Chodba výčitek

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi… za nimi bylo něco, co ji volalo.Stála před domem a nechápala, co tu dělá. Ten dům ji volal, cítila naléhavou touhu vejít dovnitř. Ale tušila, že pokud tam vejde, stane se něco, co změní její život. Jen vejdi. Nečekej. Poznej tajemství. Volaly na ní dveře. Rebeca se rozhodla poslechnout. Opatrně se přiblížila ke klice a pomalu na ní položila dlaň. Nic se nestalo. Čekala nějaký výboj energie, ale nepřišlo nic. Začínáš být paranoidní Reb, to chce klid, říkala si v duchu. Po otevření dveří zůstala chvíli překvapeně stát. Něco nebylo v pořádku. Neviděla chodbu, kterou uvnitř tušila. Jen šedo, neprostoupitelnou šeď. Zhluboka se nadechla a vešla...