Vrbová výzva začíná!

Vrbová výzva začíná!

Vítejte přátelé. Jsem tak ráda, že jste se rozhodli zapojit do výzvy, kterou jsem pro Vás připravila.

Pohodlně se posaďte – polštářů je dost. Jen ty, které jsou zelené, prosím ponechte pro účastníky. Pokud jim chcete nakukovat přes rameno nebo radit, jak by mohli pokračovat, jsou pro vás připravené hnědé polštáře a taburetky. 

Brků je dostatek, kalamáře jsou doplněny. A pokud byste zoufali, že vás opustila inspirace, jen chvilku poseďte a napijte se vychlazené vody, která je ochucena bylinkami rostoucími v mém okolí. Zastihne-li vás hlad, nasbírejte si borůvek a jahod, kolik jen chcete. 

Ale teď již k mé výzvě. Je mi ctí představit šestnáct odvážlivců, kteří se pokusí společnými silami sepsat příběh na téma Letní sen.

2.8.2019 bude navazovat Una Vinona Flare – SPLNĚNO
3.8.2019 bude navazovat Bibi Anne – SPLNĚNO
4.8.2019 bude navazovat Faolan Heredan – SPLNĚNO
5.8.2019 bude navazovat Oliver McCollin – NESPLNĚNO
6.8.2019 bude navazovat Klotylda Malíková – SPLNĚNO
7.8.2019 bude navazovat Josefína Koumálková – SPLNĚNO
8.8.2019 bude navazovat Leila Dusk – SPLNĚNO (a dokonce s předstihem)
9.8.2019 bude navazovat Mary Anne Vulpes – SPLNĚNO (taktéž s předstihem)
10.8.2019 bude navazovat Maya Prinz – SPLNĚNO
11.8.2019 bude navazovat Lee Baker – NESPLNĚNO. Namísto slečny sepsal pokračování Oliver McCollin
12.8.2019 bude navazovat Newika Shelley Lovecraft – SPLNĚNO
13.8.2019 bude navazovat Trixie Deliah Sinclair – SPLNĚNO
14.8.2019 bude navazovat Keša z Borové – SPLNĚNO
15.8.2019 bude navazovat Helen Miltonová – SPLNĚNO (a opět s předstihem)
16.8.2019
bude navazovat Meda Pápěrková – SPLNĚNO
17.8.2019 příběh ukončí Daniela Dark Wolf – SPLNĚNO A ŘÁDNĚ UKONČENO! a navíc opět s předstihem

Vzhledem k tomu, že je počet účastníků není vysoký, rozhodla jsem se, že bude pouze na nich, zda naváží sto slovy, či využijí možnosti napsat dvě stě slov!

První část naleznete v průběhu prvního srpna v komentáři. Poprosila jsem Eillen, aby ji za mne vložila pod svým jménem. Vaše pokračování pište též do komentářů. Pokud budete chtít přesunout termín, opět se obraťte na ni. Jen Vás upozorňuji, že se automaticky dostanete na poslední místo.

Nezapomeňte též svůj příspěvek vložit do soutěže, která by měla být vyhlášena od 2.8.2019, abyste nepřišli o finanční odměnu. 

Za redakci Sub Salix
Vaše Vrba


Určení pořadí účastníků proběhlo mudlovskou metodou zvanou losování.
Autorkou loga je Hekatea Centaurix.

16 komentářů

  1. Eillen McFir Elat
    Čvc 31, 2019

    Říká se, že když jeden příběh končí, další ve stejnou chvíli začíná.

    Můj příběh započal v den, kdy do naší vísky přišel starý bard. Když vyprávěl své příběhy a zpíval písně, i ti nejstarší muži umlkli. Jako by je svým hlasem očaroval. Nikdo mu neodolal.

    Nemohu si být jist, ale myslím si, že to byl právě on, kvůli komu jsem nakonec vísku opustil. Bylo to sice až půl roku po jeho odchodu, ale zpětně si uvědomuji, že už od toho dne, kdy zmizel – aniž by si toho kdokoliv všiml – jsem věděl, že musím odejít.

    Odejít a nikdy víc se nevrátit.

