Dobývání vesmíru a první kouzelnická kolonie na Marsu

Pohled na mimozemské kolonie osídlené kouzelníky

Na počátku celého osidlování vesmírných těles stojí, jak ví každé malé dítě, mladý astrolog Alexander Hufeisen, jehož otec, Karl von Hufeisen, byl kolegou Johanna Keplera.
Starý šlechtic svého syna nikdy oficiálně nepřijal za svého a spolu s jeho matkou ho vyhodil ze svého domu. Avšak Kepler si chlapce zamiloval a poskytl jim tedy ubytování a práci u něj doma.

Vychovával ho jako svého syna a mladý Alexander začal s věkem vykazovat neuvěřitelné nadání a ještě jako chlapec pomohl Keplerovi vylepšit a upřesnit jeho výpočty. Kepler pochopil, že takové nadání nemůže ukojit na žádné škole ani univerzitě v Německu.
Požádal tedy o pomoc svého dobrého přítele, magistra Kellyho, který, jak dobře věděl, měl ve světě vědy a alchymie ohromné znalosti. Ten starci slíbil, že zná velice uznávanou školu, kde jeho nadání určitě nepřijde nazmar. Tak tedy Alexanderovi během jeho jedenáctého roku přišla pozvánka do školy čar a kouzel v Bradavicích.

Alexander se stal během studia samozřejmě primusem a jeho znalosti udivovaly kdejaké učence té doby (Ať čarodějné či „mudlovské“, jelikož v této době zatím neexistovalo takové odloučení čarodějů od mudlů jako dnes.) a svými novými poznatky pomohl také pomohl otci (Tak oslovoval Alexandra Johanna Keplera.) vytvořit známé Keplerovy zákony, které byly důležité jak pro přesnější studium vesmíru, tak pro nadcházející Alexanderův projekt.
Alexander již od malička snil o dobývání vesmíru, nyní však svůj sen hodlal převést do reality. Dva roky po dokončení studia (Dosáhl jednoho z nejvyšších bodů NKÚ v celé historii, konkurovat mu mohl už jen Tom Raddle, který se později stal Vy-víte-kým.) dovršil svůj výzkum za pomoci nejlepších astronomů a svého mecenáše, a chystal se provést do té doby nemyslitelné!

On a jeho bývalý spolužák ze školy, Deniw Nirdla, se měli přemístit ve speciálních kouzelných skafandrech na povrch Měsíce a vytvořit tam předpoklady pro jeho zapojení do letaxové sítě, jednoduše, měli tam postavit krb. Transportování pomocí letaxové sítě bylo samozřejmě jednodušší a bezpečnější nežli přemístění, které by se muselo znovu pracně vypočítávat s velkou přesností, která byla pro takovou vzdálenost nutností.

Oba mladíci stavěli krb s vědomím, že jestli se jim to nepovede, není šance se bez výpočtů přemístit zpátky na Zem, a tudíž by na Měsíci zahynuli! Po menších nesnázích byl krb postaven a spojen se speciálně upraveným krbem u jednoho přítele magistra Kellyho (Kepler a Alexander v té době přebývali na dvoře císaře Rudolfa II.), doktora Fausta, který byl odborníkem na letaxovou technologii.

Jeho výpočty však podcenili efekt nutného zvýšení výkonu krbu, a tak, když se Faust a Kelly vydali novou letaxovou linkou za mladíky na Měsíci, krb vybuchl a vytvořil nehezkou díru ve stropě, která působením velkého zbytkového magického pole nešla nikdy zazdít. Mimo to, vylétající mágové za sebou díky překalibrovaní letaxového spojení zanechali dlouhou světelnou čáru a celý incident se hluboce zapsal do povědomí místního obyvatelstva. Od té doby si mágové dávali větší pozor, ale nevyhnuli se několika dalším nechtěným výbuchům krbů po celé Evropě.

Společně s dalšími kolegy vytvořil Alexander na Měsíci menší základnu, lépe řečeno amatérsky vytvořený utěsněný dům. Věděl dobře, že základna na měsíci by neměla příliš valnou budoucnost, jelikož předpovídal, že mudlové budou zanedlouho schopni vidět až na povrch měsíce, či na něm postupem času snad dokonce přistát. (My ovšem nyní víme, že existuje velká kolonie na jeho odvrácené straně, chráněna pár kouzly proti pozornosti mudlů.)
Vždy když pobýval na Měsíci, hleděl zasněně na Mars. Podle jeho výpočtů a pozorování bylo na jeho polárních čepičkách velké množství ledu. To je ono, řekl si, tam postavím svou kolonii! Pustil se do plánu, kde chtěl několik kilometrů pod povrchem Marsu, v místech, která jsou již ohřívána vnitřkem planety, postavit ohromnou kolonii, určenou hlavně pro rekreaci kouzelníků.

Své dílo chtěl pojmenovat Jeskyně snů. Jeho kolegové se však na jeho nový projekt dívali skepticky a začali pracovat na kolonii na odvrácené straně Měsíce. On sám však seděl zavřen ve své pracovně (Jak na Zemi, tak i na Měsíci.) a propracovával své plány a výpočty pro přesné přemístění na Mars a pro zdokonalení letaxové technologie (Bohužel již bez asistence zesnulého doktora Fausta, jehož otrávila mladá čarodějka Markéta, do které se bláznivě zamiloval, ale které šlo celou dobu jen o jeho peníze získané díky jeho náhlé popularitě.)

