabala plytkou jámu, uložila do ní malou truhličku a zahrabala. Na to místo položila menší balvan. Zakousla se do své ruky a jak její krev stékala po ruce dolů, napsala na kámen. „Kristopherovi s láskou Angela“. Setřela zbytek krve z ruky, poklekla a po tvářích se řinuly znovu potoky slz. Najednou zpoza nějakého náhrobku vystoupil mladý muž. Zřejmě upír. „Co tu pohledáváš“ zeptal se. „Pohřbívám nevidíš?“ „Tak ty pohřbíváš? A koho pak?“ „Svojí lásku. Právě jsem pod tuhle zem pohřbila všechnu svojí lásku.“ „To je mi líto“ řekl, posadil se vedle ní a chytil ji za rameno. Angela se mu vytrhla a zařvala „Táhni. Táhni nenávidím všechny upíry. Všechny“ „A ten tvůj Kristopher“ Podíval se na balvan. „To nebyl upír?“ „Byl jenže on byl jiný, lepší. Nejlepší a vy jste ho zničili“ Rozkřičela se a běžela zpět do hradu. Věděla, že nemůže nikam uniknout. Hned by ji našli. Vběhla do své komnaty. Padla na postel s nebesy a okamžitě usnula.

Druhý den ji vzbudila jakási mladá upírka. Nejspíš stejně stará jako Angela. Přinesla jí něco k snědku a poklekla před její postel. „Přejete si ještě něco, má paní?“ „Ano, pojď sem, mám na tebe pár otázek a prosím nejsem žádná paní, jmenuji se Angela“ „Já jsem Stefania. Sloužím tady už od narození, mám tu ještě staršího bratra. Rodiče nám již zemřeli, když jsme byli malí. Já se starám o roznášení jídla. A bratr plní veškeré potřeby princezny a stará se o koně. Ale proč vám to vlastně všechno říkám, když vás to nejspíš ani nezajímá.“ Rozpovídala se mladá služebná. „Ale ano, jistě že mě to zajímá. Mám pár otázek. Takže proč jsem tady a co tu budu dělat? Proč mi zabili Kristophera? Proč zrovna já? A proč se mě všichni bojí a mají ke mě úctu?“ „První opověď zní jednoduše. Jste tu proto, že jste vyvolená. Vaše matka byla princezna upírů. A to znamená, že vy jste její nástupce. Jenže nastalo mnoho komplikací. Vaše matka zemřela a váš otec s vámi unikl a nechtěl nám vás vydat. Vláda začíná v 17 letech. Konečně jste přišla mezi nás. Teď se budete muset naučit spoustu mravů a našich zvyklostí a bude na vás spočívat celý rod upírů. Kristophera zabili, protože se nehodí k vaší šlechtické krvi. Je to smutný a ohavný zvyk, ale bývalý zástupce je hrozný upír. On nemá úctu ani před smrtí. A všichni se vás bojí, protože vaše matka měla obrovskou úctu u všech.“Skončila Stefania. „Ale teď když tedy vládnu, tak to můžu změnit? Všechno můžu změnit. Vím, že v posledních letech upíři žijí v bídě. Ale to teď můžu všechno změnit. A pustím se do toho hned.“ „Ne má paní, ne, to vám Literius nedovolí.“
„Ale já mu musím zabránit v tom aby ubližoval… mému lidu.“ „Má paní buďte přeci rozumná nemáte ani zdaleka tolik síly kolik má Literius. Umí prastaré kouzla, které neovládá nikdo na světě.“ „Ale já jsem přece princezna…“ „Ale takhle to Litherius nehraje.“ „Děkuji ti Stefanie“ odvětila Angela a vyběhla z místnosti do síně, ve které včera zabili jejího Kristophera.

Literius seděl na obrovském černém trůnu. „Literie chci vládnout. A chci to změnit chci aby upíři vzkvétali.“ „Angelo budeme vládnout spolu, jen si mě musíš vzít.“ „Nikdy, moje matka taky vládla sama“ „Ano, ale ty si mě musíš vzít, já ti to nařizuji.“ „Litherie ty mi nemáš co nařizovat, já jsem tvá paní.“ Litherius vstal. Mávnul rukou jako by chtěl odehnat mouchu. Angela odletěla na druhý konec místnosti a narazila do kamenné stěny. „A teď kdo je tady pán? Stráže odveďte ji a zavřete jí do její komnaty.“ Angela znovu skončila ve své komnatě. Jeden ze strážců řekl, „Princezno kdyby jste něco potřebovalam stačí zazvonit na tento zvonek a váš služebník přijde a vyplní vaše přání“ zabouchl dveře a zamkl.

