Kronika duší
V podsvětí bylo rušno. Tedy nedá se říct tak úplně rušno, vzhledem k tomu, že obyvatelé vnějšího světa komunikovali pouze pomocí telepatie - ale snad postačí fakt, že myšlenková síť byla značně přetížená. Důvod, proč všichni poletovali sem a tam a vyměňovali si informace, byl v podstatě lidský. Strážkyně duší Amera již byla dva tisíce let ve službě, a proto měla být nahrazena někým novým.
Strážci duší byla nejméně početná skupina - bylo jich pouze sedm, přičemž šest mělo rozdělené světadíly (Severní Amerika, Jižní Amerika, Evropa, Asie, Austrálie, Afrika) a sedmý, kterému se v některých lidských mytologiích říkalo Osud, měl na starost Arktidu a Antarktidu a kromě toho se ostatním pletl do řemesla, což byla Ameřina oblíbená činnost, neboť se směla pohybovat všude.
Mezi nejslavnější omyly patřil například incident s Janem Masarykem, který v té době spadal pod působiště Margarity, velmi úzkostlivé, pořádkumilovné a svědomité Strážkyně Evropy. Ta byla tak zmatená z toho, že jeho duši už někdo odvedl, že za ním alespoň zavřela okno. Že tím způsobila záhadu, kterou lidé budou řešit nejspíš ještě hodně dlouho, jí jaksi nedošlo.