  2. Una Vinona Flare
    Srp 2, 2019

    Už první krok za hranice vesnických polností sliboval velké dobrodružství.
    Nikdy předtím jsem dál nebyl. Život ve vesnici, měl svá přísná pravidla. Mimo obchodníků, nikdo z nás rozhraní nesměl překročit. Neměl jsem mapu ani přesný cíl cesty. Něco mě ale pořád táhlo kupředu. V hrudi jsem měl pocit, jako kdybych byl zasažen magií, která mi ukazuje každý další krok, odbočení na křižovatce, zatočení na lesní pěšině. Poslání, které mě silně volalo.

    K cestě mi i přálo počasí. Několik prvních dní jsem strávil večery pod nádherným hvězdným nebem, než jsem se přiblížil k prvnímu většímu městu. Bylo na čase doplnit zásoby jídla.

  3. Bibi Anne
    Srp 3, 2019

    Pomalu jsem scházel k městským hradbám. Nohy mi svazovala nejistota, protože jsem v cizím městě ještě nikdy nebyl.
    „Kampak, cizinče?“ zastavil mne strážný u brány. Prohlížel si mne dost nedůvěřivě a já si v tu chvíli uvědomil, jak jsem špinavý a zarostlý.
    „Sháním něco k jídlu a možná i nocleh,“ zamumlal jsem ‚pod vousy‘ a rychle se protáhl okolo něj.
    Náhle mne za nos chytila vůně čerstvě upečeného chleba, která mne přímo táhla k nedalekým dveřím. Vstoupil jsem dovnitř a rozhlédl se. Za pultem stál vrásčitý stařík a šibalským úsměvem mne vítal. Připomněl mi barda, který stál na začátku mého příběhu. Jen byl o několik desítek let starší.
    Nedokázal jsem překvapením promluvit.
    Nabídl mi chléb, pečené maso a džbánek studeného piva a pokynutím ruky mi nabídl místo u svého stolu. Rozpovídal se o životě ve městě, ale já měl přitom pocit, že si mne zkoumavě prohlíží. V jeho očích bylo tisíc otázek, na které zřejmě hledal odpovědi.
    Potajmu jsem pod stolem přepočítal ve váčku své vesnické dukáty a snažil se odhadnout, zda budu mít na útratu. Všiml si toho a nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Platit nemusíš nic, zcela postačí, když pro mě něco uděláš,“ řekl a otevřel dveře do vedlejší místnosti.

  4. Faolan Heredan
    Srp 4, 2019

    Vstoupili jsme do místnosti. Po obou stranách stály police s knihami. Prošli jsme místností a vstoupili do jiné, kde byl jenom stůl a dvě židle. Na stole ležel malý předmět. „Toto je můj starý obraceč času,“ ukázal muž a pokynul mi, ať se posadím. „Věc se má tak,“ pravil směrem ke mě. „Opravdu jsem to já a opravdu jsem o 30 let starší. Toto sice vypadá, jako obyčejný obraceč času, ale ani zdaleka tomu tak není. Na tomto typu jsem pracoval mnoho let, ale něco se ošklivě pokazilo. Teď jsi přišel ty a musíš mi pomoct,“ řekl a pohlédl na mě.

  5. Klotylda Malíková
    Srp 6, 2019

    „Obraceč času?“ nechápal jsem.
    „Magie,“ odtušil. To hodně vysvětlovalo. Magie byla všudypřítomná, ale ve vesnici o ní víc věděl jen vesnický čaroděj, a ten si zatraceně dobře hlídal, aby mu nikdo nekoukal pod ruce.
    „Můžeš se s ním vrátit v čase. Obvykle o pár hodin,“ pokračoval. „S tímhle to ale jde o roky. Měl jsem ho s sebou i tam u vás. Jenže pak jsem viděl vašeho čaroděje, jak,“ opatrně se po mně podíval, „vašeho čaroděje a došlo mi, že musím zmizet. Chápeš, zpanikařil jsem, tak jsem roztočil obraceč. Nepočítal jsem otáčky, hodina sem, hodina tam. Jenže to nebyly hodiny.“

    „A po mně chcete, abych vám pomohl to vrátit?“ odhadl jsem.
    Usmál se. Pokrčil rameny. Znovu se usmál. „Byl to dobrý život,“ řekl jen.
    Pak ale zvážněl a najednou to všechno vyhrkl.
    „Chci zastavit vašeho čaroděje. Mnohokrát jsem se k vaší vesnici vracel, ale stále neznám její pravidla. Nerozumím jim. Navíc magie je cítit, víš, a každý kouzelník proto také. Váš čaroděj si mou vůni určitě pamatuje. Nepřekvapím ho. Ale musím ho zastavit, prostě musím.“
    Vyslovil jsem otázku, která mě už notnou chvíli pálila na jazyku: „Co provedl tak hrozného?“
    Dlouho mlčel, nedíval se na mě. A pak si povzdechl.

  6. Pepi Koumálková
    Srp 7, 2019

    „Víš věci ve světě mají určitý spravedlivý řád. Znáš to život a smrt. Slunce a déšť. Den a noc. Když však se pokusíš tento řád narušit, nebo si ho upravit jak se ti zlíbí, nedopadne to dobře.“ Pronesl dramaticky.

    „Jak to myslíte?“

    Bard si opět povzdechl. „Čaroděj měl syna. V době, kdy ještě nebyl čarodějem se zamiloval do dívky z vedlejší vesnice. No a em…“ bard se začervenal. „Víš přeci jak dva motýlci…em.“ S námahou hledá vhodná slova.

    „Tuhle část chápu. Ale co s tím má společného obraceč času a vy?“ zeptal jsem se netrpělivě.

    „Čaroděj o tom chlapci nevěděl. Vydal se cestou magie a na dívku zapomněl. Mezitím chlapec vyrostl a rozhodl se svého otce vyhledat. Jenže co se nestalo. Během cesty ho přepadli lupiči z nedalekého hájku a zamordovali ho.“ Bard se odmlčel. „Jeho matka pro kterou byl chlapec vším napsala dopis čaroději, kde mu vše vylíčila a smutkem se vrhla se skály.“

    V tichu, které následovalo by byl slyšet špendlík spadnout.

    „Čaroděj se teď snaží všemožně vrátit čas. Chce se vrátit do toho letního snu, který s dívkou zažil a zařídit, aby si místo magie vybral život s tou dívkou.“

    „Aha a to asi nejde. Nebo ano?“

  7. Leila Dusk
    Srp 7, 2019

    Bard se na mě podíval s úsměvným a zároveň vyděšeným výrazem.

    „Ty toho o magii asi opravdu moc nevíš, viď?“

    Jen jsem se studem zavrtěl hlavou a zadíval se do ztrouchnivělé podlahy.

    „Co jde jedním směrem, musí jít i tím druhým. A kdyby věděl, že existuje něco tak mocného, udělal by cokoliv, aby to získal. Cestování skrze časoprostor má ovšem několik pravidel, které nemůžou být jen tak porušena. A pokud by se vrátil o tolik let zpět a změnil tak zásadní věc, jako je existence dvou lidských životů, mělo by to fatální následky nejenom na lidi kolem, ale celý svět.“

    • Mary Anne Vulpes
      Srp 8, 2019

      „A to nesmíme dovolit.“ odstoupil od stolu a podíval se na mne očima plnými zoufalství. V ruce žmoulal zástěru a taky se celý třásl, musel všechno myslet vážně, ale něco mi dozajista tajil.

      Chvíli jsem jen stál a vstřebával všechny informace, muž byl však nervózní a přešlapoval z místa na místo. Nezbývalo než mu odpovědět slova, která jistě slyšet nechtěl, ale potřeboval jsem znát odpovědi. „Ale co mohu udělat já? Obyčejný bard? Vždyť magii vůbec neznám a nerozumím ji. Nechápu, jak jste přišel na to, že někdo jako já je ten pravý. Jak můžete vědět, že zvládnu něco tak náročného bez znalostí? Proč nepozvete čaroděje z jiného města?“ Vyhrkl jsem ze sebe myšlenky, jednu za druhou, jak mi přišly na jazyk. „Ten muž je blázen“, pomyslel jsem si.