Po deseti letech dopadl na již slibně se rozvíjející kolonii na odvrácené straně Měsíce veliký meteorit a zničil celé snažení prvních měsíčních kolonistů a je samotné zahubil. Zemřelo tam mnoho Alexanderových přátel a odborníků. To dohnalo mladého vědce k psychickému zhroucení, čemuž pomohla i nedávná smrt Johanna Keplera. Byl přemístěn do nemocnice svatého Munga, kde potkal svou bývalou spolužačku a tajnou lásku, Agátu Hrnečkovou, ve které našel svůj nový smysl života.

Po několika měsících se vzali a Alexander dostal novou chuť ponořit se do svého projektu Jeskyně snů, značně podporován svou novomanželkou. Objevil spoustu lidí, kteří mu v tomto projektu věřili a měli zájem se podílet na jeho realizaci. Mezi nimi i čerstvý absolvent bradavické školy, genius přes astronomii, Viktor Podbradavous, se kterým se Alexander inhed velice sblížil, a oblíbil si ho téměř jako svého syna. V té době se mu narodila již druhá dcera a on si usmyslel, že musí vyrůstat v jeho výtvoru, naprosto dokonalém světě bez násilí a čím dál častějšího pronásledování mudlovskou populací. Proto se pustil do práce s takovou vervou, že nezamhouřil oka po několik týdnů.

Když měl hotové všechny výpočty, stačilo jen počkat na ideální konstelaci Měsíce a Marsu. Onoho dne byl Alexander velice nervózní a dokonce se snažil přesvědčit Viktora, aby se s ním nepřemisťoval, že je to příliš nebezpečné, a že krb na Marsu zvládne postavit sám. Viktor se nad tímto prakticky ani nepozastavil, jelikož viděl, v jakém stavu Alexander je – mnoho dnů bdění a práce s tabulkami udělalo z kouzelníka živoucí trosku. Naopak, Viktor se snažil přesvědčit jeho, ať se nechá nahradit někým jiným, že by to nemusel zvládnout, o čemž však Alexander nechtěl ani slyšet. V danou dobu se tedy oba přemístili na Mars a tam i přes svůj stav pomohl Alexander Viktorovi postavit onen krb.

Jakmile začaly na povrch Marsu proudit potřeby nutné k vydolování jeskyně i přístupu k ní, dal se Alexander do kupy a začal zplna realizovat svůj sen. Paradoxní je, že po všech nebezpečích, kterými Alexander prošel, tragicky zahynul při banální zkoušce jednoho z výtahů pro přístup do jeskyně. Vedení projektu se tedy chopil mladý Viktor a dotáhl ho do konce přesně podle plánů a přání zesnulého přítele. Během této práce se mimochodem velmi sblížil s jeho rodinou a po roce si vzal ovdovělou Agátu.

První Jeskyně snů měla plochu pouze 200 ha s tvarem polokoule a byla chráněna magickou aurou proti úniku vzduchu (Její pracovní název byl „Splasklá bublina“). U kraje „bubliny“ byly postaveny domky pro trvalé i dočasné bydlení a v centru města pak ohromný zábavní park s mnoha tradičními atrakcemi, ale hlavně zde bylo postaveno mnoho atrakcí, které vymyslel a navrhl sám Alexander.

Tyto atrakce byly pro mnohé velkým překvapením a spoustu lidí znechucovaly svou kontroverzností a děsily svou zdánlivou nebezpečností. Jmenujme například Obří kosmický kanón, kde byl člověk v malé buňce vystřelen nad povrch Marsu a vlivem pérka mrštěn obrovskou rychlostí zpět do parku. Nebo Gringottovu pravou horskou dráhu, která prý přesně kopírovala podzemní síť tunelů pod Gringottovou bankou v Příčné ulici v Londýně (Zde se také objevila první žaloba a žádost o vysvětlení, jak se tvůrce k dostal k plánům, aneb slovy mluvčího banky „Jak se to podařilo tomu držkounovi vyslídit?“)

Avšak tyto atrakce se staly také nejoblíbenějšími, hlavně tedy mezi dětmi. Součástí parku byla také Hufeisenova hrozivá botanická a zoologická zahrada, která obsahovala všechny kouzelné i nekouzelné druhy fauny a flory, a tudíž i mnoho nebezpečných exemplářů, (Objevily se také dohady, jak se sem Viktorovi a jeho kolegům podařilo tohle vše dostat, ale ti se jen mírně usmívali a odmítali odpovídat.) dále pak velký famfrpálový stadion a Nestvůrný vodní park se všemi vodními atrakcemi, na které si dítě může vzpomenout.

Postupem času se začala jeskyně rozšiřovat, až na dnešních 20000 ha. Přibylo mnoho domů, či letních sídel zámožných kouzelníků. Své pobočky zde má mnoho kouzelnických institucí, včetně Gringottovy banky. Přístup sem byl rozšířen na dvacet výtahů na povrch a vystavěny byly čtyři další krby na povrchu, z čehož dva vedou přímo na Zem a zbylé dva do kolonie na odvrácené straně Měsíce. Zdokonalena byla i ochrana proti úniku vzduchu, která byla celá zhotovena ze speciální kouzelné slitiny, takže nepotřebuje neustálý přísun magické energie.

Ačkoli byly za pomoci nových metod a technologií vytvořeny kolonie na mnoha dalších vesmírných tělesech, (Například Podvodní kolonie na Europě, kterou si čert ví proč zvolili za bydliště či místo k rekreaci hlavně politici, účetní či majitelé kasin.) každý vám však potvrdí, že Jeskyně snů Alexandera Hufeisena je to nejkrásnější mimozemské místo k relaxaci. Někteří by vám oponovali, například obyvatelé Ethanolové kolonie na měsíci Io, kde byla nedávno nalezena obrovská ložiska lihu, ale na jejich úsudku nezáleží, jelikož ti nyní napovídají mnoho zvláštních řečí…