Máte strach z pavouků? Už nemusíte! Slečna Annie E. Harlow si pro vás připravila napínavou povídku. Začtěte se do prvního dílu s názvem Stín v pavučině:
Když se z hlubin hradu začnou ozývat podivné zvuky a mizí vzácné přísady z kabinetů, profesor Thaddeus Blackwood se pouští do pátrání. Brzy však zjistí, že temnota, která se plíží chodbami, má mnoho nohou a jedovaté tesáky.
Nadaná Varda Elisabeth Rývorová s lehkostí ulovila Bobříka spánku. Nechte se unést velice povedenou pohádkou s veršovanou ukolébavkou s názvem Příliš sladcí medvídci:
Čítárna pulzuje životem, a to díky naší bobří rodince, která se jen tak nezastaví! Je to věčný koloběh: v zimě jim pacičky nedají spát, jen co napadne sníh, už hrabou a hledají něco na okusování. V létě si zase dávají do nosu šťavnatým ovocem a bobří mláďata se vesele cákají u vody. Na jaře za sebou zanechávají chomáčky chlupů, které poslouží ptáčkům jako útulné hnízdo. Tato neustálá aktivita je jasným znamením: Lov bobříků je stále aktuální a čeká na vás!
Další hromádka malebných haiku sepsaných po bobříka z pera slečny Vardy.
Některé příběhy ve vrbových proutcích vydrží navěky, jiné je však třeba z proutků sejmout a vrátit je původnímu autorovi. Ne, není to smutná práce. Důvodem pro sejmutí příběhu je krásná událost - příběh totiž vyšel knižně v mudlovském světě. A nás spolu s Vrbou napadlo, že by bylo krásné mít místo…
Svitky pergamenu · Z knihovny Levandule B.
Sladká romantická povídka. Ideální ke zkrácení dlouhého času na pozdzim/v zimě. Převede Vás do prostředí restaurace a ukáže Vám, že ne všechna romantika se nutně musí schovávat pouze v knize.
Začátkem ledna jsem nastoupila na brigádu jako výpomoc do místní knihovny. Pracovaly tam dvě dámy středního věku, vedoucí Věrka a knihovnice Jarka, která mě zaučovala. Práce mě bavila a leden utekl jako voda. Vypomáhala jsem hlavně v odpoledních a večerních hodinách, kdy chodilo nejvíc čtenářů. Někdy začátkem února jsem zapisovala knížky jednomu staršímu pánovi. Zvědavě si mě prohlížel.
Autobiografická povídka popisující prodloužený víkend dvou lidí, kteří se potkali a zkouší, jestli jim to spolu bude klapat a současně první ulovený bobřík pro slečnu Vardu.
Jedno krajně letní odpoledne si Fred Peterson poposedl hlouběji do své židle, která námahou zaúpěla. Rozhovory s jeho otcem, panem Josephem Petersonem, byly vždycky nepříjemné, tohle byl ale jeden z těch Rozhovorů. Otec vždycky uměl zvolit slova po kterých nabyl Fred dojmu, že i tropické žáby v jeho pracovně mají lepší perspektivu než on. Joseph byl velmi schopný podnikatel v oblasti lodní dopravy, mecenáš lokálního umění, oblíbený společník na velkolepých firemních akcích, filantrop, jak s oblibou sám říkal, a také otec jediného obtloustlého dítěte s nevalnou inteligencí, kterému bylo k dnešnímu dni bezmála třicet let, a bydlelo stále pod jeho střechou a za jeho peníze.
Princess dopověděla poslední příběh. Měla dobrý pocit. A to nejen proto, že společně s přáteli splnili faunovo přání a převyprávěli mu tolik příběhů, kolik se jen dalo. Ale také z toho, že překonala sama sebe a napsala tak dlouhé příběhy jako nikdy předtím.
