Živlová bouře – část pátá

Pátá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde pro Vás. Trnitá cesta Cazima se krátce po létě začínala halit do barevných odstínů, akorát řezavý vítr neustále zalézal pod oblečení a studil na kůži. Dlouhá cesta, kterou měl za sebou, se na něm podepsala. Sice už se mu nejhorší rány z posledního střetu s příšerami zahojily, stále však jeho tělo zdobilo několik žluto-fialových modřin a namožených svalů. Venisse ho z nějakého důvodu poslala do Cazimy, jen mu nějak opomněla říct, co nebo koho vlastně hledá. V hloubi duše doufal, že by tam snad mohl narazit na svůj cíl, rozum mu ale velel, že ten to nejspíš nebude. Alespoň, že Marov ležel kousek od hranic regionu. Už se nemohl dočkat, až sleze z koně a uleví ztuhlým končetinám. Zbývalo jen najít vesnici...

Živlová bouře – část čtvrtá

Čtvrtá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde pro Vás. Olvin dohodu dodržel a oba se už krátce po východu slunce pohupovali v sedlech koní. Artis zkoumavě, přesto bez nějakého většího smyslu, přejížděl očima po obzoru a musel uznat, že zpěněná voda tříštící se před nimi  o ostrá skaliska má něco do sebe. “Támhle to je.” Gunter se ve třmenech postavil a ukázal na tmavý bod v dálce před nimi. “To je sakra daleko. Jak se tam dostaneme?” Artisovy oči pátraly po nějaké očividné cestě, ale bez výsledku. “Vede tam dolů stezka, ale koně budeme muset nechat tady.” “Dobře,” přikývl a mimoděk zvedl zrak k nebi. “Nelíbí se mi to. Blíží se pořádná bouřka.” Mračna v dálce skutečně tmavla. Navíc se zvedal vítr a větve nízkých keříků se začaly postupně ohýbat...

Živlová bouře – část třetí

Třetí část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde. Hlavní hrdina se v této části dostane do míst, kde si lidé nedávají pozor na to, co vypouštějí z úst. Kapitola tak obsahuje lehčí vulgarismy, a není tak vhodná pro nejmladší studenty. -*- “Táhni, ty jeden ožralo a už se sakra nevracej!” dveře hospody se rozlétly dokořán. V nich se proti jasnému světlu rýsovaly dvě postavy a třetí vylétla hlavou napřed do bláta před prahem. Následoval hromový smích a dveře se opět zabouchly. Muž se v dešti ještě hodnou chvíli plácal v bahně, než se konečně odplazil pryč. “Byl nalitej jak dělo!” chechtal se menší muž s dlouhým plnovousem a bušil přitom pěstí do dřevěného stolu. “Teď už si konečně zapamatuje, že na dluh nedávám,” bručel naštvaně hospodský a špinavým...

Živlová bouře – část druhá

Druhá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde. -*- Hlavu mu plnil přehršel myšlenek. Sotva se dokázal soustředit na to všechno, co nutně potřeboval na cestu. S bývalým mistrovským vybavením se musel rozloučit. Dostal jen čistou košili, koženou kazajku, jezdecké kalhoty, pláštěnku, boty a meč, který rozhodně zažil i lepší časy. Při pohledu na jeho zrezivělou čepel a zašlou pochvu ho bodlo u srdce. Jednak si vzpomněl na svůj bývalý meč a jednak nedokázal pochopit, jak se někdo může ke své zbrani chovat takto bez úcty.    Alespoň dostal zpět svého koně. Ghost, černý jako sama noc, netrpělivě hrabal kopytem v pískem pokryté cestě a on upevňoval poslední řemeny na kožené sedlové brašně. Letmo, jen koutkem oka, zahlédl, jak se k němu blíží známá postava....

Živlová bouře – část první

Dovolte mi představit vám první část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře z pera Theresy Veillin Brendi, který bude v čítárně vycházet jednou za čtrnáct dní, pravidelně vždy v neděli v pravé poledne. -*- Nikdy bych nečekal, že se mě něco takhle dotkne. Vše se změnilo, došlo k převratu a já se stal vyhnancem. Jedinou cestou, jak z toho ven, byla domluva s mužem, kterého jsem z duše nenáviděl. To jsem ještě netušil, kam mě tato dohoda zavede. Skrze zemi, lidská srdce i síly, na které bych se dříve bál i jen pomyslet. Cestou jsem zjistil, že dohoda je malicherná, že je v sázce něco mnohem víc… a tohle je můj příběh. Příběh o tom, jak málem došlo ke druhé živlové bouři. Hořký začátek * Celu...