Štítek
Konečně máš zpět pevnou půdu pod nohama. Rychle se pustíš a musíš se vydýchat, protože asistované přemisťování není tvůj oblíbený způsob cestování. Už si chceš úlevně oddychnout, když v tu chvíli tebou projde mlžná postava.
Putování začíná být úmorné a z veder tě denně pobolívá hlava. I přesto se nevzdáváš a pokračuješ dál. Tentokrát tě nohy nesou do samotného srdce Kalahari. Na chvíli zapomínáš na obtíže a kocháš se pohledem na divoká zvířata. Tiše jim vzdáváš hold, že dokáží přežít na takovém místě. A pak tě z rozjímání vytrhne tvůj kamarád, který ukazuje na domorodce z kmene Sanů.
Se svým novým společníkem pokračujete dál, až se dostanete do Tanzanie. Cestou vás sice chvíli pronásleduje několik členů Hnutí, ale daří se vám je setřást.
Z Egypta se ti podaří přemístit přesně na pomezí dvou zemí. Do místa, kde Livingstone pojmenoval vodopády pro britské královně. Jen kousek od tebe se nachází Ďáblův bazén...
Své úkoly v Maroku jste splnili, ale nikde jste nezjistili, kudy se dát dál. Naštěstí na pokraji Mezougy se vás zželí jedné skupince beduínů, která vás nasměruje do Egypta. Dokonce vám část cesty ochotně dělá doprovod.
Přenášedlo přenese první skupinu dobrovolníků na černý kontinent, do kolébky lidstva, kde jsou uvítáni zpěvem.
Jak nepozorovaně přišli, tak i odešli. Nikdo ze čtveřice si nedokázal vzpomenout, kdy se s rodinou chránící kouzlo rozloučili, ani kterým směrem odešli.
„Kouzlo by mělo být vyřčeno tam, kde chceme, aby Strážce stál. Od něj se pak vymezí ochranný prostor,“ pronesla Anseiola zatímco pomalu stoupali ke skále.
Ashante se po přemístění rozhlédl kolem sebe. Stál na kraji moře po boku mladého muže. Nad hlavami se jim honily bouřkové mraky. Oblohu sem tam pročísl blesk, po kterém následovalo zahřmění, ze kterého šel chlad až do morku kostí.
„Vítej u poslední zkoušky,“ přivítal ho muž. „Tvoji společníci byli úspěšní. Jediný úkol tě dělí od získání kouzla Strážce.“
Albus si rád představoval, že po přemisťování za sebou zanechává veškerou minulost a s ní spojené problémy. Alespoň na pár vteřin si připadal jako by byl někým jiným. Ale pak ho vlastní myšlenky dohnaly a připomněly mu kým je. Tentokrát však myšlenky neměly šanci. Do reality ho vrátil pach spáleniště, který se mu z předchozího místa usadil v oblečení.
Přemístila se a doufala, že smutek, který cítila při plnění předchozího úkolu, nechá za sebou. Slza stékající po tváři jí dala najevo, že tak snadné to nebude.
Anseiola se posadila na zem a opřela si hlavu o kolena. Věděla o tom, že plnění úkolů pro získání Strážce není nic snadného. Dědeček jí říkal, že si při tom čaroděj často sáhne na dno a někteří i hlouběji. A že je to navždy změní.
