Modré oči
Pomněnka je lesní kvítí,
mezi stromy jasně svítí.
Oči tvé se jaksi liší,
jejich podobnost je přece vyšší.
Pomněnka je lesní kvítí,
mezi stromy jasně svítí.
Oči tvé se jaksi liší,
jejich podobnost je přece vyšší.
* Kancelář Sub Salix * · 2019 Spisovatelské klání II
Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet!
Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným!
Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě?
Ještě jeden krok! A ještě jeden!
Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí.
A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom.
Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel.