* Úplňkové čtení 10/23 *
Dámy a pánové, dovolte mi oznámit vám radostnou zprávu. Kouzlo na vysušení podmáčených ploch kolem čítárny bylo úspěšné a my se tak můžeme opět sejít pod proutky naší milované Vrby.
Autor
Dámy a pánové, dovolte mi oznámit vám radostnou zprávu. Kouzlo na vysušení podmáčených ploch kolem čítárny bylo úspěšné a my se tak můžeme opět sejít pod proutky naší milované Vrby.
Z lesního porostu na plácek k Vrbě vplul zářící duch prvního fauního krále. Rozhlížel se kolem jako by nepoznával místo, které bývalo jeho královstvím.
"Na tebe si vzpomínám," zašeptal hlasem slabším než jemný vánek. "Za mých let jsi byla slaboulinký proutek, který bojoval o život. Jsem rád, že jsi byla dost silná, moje milovaná Vrbičko."
Již potřetí tu bude možnost zapojit se do tvorby společného díla v rámci Vrbové výzvy.
A protože jde o výzvu halloweenskou, můžete si být jistí, že to bude pěkně strašidelný zážitek! Ale naše škola je plná odvážných studentů a profesorů, proto věřím, že se ničeho nezaleknete a zúčastníte se ve velkém počtu.
-*-
V průběhu léta se slečně Rogerin podařilo ulovit bobříka veršů. A vy si jej nyní můžete přečíst.
Léto je za námi a s ním skončila i akce, pro čítárnu vskutku netypická. Čítárna se pro letní prázdniny spojila s redakcí Lví tlapou a vy jste se mohli pokusit o obnovu kouzla Strážce. Pokud jste nebyli ve Velké síni, kde došlo k vyhlášení, níže se dozvíte vše podstatné.
Jak nepozorovaně přišli, tak i odešli. Nikdo ze čtveřice si nedokázal vzpomenout, kdy se s rodinou chránící kouzlo rozloučili, ani kterým směrem odešli.
„Kouzlo by mělo být vyřčeno tam, kde chceme, aby Strážce stál. Od něj se pak vymezí ochranný prostor,“ pronesla Anseiola zatímco pomalu stoupali ke skále.
Ashante se po přemístění rozhlédl kolem sebe. Stál na kraji moře po boku mladého muže. Nad hlavami se jim honily bouřkové mraky. Oblohu sem tam pročísl blesk, po kterém následovalo zahřmění, ze kterého šel chlad až do morku kostí.
„Vítej u poslední zkoušky,“ přivítal ho muž. „Tvoji společníci byli úspěšní. Jediný úkol tě dělí od získání kouzla Strážce.“
Albus si rád představoval, že po přemisťování za sebou zanechává veškerou minulost a s ní spojené problémy. Alespoň na pár vteřin si připadal jako by byl někým jiným. Ale pak ho vlastní myšlenky dohnaly a připomněly mu kým je. Tentokrát však myšlenky neměly šanci. Do reality ho vrátil pach spáleniště, který se mu z předchozího místa usadil v oblečení.
Přemístila se a doufala, že smutek, který cítila při plnění předchozího úkolu, nechá za sebou. Slza stékající po tváři jí dala najevo, že tak snadné to nebude.
Anseiola se posadila na zem a opřela si hlavu o kolena. Věděla o tom, že plnění úkolů pro získání Strážce není nic snadného. Dědeček jí říkal, že si při tom čaroděj často sáhne na dno a někteří i hlouběji. A že je to navždy změní.
Sefrénie sice cítila, že se přemisťovala, ale měla pocit, že se něco pokazilo. Zase všude kolem ní byla tma, kterou ozařovalo jen slabá záře měsíce, který navíc pomalu mizel za temným mrakem.
„Pitomej kámen,“ ulevila si a vzteky ho zahodila. Teprve poté jí došlo, že to nebyl dobrý nápad. Pokud k přemístění nedošlo, bude ho znovu potřebovat. A hledat ho za tmy nebude nic snadného.