Z pera anonymního autora.
-*-
Karin rozespale zamžourala. Vstávat takhle brzy je proti ženevským úmluvám, mumlala si pro sebe. Snažila se sesumírovat, co ji vlastně čeká. Napřed musí odhrabat cestičku k popelnicím, aby zase Řezníčková z druhého patra neměla řeči. Potom vyvenčit Ollieho. Nachystat snídani. A pak...
Pohlédla do černočerné tmy za okny. Nepříjemně vtíravý vnitřní hlásek ji začal nabádat – co by se stalo, kdyby se na všechno prostě vykašlala? Řezníčkové řekne, že zapomněla, se nezblázní. Se psem může jít za pár hodin Bětka – stejně psisko spí jako dudek – a v práci se vymluví třeba na ten covid...
Karin se slastně převalila na druhý bok.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!