Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 10. kapitola
Sůavo, můj idole věčný – jsem žlutý a jsem nebezpečný Na rituál jsem samozřejmě měl zakázáno jít, ale… Chester mě schovala ve výstřihu svých černých šatů, které jako dar dostala od své patronky Vicky. Jak jsem říkal, já jsem nedostal nic, ale to už jsem pominul. Nejdůležitější bylo, že jsem byl na rituálu, ačkoliv jsem tu byl inkognito. A měl jsem nejspíš zůstat nepoznaný, ale já nechtěl. A můj ochočený človíček si to také nepřál. Z cesty jsem popravdě moc neměl, protože jsem byl schovaný, ale když mi konečně ukázala, co se děje, byl jsem u vytržení. Takové vzrušení a rozjitření mých smyslů jsem nečekal… Chester Mikeyskovitá: – vytáhne z výstřihu šneka a potají mu ukazuje Madam Helgu, aby se taky cítil tak posvátně a užasle – Andrew...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 9. kapitola
Rituál pro mrzimorské žáky – Morísek tam chce jít taky! V kolejní místnosti byl opravdu poprask. Protože vyhlašovali rituál! Netušil jsem, co se bude dít. Když se dělalo to samé u Mikeyskovitých a Mikeyvitých na zahradě, vždycky se přinesla hromada masa a zeleniny spolu s různými lektvary, do kterých si pochutiny namáčeli, a pak je prostě hodili nad oheň, který byl uzavřený v kovové báni. Říkali tomu grilování, ale já doteď netuším, proč to ohořelé maso konzumovali a při tom si labužnicky olizovali prsty, jako by jedli ten nejsladší kousek ledového salátu. Já jsem samozřejmě seděl jako vždy na své pampelišce, to jsem byl ještě hubený a unesla mě, a civilizovaně olizoval okurčičku nebo jinou zeleninu. Ale ten pach spáleného mi nedělal dobře… Netušil...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 8. kapitola
Šnek na cestě za pokladem – nenechám ho ležet ladem! Krásný večer jezevci, Cesta za pokladem už byla ukončena a já vám přináším její výsledky. Narozdíl od minulého roku, kdy byla obrovská účast, se letos cesty za pokladem účastnili jen tři nováčci. Z toho jen dva žluťásci překonali všechny překážky a došli až do cíle. Prosím o velký potlesk! Představuji vám dvě odvážné slečny, které se nevzdaly a prokousaly se až do cíle. Není to nikdo jiný než Nazarea Cuthbert a Chester Mikeyskovitá. Naz našla poklad jako první. Dorazila do cíle už 30. září. Chester ji 4. října následovala. Holky za odměnu dostávají sovičky a pár sladkostí. Gratuluji 🙂 Dalším účastníkem Cesty byl Horus Aximand, který ji bohužel nedokončil, ale také mu za snahu posíláme nějaké sladkosti....
Stromopsaní – Blodyne, dlužíš mi píseň!
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska. „Kde jste, madam?“ rozhlížel se kolem a pátral mezi stromy. Několikrát se procházel kolem místa, kde ji viděl, a toužebně hleděl do dálky. Byla tak krásná… Ale byla mu také neuvěřitelně známá, jako by ji už někdy viděl. Možná ho čeká v budoucnosti, v té lepší, kde nebude tak osamělý. Blodynovi to však bylo divné, byl si jistý, že nikdy žádnou ženu, která by jí byla byť jen podobná, neviděl, a přesto… Vrtalo mu to hlavou, když sešel na lesní cestičku a pomalu jí kráčel vstříc svému novému dobrodružství. V duchu přemítal, do jakého města dorazí. Jakou píseň bude hrát jako první, aby své publikum řádně pohostil kulturou. A přitom všem se usmíval, aniž si všiml zbojníka, který na něj vyskočil z křoví....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 7. kapitola
Pan kolejní je štramák – nedal bych ho ani za mák! Seděl jsem na talířku a olizoval kousek jablka, který mi podstrkovala hodně dlouho Chester, než jsem si ho od ní teda vzal. Jsem ještě trochu smutný z toho, že mě tu nikdo nebere vážně, ale rozhodl jsem se to změnit. Nějak… V kolejce je klid. Náš pan kolejní zas ve svém křesle. Ostatní studenti štěbetají a skrze roušky zní jejich hlas trochu tlumeněji, což mi vyhovuje. Plameny v krbu šlehají vysoko. Je tu dost suchý vzduch, ale naštěstí je otevřené okno, které mě osvěžuje. Chester Mikeyskovitá: Super, pane profesore… Pane profesore, a nebylo by možné mi to říct tak jako potajmu dříve? Udělal byste si u mě vočko…. – mrká na něj – Nicholas McElen: kdepak, slečno mikeyskovitá. To...