Connor Ian McBrownnies

Vyrážíte někdy rádi sami do přírody a nikomu nedáváte vědět, kam že jste to vyrazili? Po příběhu pana Connora si dáte, tak jako bobřík toulavých bot, velmi záležet na tom, aby alespoň někdo tušil, kam jste vyrazili.

Pro bobříka tajemných dálek si pan Connor přichystal dvanáct krásných haiku. Pojďte si i vy užít Rok ve zkratce.

Pojďme se takhle večer trochu bát. Pan Connor Ian McBrownnies má pro vás a bobříka strachu připravený strašidelný příběh a rád vám jej odvypráví.

Vyrazte s panem Connorem a bobříkem budoucích dnů na Půlnoční jízdu. Určitě nebudete litovat.

Bobřík spánku si toto kolo opravdu užíval. Další krásnou pohádku, po které zaplul do říše snové, pro něj sepsal pan Connor Ian McBrownnies.

Včerejší strašidelný příběh je minulostí. Pokud se ale stále trochu bojíte, třeba vás uklidní pan Connor Ian McBrownnies s bobříkem velkých citů. I když... Podle názvu příběhu to nevypadá na šťastný konec...

Další z lovců bobříka sta chvil je i pan Connor Ian McBrownnies.

Když byla Alice ještě nevinné děvče, ráda si hrávala s svou sousedkou Májou veknu. Bylo jim jedno, jaké je počasí, vyhrály si za všech okolností počasí. Jednou se však nevydařilo vše podle plánu.

Alice byla začtená do policejního spisu. Něco se jí stále nezdálo, něco chybělo. Jeden dílek, který by celý případ vyřešil. Vražedná zbraň nebyla nikde na místě činu k vidění.

Oběť byla uškrcena, dle otlačeniny na krku a kousků vláken se jednalo o lano. Pachatel musel být určitě precizní, neboť na místě krádeže bylo minimum důkazů. Žádné otisky, odstranění svědků bez použití zbraně či nože. Jenom pár věcí bylo neuklizených. Rozbité sklo a ztracená věc.

„Myslíš si, že bude ten projekt sedět? Je vše správně?“

„Pokud to prošlo doteď vše, tak i tohle musí určitě projít. Byli by blázní, kdyby tě v posledním kole vyhodili. Promarnili by velkou šanci. A minimálně já ti věřím,“ řekla Alice směr ke Káti při natahování se pro sklenici vína. Káťa miluje borůvkové víno, ale Alice si raději popije klasického levného vína.