Spravedlnost
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Lucie měla vždy silnou touhu po spravedlnosti, takže nikoho nepřekvapilo, když začala studovat práva a stala se úspěšnou advokátkou. Vždy se snažila pomáhat potřebným a trestat zločiny. V soudní síni neměla soupeře jí rovného. Nyní přijala těžký případ obhajoby vraha, který ovšem od začátku tvrdí, že je nevinný, že té malé holčičce neublížil. Důkazy nic s určitostí neprokazovaly, takže se proces vlekl. Porota byla proti němu začátku zaujatá a žalobce se vyžíval ve zdůrazňování odpornosti činu. Nakonec se to povedlo a vrah byl osvobozen. Konečně byl propuštěn z vazby a Lucie ho doprovází ven na svobodu. Její klient se k ní na schodech otočil a řekl: „Spravedlnosti bylo nakonec učiněno za dost, že?“ Lucie kývla a šla vedle něj...
Hněv
Z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- „Podívej se, jaký tu máš bordel z těch toastů! Nemůžeš to tady takhle nechat!“ „Jo. A ty máš po toastech všechno voňavoučký a čisťoučký!“ No jasně, drobky. Miliarda malejch hnědejch drobků. Ale mně bude nadávat, babizna jedna. To je stejný jako s tou vánoční kytkou… „Podívej se, jak to tam dáváš, vždyť to vypadá jako koště!“ Narovnala, přerovnala… a vypadalo to zrovna tak jako koště. A pak mi vynadala, že to vypadá jako koště. Nezáleželo na tom, že to tak udělala ona a já jsem do jejího skvostného koštěcího aranžmá ani nesáhla. Byla to samozřejmě moje vina. Zažila jsem jen další z hromady WTF momentů. Já vím moc dobře, že nejsem normální, mám na to hromadu papírů a asi deset nebo dvanáct diagnóz. Zato ona se považuje za...
Zoufalství
Z pera Veroniky Narcissy Williamsové. -*- „Omlouvá se.“ „A?“ Vojmír rudl vzteky. Ruce měl sevřené v pěst a očima propaloval odvážlivce před sebou. „No tak je zamilovanej, to všeci víjó,“ snažil se domluvit Vojmírovi. „Jenomže už je úplně tragický, jak nám tvrdí, že ne a přitom… Chápeš.“ „Jo. To si ale musí přiznat sám. Dokud bude pít, bude ho furt hájit, když si z něj jen někdo dovolí udělat šprťouchlata a-“ Konverzace dvou mužů byla přetrhnuta ostrým klapáním podpatků. Oba se na nově příchozího otočili. „O čem si to tu šuškáte?“ změřil si je hnědovlasý muž nedůvěřivým pohledem. „O tobě,“ odsekl Vojmír a nehledě na to, jak moc mu chtěl četař Emil zabránit, se napřáhl na...
Lehkomyslnost
Z pera Mintaky Orionis. -*- Termín OVCÍ se nezadržitelně blížil, ale Mirandu to nijak nestresovalo. Věděla, že má ještě pořád dost času a že, když se do toho pořádně opře, tak to v pohodě zvládne. Místo toho si raději povídala se spolužačkami v kolejní místnosti nebo trénovala famfrpál. Týden před odevzdáním písemné práce už z Mirandina přístupu byly lehce nesvé i její kamarádky a nenápadně se ji snažila popostrčit k dílu. Ale Miranda se jim jen smála a napomínala je, aby nebyly tak přehnaně starostlivé a nechaly to na ni. Jenže pak se stalo něco, co Miranda vůbec nečekala a s čím absolutně nepočítala. Při famfrpálovém tréninku se vážně zranila. Nejdřív si myslela, že to nic není, že je to jen zlomená ruka, kterou do rána kostirost uzdraví. To vůbec nevěděla, jak...
Píle
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Mravenčí královna byla po svém prvním a posledním letu vyčerpaná. znaveně se vplazila do skuliny v pařezu a z posledních sil se dala do snášení vajíček. Bylo těžké vypiplat z larvy mravence, ale když to dokázala, už šlo vše snáz. Mravenec pečoval o vajíčka a larvy a s každým novým mravencem se toho dalo dělat víc. Brzy na královniny pokyny začali s budováním města. Komůrky, chodbičky, jesle pro larvy, sklady potravin, obranné stěny. Líhli se dělníci, vojáci a další specializovaní mravenci. Brzy bylo město dost silné, aby ustálo nájezdy nepřátel. Práce zde ale nikdy nekončí. Město potřebuje opravy kvůli dešti, větru, útokům i času. Lovci neustále shánějí jídlo, kterého není nikdy dost, a královna nepřestává snášet vajíčka, protože...
Lstivost
Z pera anonymního autora. -*- Dělala to fikaně a mazaně, přelstila by svým chováním kde koho. Dělala z vás úplně nejhoršího člověka, ale bez toho, abyste to nějak zaregistrovali. Ba naopak byla jakási milá a úlisná, dané konkrétní osobě přišla hodná, milá a jak nejlepší kamarádka. Ale ta nejlepší rádoby kamarádka se vždycky ozvala jen, když něco potřebovala, jen, když čula nějakou výhodu, jen když věděla, že je jí k něčemu dobrá. Obelstila její city sladkými řečmi a využívala ji. A člověku trvá, než si to sesumíruje, než si to uvědomí, jak byl obelhán, když tu ten lstivý podrazák není, když ho potřebujeme my. Že ho nezajímá, jak se my cítíme. Že riskuje vždy naše věci. Věřte tomu nebo ne, nevyplatí se to nikdy a vždy se takové chování vymstí, člověk skončí třeba...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
