Z úcty k tradici

Tohle ráno voní po posledním sněhu a kávě
a ani dnes nezapomínáš na něhu, tak hravě
uzmeš mi peřinu - jediným hmatem -
pak vyplatíš mě vrbovým prutem,
prý z úcty k tradici.

Tradiční ženy nekřičí, jen chtějí básničku
tu o pravou o jaru, slepičce a vajíčku.
Tak recituješ s úsměvem
já si říkám
„Čert to vem…“

Stejně ti trochu pohrozím, líbnu tě lehce,
pak vstanu, ač k smrti se mi nechce.
A ještě v pyžamu, nečesané vlasy
dám ti onu kraslici, zástupkyni krásy.

Opět, z úcty k tradici, vyrážíš na cestu,
já zase k řasence, civilizačnímu gestu.
A v té kraslici, jako bych se celá dala
prázdná uvnitř, navrch gala.

Křehká, křehká k nárazu.