Voda

Exogenius Rufus obohatil počtení u Vrby svou další milou básničkou. Sice je začátečník, ale věříme, že čas vytříbí každý jeho verš. A je to důkaz, že každý nějak začínal a snaha se vždycky cení. 

Voda to je život,
pro nás lidi cenný jako zlatý ingot.
Vodička teče z pramene,
právě stojím u jejího rodného kamene.
Vystříkává z něj voda jiskrá,
nikde okolo stopa lidská.
Posune li se času hráz,
a už nám přichází z náhla mráz.
Voda před očima mění svůj vzhled,
pod nohama nám právě křupe led.
Projdeme se li po ledě,
to vypadá s námi celkem bledě.
Čas popošel zas kousek,
zanechal na nás svůj vroubek.
Blíží se nám hebký jarní déšť,
o néé bude zase všude téct.
Vody v ulicích zas tuna,
nad obzorem se objevila krásná duha.
Čas udělal zas kousek hop,
a my odkládáme z rukou mop.
Začíná nám teploučko,
už svítí více jak malounko.
Z louží už pára,
zasmála se malá Klára.