Lenost

Z pera Mintaky Orionis. -*- Hana měla snové dětství, aspoň tak jsem si to vždy myslel. Nemusela doma vůbec pomáhat. Nemusela nic a měla všechno. Její rodiče byli výborně situovaní a dům se hemžil množstvím domácích skřítků. Hana měla čas jen na hraní. Tolik moje dětská vzpomínka. Teď jsem ji nedávno potkal znovu. Je z ní nafrněná nudná panička, co o nic nemá zájem a nic ji nebaví. Znuděně mluvila o svém obřím sídle i o svém manželovi. Když jsem se ji ptal, co dělá celé ty dny, bez uzardění mi řekla, že nejraději odpočívá a nedělá nic. A že na to má dostatek času.

Autor : dne 02/07/2022 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Cudnost

Z pera Mintaky Orionis. -*- Matylda, moje první velká láska, ta byla ještě ze starý školy. Žádný voblečení, který víc odkrývá, než zahaluje, žádný vyzývavý pohledy. Ale měla jiskru v oku a uměla se usmát jako málokterá. Taky uměla mlčet, když bylo potřeba. Ale taky dokázala moudře a klidně mluvit, když to situace žádala. Rád na ni vzpomínám. Nápadníků měla tucty, ale nevdala se. V osmnácti vstoupila do kláštera. Nikdy jsem nepochopil proč. Rodina na ni nenaléhala, bylo to její rozhodnutí. Starala se o chudáky. Zemřela po válce na tyfus. Byla to nejkrásnější jeptiška, kterou jsem znal. Uměla být veselá a pokaždý byla dobře...

Autor : dne 02/02/2022 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Štědrost

Z pera Mintaky Orionis. -*- Můj strýc to je štědrost sama. Žije sám, žena mu zemřela už před mnoha lety. Ale je to pan hostitel! K němu člověk přijde jen tak na kus řeči a s prázdným žaludkem nikdy neodejde. Přitom strýc žije velmi prostě a jednoduše. Ale z každý návštěvy má nesmírnou radost a rozdal by se po ni. Zrovna minule mi uvařil tak skvělou kyselici, že jsem na ni ještě tejden vzpomínal. A potom mě hostil tou nejlepší kořalkou, co měl. Domácí. A domů dětem poslal ještě spoustu jablek. Těch malejch, sladkejch. Mojí ženě poslal ještě řetízek po nebožce. Že neví, komu...

Autor : dne 01/27/2022 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Naděje

Z pera Mintaky Orionis. -*- To ke mně jednou přišla na karty taková nóbl paní. A že nemůže mít děti. Potok slz mi tam prolila. Ptala se na maminku na zdraví. Tam to nevypadalo dobře. To jsem jí citlivě sdělila. Jenom kejvala hlavou a brečela. A pak se vodvážila zeptat na dítě. Jestli není aspoň malinkatá šance. Říkám jí, ať si sejme. A vyšla Naděje. Tak jsem si ji okem prohlídla a říkám jí, jak si je tak jistá, že už není v očekávání. Neřekla nic, jen zbledla. Rychle zaplatila a vodešla. Za devět měsíců jsem vod ní dostala fotku mimina. Jo, pane, karty...

Autor : dne 01/23/2022 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Píle

Z pera Mintaky Orionis. -*- Můj dědek. Je mu hodně přes devadesát a nikdy jsem ho neviděl zahálet. Nikdy. Pořád něco kutí. Chová včely. Možná se při práci nechává inspirovat těma malejma pilnejma tvorečkama, nevím. Furt něco dělá. Pořád si sám seká dřevo na zimu. Pomalu, po kouskách. Každej den trochu. Ale naseká si ho sám. Nevím, kde se v něm ten fortel pořád bere. Ani v zimě nezahálí. Aspoň louská doma ořechy a těma svejma velkejma tlapama je přebírá. Myslím, že i Smrt se tý jeho píle děsí a proto ho tu furt nechává. Von zatím ani nemá čas umřít, pořád má co...

Autor : dne 01/18/2022 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů