Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo druhé.
Koukala jsem na bažinu zombií, jak se všichni mrtvě plouží, ani živí, ani mrtví.
"Achjo," pomyslela jsem si, "kam až to zajde..."
Jednoho po druhém jsem zbavovala zbraně, posílala za světlem. Stále dokola jsem opakovala ty samé věty, stejným monotónním hlasem.
"Zbraně — pokračujte stále rovně — ano, je tam jídlo — nebojte, váš syn už tam zcela jistě sedí s vaším mužem..."
Cítila jsem z každého koutu tohoto místa chlad, a to tenhle otevřený prostor kouty nemá. Všichni měli uplakané tváře a báli se. Já se taky bála. Ale věděla jsem, že tam, tam u světla... mne čeká spasení, tak jako všechny.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!