První kroky v autorském psaní

Pár slov o autorském psaní od slečny Amber Swenové.

Milí čtenáři, ráda bych se s vámi podělila o svoji zkušenost v rámci autorského psaní. Chtěla bych tím lehce přispět těm, kteří by sami chtěli začít psát, ale nevědí, jak se k tomu postavit.

Je tomu již deset let, co jsem se začala věnovat vlastní tvorbě. Důvodů bylo hned několik, ale především jsem chtěla zkusit něco nového. V dětství jsem velmi ráda četla a to byl také důvod, proč jsem chtěla zkusit sama tvořit.

Jak začít? Co udělat nejdříve? Čemu věnovat pozornost? Tohle vše se mi honilo hlavou. Postupem času jsem si vytvořila vlastní strategii, které se držím dodnes. Nejdůležitějším krokem je nápad – myšlenka, která se týká obsahu příběhu. Jinými slovy to potřebuje zápletku, kterou chcete napsat a předat potenciálním čtenářům. Následně je vhodné se začít věnovat bližším faktům. Tím mám na mysli dobu, ve které se příběh odehrává, místo (reálný svět, vymyšlený), příp. konkrétní město či zemi, kolik postav se přibližně objeví v ději, jakou budou hrát úlohu apod.

Dalším pilířem vašeho příběhu jsou postavy, na které se trochu pozapomíná. Myslím si, že i sebelepší příběh, který není podpořen kvalitními postavami, nemá velké šance vyniknout. Já sama proto věnuji svým postavám mnoho času, abych je poté mohla v zápletce nechat jednat dle jejich pevných základů. Lépe se mi tím vlastní zápletka píše a jako autor se v ní neztratím.

Samotným příkladem je život každého z nás. Jednáme na základě vlastních zkušeností, charakterových vlastností a vztahu s okolím. Díky tomuto poznatku jsem si začala ke každé své postavě psát její životopis. Samozřejmě se domnívám, že to není podmínkou, ale jako autor potřebujete alespoň trochu své postavy znát a vědět, kam je směřujete. Alespoň si promyslet jejich charakterové vlastnosti, přibližný vzhled, stáří postav a důležitost v dějové linii.

Ve chvíli, kdy máte svůj základ pro příběh, můžete jej začít stavět. Zde již, podle mého, záleží na stylu vlastního psaní a vyjadřování. Tohle mi ze začátku činilo potíže, protože jsem neměla zkušenost a představu o svém způsobu psaní. Zde bych mohla poradit nejspíše jen zkoušet, zkoušet a nenechat se odradit.

Také si pečlivě rozmyslete, v jaké formě budete nápad zpracovávat. Můžete psát v tzv. ich formě (vyprávění v první osobě jednotného čísla) nebo tradičně ve třetí osobě (vypráví autor), ovšem nehodí se přecházet během vyprávění z jedné osoby do druhé.

Další problém by mohl nastat s úvodem do delšího díla („kapitolovek“). Naštěstí jsem brzy přišla na to, že není potřeba sdělit vše hned v úvodní kapitole – spíše je to na škodu. Já většinou začínám s lehkým oťuknutím děje, nic konkrétního.

Věřím, že když překonáte váhavé začátky a počáteční komplikace, začne vám psaní přinášet potěšení. Když vás opustí inspirace, není třeba zoufat – vaše dílko na vás jistě počká. Můžete se zkusit poradit s někým z vašeho okolí. Takové přemítání nahlas se zpětnou vazbou bývá povětšinou k užitku.

Děkuji za pozornost a přeji vám mnoho nápadů a zábavy s vlastní tvorbou.

Amber Swenová