Princezna se rozhlédla po komnatě. Všimla si obrovské knihovny, velkého psacího stolu a poličky s pergameny, listinami a tabulkami s hvězdami. Angela si pomyslela, jaká všemožná kouzla se v těchto knihách a spisech můžou skrývat. V tu chvíli jí to ale vůbec nezaujalo, padla na postel. A spala. Prospala snad celé dva dny. Mladá Stefanie za ní byla mnohokrát s podnosem s jídlem, Angela však nejedla. Jen pila čirou vodu. Když už se ztrácela před očima, někdo vrazil do komnaty. „Má paní, má sestra Stefania mi říkala, že vůbec nic nejíte, za chvíli z vás zbudou jen ty šaty!“ Pak se na Angelu podíval „Ty? To jsi ty? Ta holka u toho náhrobku?“ „Ty, ten drzý upír? Jdi pryč.“ „Tak mladá a tak drzá. Uvědom si, kolik ti je a kolik je mě. Jsi malá rozmazlená holka. Když tady budeš jenom fňukat, těžko něco zmůžeš.“ „Jsem princezna, tvá paní“ „To je mi jedno, pořád jsi jen malá usmrkaná holka. Ty máš vládnout nebo se aspoň snažit něco dělat a ne se jenom dívat jak ti tvůj rod pomalu vymírá?“ „Co si to dovoluješ? Tak víš co? Já s tím začnu něco dělat, to teprve budeš koukat. Tady mám knihy naučím se tolik kouzel, co jenom existuje a Litherius a ty budete jenom zírat“ Rozječela se vytáhla z knihovny štos knih a začal číst. Mladý upír jen práskl dveřmi a odešel. Angela začala studovat. Četla a četla a zapamatovávala si historii, učila se kouzla. Ani nevěděla, že znovu začala jíst, byla duchem nepřítomna, zabírala se pouze svými myšlenkami a studii. Ani o tom nevěděla, ale mladý upír vedle ní vysedával celé hodiny. Pak jí začal se studiem pomáhat. Když přečetla celou knihovnu, dala se do studia hvězd planet a vesmíru. Znala všechno, všechno pro to. aby se dokázala Litheriovi postavit. A pak přišlo i na kouzla. Na mladém Kronosovi (Tak se mladík jmenoval) se cvičila. Teorii už znala. Uměla tolik kouzel, o kolika se jí ani nezdálo. Za pár měsíců uměla všechno. Ted měla sílu se Litheriovi postavit a Kronos stál při ní.
——————————————————————————————————-
„Mám strach. Co když nemám ještě dost síly?“ „Máš dost síly v žilách ti koluje královská krev, ty máš sílu. Já ti věřím.“ „Ale já nemohu.“ „Prostě musíš přimět Litheria, aby se vzdal a přenechal trůn tobě“ „Ale jak? To ho mám zabít?“ „Když to bude potřeba ano. Jen musíš mít v sobě trochu zloby. Tak odpověz, co ti Liherius provedl? „Zabil mi Kristophera a otce. Zničil mi život.“ Angele se začal hromadit vztek. Ze zubů jí odkapávali kapičky krve převtělené ve hněv. Oči se jí roztáhly a tvář nasadila vražedný pohled. Mávla rukou a rozrazily se dveře. Hlasitě kráčela po kamenné podlaze přímo do oné síně. Mávla znovu rukou a dvoukřídlé dveře narazily do stěn. „Litheriusi!“ zařvala skoro nadpozemským hlasem „Vydej mi trůn a vládu. Jsem princezna upírů a ty už nemáš sebemenší moc mě zastavit. Už nebudu přihlížet tom jak můj rod chátrá a strádá kuli tobě.“ „Vždyť nic neumíš, jak mi chceš zabránit? Ty ubožačko.“ Mávl rukou a chtěl Angelu odhodit jako tenkrát. Jen princezna pozvedla ruku a kouzlo se odrazilo a roztříštilo. Litehrius nevěřícně zíral. Zkusil to znovu, Angela však znovu kouzlo odrazila. Litherius vzal stříbrný meč a rozběhl se k princezně. Ta mu však meč kouzlem vytrhla a chytila do ruky. „Co teď? Jsi bezmocný, už nemáš sílu“ zařvala a probodla Literiusovi srdce. Litherius se sesul na kolena. „Má paní, má paní“ byla jeho poslední slova.

Pak se změnil v prach. Angela se sesula vedle něj. Souboj jí nesmírně vyčerpal. Z ruky jí vypadl zkrvavený meč. Kronos postavil Angelu na nohy a objal jí. „No tak princezno, neplač. Všechno bude dobré“ řekl a dovedl jí k trůnu. Tam jí posadil. Najednou se do síně hrnuli desítky upírů. Všichni poklekli a zvolali „Krev za princeznu“ Angela však místo toho, aby jí to naplnilo radostí a štěstím, cítila vevnitř prázdno. Kristopherovo poslední přání bylo, aby byla Angela šťastná. Jak však mohla být šťastná bez něj?

Čeká jí teď spoustu povinností. Musí se toho ještě mnoho naučit. Jak jen byl její předešlí život snadný. S Kristopherem.

Angela šla na hřbitov s kyticí černých růží. Na sobě znovu své dlouhé černé šaty a čelenku z černých perel. Položila vedle balvanu černé růže. „Kristophere? Jak můžu být šťastná bez tebe?“ ptala se sama sebe. Najednou jí kdosi odpověděl „Slib mi, že už se nebudeš trápit.“ Angela se otočila a tam stál Kronos. „To ti slíbit nemůžu vidíš? Pohřbila jsem všechnu svojí lásku.“ Kronos k ní přistoupil dotkl se míst kde má srdce.“A nezbylo tam alespoň malinký zbyteček pro mě?“ Angela k němu přistoupila „To si Kristopher přál… Abych si našla někoho, s kým budu šťastná. Ale já nevím, jestli teď dokážu být šťastná.“ „Alespoň to zkus“ Pošeptal a políbil jí na krk. Angela se k němu postavila zády a se slzami v očích pozorovala, jak kolem nich létá žluté listí. Byla už tma. Kronos jí ze zadu objal kolem pasu a Angela se o něj opřela. Kolem obličeje jí vlály krásné černé vlasy. Snad dokáže být časem alespoň trochu šťastná.