Báseň do soutěže KvětNomluva: Fialka.
*
Mou duši lehce pohladíš,
stále přicházím k tobě blíž.
Jara jsi šperkem nádherným,
tolik ametystu podobným.
Tvé kvítky jako korálky
hledí na mne do dálky.
Vždy tolik krásy ukryjí,
že celý svět jí zakryjí.
Vzpomínkou mou jsi na dětství,
to období plné radostí.
Vždy zdobila jsi pokoj náš,
tak stále se mi v paměti ukrýváš.
Maminka má tě ráda má,
čerstvou vodou tě zalévá.
Na poličce spíš dřevěné,
tatínkem mým zhotovené.
Nevím již, zda se nepletu,
tvé lístky jak kousky sametu
hladívaly mě do dlaní,
když kolíbaly mě do spaní.
Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!