      Muž však jen zakroutil hlavou a pronesl: „Musíš se na to vyspat, jsi unavený a jistě by ses rád dal trochu dohromady. Dovedu tě do pokoje a tam si můžeš odpočinout. Zítra si promluvíme a já ti objasním, co je potřeba udělat.“

      Okamžitě přešel ke dveřím a vydal se poschodech nahoru, kde byly pokoje. Dál už neřekl nic, tak mi nezbývalo, než se umýt, oholit a odpočinout si, než mi zítra sdělí něco šíleného.

  8. Maya Prinz
    Srp 10, 2019

    V noci jsem se ale moc nevyspal. Bardova slova se mi v hlavě stále opakovala, až jsem si nebyl jistý, co mi řekl a co jsem si později domyslel.
    Ale když jsem pak ráno vstal z postele, měl jsem jasno. Pořádně jsem nerozuměl tomu, proč jsem z vesnice vůbec odešel. Prostě to bylo třeba. A teď je třeba bardovi pomoct.
    Sešel jsem do hostince a chtěl se vydat za staříkem u pultu, místo něj tam ale čistil sklenice obtloustlý muž kolem čtyřicítky.
    „Prosím vás,“ oslovil jsem ho, „kde je ten stařec, co tu obsluhoval včera večer?“
    „Kdo?“ zněla krátká odpověď.

  9. Oliver McCollin
    Srp 11, 2019

    „Váš kolega ze včera. Velice dlouho jsem si s ním povídal a potřeboval bych od něj ještě s něčím poradit.“ nejistě jsem odpověděl muži za pultem.
    „Si ze mě hodláš střílet?“ vyletěly blesky z jeho očí spolu se slinami z jeho úst.
    „Ne, ne, doopravdy! Včera jsem si tu povídal s postarším mužem!“ začal jsem se bránit.
    „Na takovýhle hloupý srandy nemám čas! Jdi mi z očí!“ zakončil náš rozhovor naštvanou notou.
    Rozhozeně jsem odešel a vydal se z hostince. Začal jsem uvažovat o všem, co mi stihl povyprávět. Že by v tom byl ten zmiňovaný Obraceč času? Nebo hůř?

  10. Newika Shelley Lovecraft
    Srp 12, 2019

    Zamyslel jsem se a uvědomil si, že mne cosi tíží na krku. Shlédl jsem dolů, v očích mne polechtal zlatavý třpyt bardova obraceče.
    Tak počkat. Kde jsem vzal obraceč času? Cukl jsem pohledem zpět a rozhlédl se kolem. Město bylo jako nové, tedy ne jako, bylo novější o celých padesát let. Začala mi docházet spousta věcí. Já jsem bard a onen stařík též. Mám jeho obraceč času. Jsem v minulosti a než se dostanu v čase do doby kdy jsem odešel z vesnice, budu starý jako tehdy on. Já jsem ten bard!
    Mé myšlenky se ale začaly ztrácet v mlze, která zahalila můj pohled na domy okolo. Kolem začali cvrlikat ptáci a jejich píseň mne pořád víc vytrhávala ze snu.
    Otevřel jsem oči. Ležel jsem v sadu pod vesnicí. Musel jsem usnout když jsem na ni čekal, přeci jen jsem celou noc opisoval kouzelné formule jak můj mistr přikazal.
    Vrátil jsem se v myšlenkách ke svému snu. Přemýtal jsem o něm. Bylo to snad varování? Muselo být. Musím jí o tom povědět. O všem co se může stát. Musím tomu zabránit než bude pozdě. Kvůli své lásce se nesmím stát vesnickým čarodějem ze snu.
    Z myšlenek mne vytrhly její kroky.

  11. Trixie Deliah Sinclair
    Srp 13, 2019

    Kroky, které způsobovaly, že se mi tajil dech. Našlapovala velmi lehce, skoro jakoby se nedotýkala nohama země. Její oči měly barvu té nejmodřejší oblohy a blond kadeře jí splývaly na ramenou. Přešla až ke mně a s lehce vyčítavým tónem se mě zeptala: „Nezapomněl si náhodou na něco?!“ Optala se a u toho mírně nakrčila obočí. Její obličej nabyl smutného výrazu. Samozřejmě, že jsem se lekl, ale snažil jsem se nasadit výraz, že vím, o co se jedná. Pravda je však taková, že jsem nevěděl. Neměl jsem ponětí. To jsem nedával najevo. Pomalu jsem se začal zvedat, když v tom…

