Báseň pro Ronalda Holmse Williamse
Profesore Williamsi,
tváříte se přísně,
přesto ale jistá jsem si,
že máte rád písně.
Hle, má harfa, hraji pro Vás,
prsty trnou v křeči,
a snad upletu si provaz,
když Vás neobměkčím!
Jsem chudá, jsem propadlice,
zmrzlá od „mrazáku“.
Jen pár srpců, nemám více,
abych zvládla nákup.
Zadlužila jsem se, pane,
z touhy po vzdělání,
tak mám hadry potrhané,
což mě vážně raní.
Jsou svršky za nízké ceny,
co ztlumí můj nářek,
na Příčné stojí krám zděný,
sekáč u Kšeftaře!
Vnímám však problematiku,
když tam nakupuji,
nevidím se v sukni, v triku,
je tam tma jak v sluji!
Proto prosím o kabinku
či zrcadlo na zdi,
utápím se v moři drinků,
vrásky čelo brázdí.
Jste jediný, kdo to zmůže,
je to Vaše práce,
vy jste ministerstva růže,
chcete dobrým splácet.
Vy, silný a přitažlivý,
rytíř velkorysý,
mág, co skrz kouzelné divy
vetešnictví vzkřísí!
Za kabinku, za zrcadlo,
nebudu jediná…
STOVKY ŽEN Vám k nohám padnou
dnes, na Valentýna!
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!