DM 2 – Caitlin

A zem žila dále

Byla to nádhera. Seděla ve vysoké trávě a pozorovala stromy kolem ní, jejichž listy se pokaždé při nepatrném větru zachvěly. Jedna slza za druhou stékala po její tváři. Věděla, že to přijde. Už roky o tom všichni mluvili.
Tohle bylo místo jejího dětství, tady se nacházely ty nejčistší vzpomínky plné nevinnosti.
Až do teď to byla nedotčená krajina, svatyně uprostřed civilizace.
Ta doba byla pryč, rozhodnutí padlo. Za tři měsíce se tento kousíček ráje promění ve staveniště plné prachu a hluku.
Plakala za zdejší přírodu. Nepatrně ji hřálo u srdce, že alespoň dalšího čtvrt roku bude žít tato zem dále.