  12. Keša z Borové
    Srp 14, 2019

    … vzpomněl jsem si. Nebyl jsem rád. Naše hovory o jediné spravedlivé věci na světě, v životě lidí. Vedli jsme je spolu opravdu velmi často. Čas je fascinující veličina. Není možné si s ním zahrávat. Jedna změna dnes přinese mnoho změn zítra. Ale co je mi do zítřka? Koho zajímá zítřek, když teď konečně mohu všechno změnit? Mám však záruku štěstí, když se dnes rozhodnu jinak? Ty, kterým pomohu v budoucnu, si pamatuji všechny. Jejich tváře, bolesti, trápení. Mám vůbec právo je vymazat? Kvůli štěstí? Možná, snad. Pro své štěstí? Bolest mého srdce se zračí v její tváři. Zná mě. Pochopila.

  13. Helen Miltonová
    Srp 14, 2019

    Věděla, jak se rozhodnu. Ač jsem po svém snu cítil neskonalou touhu obrátit se na své štěstí, musel jsem udělat stejnou chybu znovu. Avšak tentokrát s jedním malým rozdílem. Jak na mne tak hleděla z pod řas velmi vystrašeným pohledem, zeptal jsem se jí:
    „Je tu něco, co mi nechceš povědět, ale já tě zapřísahám, abys své rozhodnutí změnila a svěřila se mi se svým tajemstvím.“
    Zmateně se na mě podívala, zalapala překvapeně po dechu, ale nakonec pronesla osudovou větu, která jednou pro vždy měla vše změnit:“ Čekám tvoje dítě.“ Vydechla s pocitem obrovské úlevy. Jen jsem vzhlédl a řekl:

  14. Meda Pápěrková
    Srp 16, 2019

    ,,My dva nemůžeme být spolu.“ Ta slova mě na jazyku pálila a jí se zabodla do srdce jako dýka. Její vyděšené oči se zalily hořkými slzami. Sklopil jsem zrak, nedokázal jsem se do nich dál dívat, zhluboka jsem se nadechl: ,,Naše společné štěstí znamená neštěstí druhých.“
    ,,Řekni mi pravdu.“ Její slova byla pevná. Pohlédl jsem na ni a uviděl v ní ohromnou sílu, odhodlání, neústupnost, ale především lásku. Pochopila by to? Sedli jsme si a já začal vyprávět celý můj příběh. Chytila mě za ruku a pevně ji svírala. Pozorně naslouchala.
    ,,Chceš po mně, abych ti dala to nejcenější. Čas.“

  15. Daniela Dark Wolf
    Srp 16, 2019

    ,,Ano.“ Odpověděl jsem prostě. Nač klamat. Pokud mi dá čas vše bude v pořádku a my budeme šťastní. Bude to chvíli trvat, ale štěstí nalezneme. ,,Kolik?“ Zeptala se se slami v očích. Mlčel jsem. Upřeně mě pozorovala. Bylo to jako tehdy. Stejný pocit. Pocit, že mne zná lépe než-li já sám. ,,Nevím.“ Pravda. Jak ji mám lhát, když ji miluji celým srdcem?,,Počkám.“ Usmála se tím nádherným úsměvem, který mi vždy bral dech. ,,Děkuji.“ Již jsem už nemohl zadržet slzy a s úsměvem jsem ji objal. Jedno slovo mi se stále opakovalo v mysli. A to: jednou.
    Je to již 35 let. Má láska i s mým synem žijí se mnou ve vesnici. Nedokáži popsat jak jsem byl šťasten. Můj syn je živ. Všichni jsou šťastní. Jsem rád, že se mi zdál ten sen. Nebo to snad byla vidina? Ať to bylo, co to bylo. Jsem vděčný. Vše je tak jak má.
    Toto je konec. Toto je můj příběh. Na každý příběh navazuje další. Věřím, že i vy samy to jednou poznáte a pochopíte. Život bez naděje a rysku není ničím. Proto se nebojte a žijte. Nikdy nelitujte, protože to poté nejde vrátit. Čas musí běžet dál a tak běžel i ten můj.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *