Život s koňmi – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Nevěděla jsem, co dělat, ale jedno bylo jasné. Nemohli jsme zůstat v letadle. Táta nakonec zase otevřel obrovské letadlové dveře a začal se s protivníky obyčejně rvát. *Bum* Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohla být tak slepá, honilo se mi hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji to sledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jednou! A ještě druhé oko! Jak jsem to mohla dopustit, pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela....
Život s koňmi – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Běžela jsem rychle k Dantemu do stáje a osedlala ho. Cítil, že jsem trochu vzrušená a plná informací, tak se ani nehnul a poslušně se nechal nastrojit. Nasedla jsem na něj a pobídla ho do trysku. Líza bydlela ve vedlejší vesnici a tak mi to rychlým během trvalo jen patnáct minut. Když jsme k ní dojeli, byla zrovna venku na zahradě se svým psem Tobym. Když nás uviděla, okamžitě donesla vědro vody pro Danteho a sklenici vychlazeného džusu pro mě. Vděčně jsem se usmála, napila a pohladila Danteho. “Děkuji, jsi moje zlatíčko, teď si odpočiň.”, šeptla jsem a Dante popošel dál, napást se trochu trávy. Přisedla jsem si k Líze a nervózně na ni pohlédla. Poznala, že se něco děje a tak jsem hned začala s vysvětlováním....
Život s koňmi – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Běhala jsem z pokoje do pokoje a proklinala naše, že koupili takový velký dům. Táta nikde nebyl a tak jsem zkusila poslední možnost, která mě napadla – tátovu klubovnu pro pravé chlapy. Jednalo se o velkou místnost s biliardem, šipkami, bowlingovo dráhou a mini ledničkami na pivo. Nechyběl ani bar. Když jsem vešla dovnitř, znovu jsem zatajila dech. Jako když jsem místnost uviděla poprvé. Byla tak velká a přitom tak velmi útulná. Táta zde pořádal pánské jízdy každý druhý týden a jeho kamarádi se sem vždy rádi vraceli. O tomto pokoji se praví legendy, kterým jen málokdo věří. Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla, že se v rohu něco pohnulo. Zbystřila jsem a spatřila...
Život s koňmi – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Jmenuji se Seila a chodím na vysokou. Můj příběh se odehrává ve Španělsku, v nejkrásnějším městě této země, v Brazílii. Dříve jsme bydleli v Londýně, ale z určitých důvodů jsme se museli přestěhovat. Máma s tátou byli dokonalý pár, milovali se, chodili spolu na schůzky jako za mlada. Nikdy se nehádali, nebo jsem je alespoň nikdy neslyšela. Vždy jsem si myslela, že jsem dítětem lásky. Každý den jsme společně alespoň večeřeli, protože přes den jsme každý lítali někde jinde. Vždy jsme si hlasitě povídali zážitky a upřímně se u toho smáli. V pátky jsme měli filmové večery s popcornem a nikdy se nestalo, že by to někdo z nás zrušil. Vždyť jsem si říkala, jaká je náhoda, že mají oba vždycky čas, ale později mi to přišlo...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
