ŽD7 – Odsouzen
Drabble formou rozhovoru „Jak se cítíte, když víte, že za chvíli zemřete?“ „Nijak. Každý přece někdy zemře,“ řekl vězeň s číslem 754. „To ano, ale vás odsoudili k trestu smrti. Rozsudek proběhne již za pár hodin. Nemáte strach?“ „Vnímám jen klid. Můj konec je blízko. Raději zemřu teď, než jako nemohoucí čekat v posteli, až mně mé srdce stářím vypoví službu.“ „Ale co vaše sny? Necítíte lítost nad krutou vraždou, kterou jste spáchal?“ „Sny jsem pohřbil už dávno.“ „Nechcete se kát? Bůh by vám snad odpustil.“ „Bůh ano, ale vy i ten vrah budete žít s vědomím, že jste poslali nevinného na smrt.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD7 – Počasí
Drabble formou rozhovoru „Ach jo, to je zase počasí. Zima a furt fouká, to nemám ráda.“ „Počasí? To jako fakt, už zase? Proč se všichni bavíte o počasí? Je podzim, co bys chtěla?“ „Tak nevím, na něco si člověk stěžovat musí. Chtěla bych ještě trochu sluníčka. A míň větru.“ „Jo, v létě to budou stížnosti na málo sluníčka a moc větru, co? Že tě to baví.“ „Náhodou počasí je dobré společenské téma, k tomu mají co říct všichni! Spousta lidí si prý pouští televizi jenom kvůli předpovědi počasí!“ „Ale to znamená, že mají všichni lepší společné téma.“ „Jo? A jaký teda? Povídej.“ „Rosničky.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD7 – Hvězdy
Drabble formou rozhovoru „Myslíš si, že je někde také život?“ „Dívám se do nebe a vidím spoustu hvězd. To by bylo, aby tam nikdo nebyl.“ „Třeba kosmonaut!“ „Ten taky, ale určitě tam někdo žije a kouká se na nás. Má lepší dalekohled než my a vidí nás.“ „Myslíš, že se nám směje?“ „Smál by se, kdyby nás slyšel. Ale když koukáme z okna, smějeme se těm lidem, které neslyšíme, ale jen vidíme?“ „Já většinou ano, ty ne? Někdy to je vtipné.“ „Mně je spíš z toho smutno.“ „Hele, padá hvězda!“ „Přej si něco.“ „Já si přeji, aby i na pohled bylo všechno veselé.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD7 – drabble od Magnolie
Drabble formou rozhovoru – Co jsi to zase provedla? Pojď sem, koukej. – Já? – Ano, ty. Nedělej na mě tyhle nevinné oči, vždy se do všeho pleteš. A je to tvá vina, že se hádají. – Ale já jim nic špatného neudělala. – Tlačila jsi je k sobě přes všechny překážky a rozdíly, a teď? Podívej, jak jsou nešťastní. Zraňují se. – Jen jsem jim ukázala potenciál, co by mohlo být. Ale snažit se musí sami. K ničemu jsem je nenutila. To ani neumím. – Ale to je… to je naprosto… – Úžasné? Neuvěřitelné? Geniální? – Nerozumné! – Od toho jsi tady přece ty, Rozume. Já jsem Láska, já nemusím dávat smysl. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD7 – Kamarádky
Drabble formou rozhovoru Autor požádal o anonymní vydání. „Ahoj! Tak jsi konečně venku?!“ „No jo, muž se konečně odvážil hlídat sám.“ „To určitě zvládne, chlapi si vždycky poradí.“ „A toho se právě bojím. Ale ty povídej, jak bylo na dovolené?“ „No znáš to, klasika. Přejídali jsme se, přepíjeli jsme se, koupali se v moři i v bazénu. Vyzkoušeli místní speciality, dokonce i na pár výletů jsem svého muže přemluvila.“ „A půjčili jste si auto? Ten můj by pořád jen seděl doma před televizí.“ „Jasný, auto jsme měli na tři dny, zajeli do nejbližšího okolí a udělali pár těch dovolenkových fotek.“ „To ti tak závidím!“ „Neboj, taky se dočkáš.“ Redakční úpravy provedla Helenia...