Sněhová vločka pro Aimée Leavittovou

Milá Aimí,

neber si tohle drabble vůbec osobně, Tebe se to netýká. Jen pamatuj, že takoví havránci tady jsou, tak si na ně dávej pozor. Brzy i jim ta jejich Pýcha podsekne nohy a dá je všechny dohromady. Opravdu to není psáno ofenzivně, šlo mi jen o to, dát Ti nějaký krásný a kreativní dárek. Snad se Ti bude líbit. Přeji Ti krásné Vánoce!

Aya Watanabe

Byl jednou jeden havránek, co nedíval se nazpátek. Pyšný byl a všechno znal, chválu vracet nezvládal. Jeho pýcha tak vyrostla, až havránka nám přerostla. Nohy mu hned podsekla, a pak rychle utekla. Havránek byl z toho pryč, nevěděl už vůbec nic. Díky tomu pádu, uvědomil si svou váhu. Zamával hned pýše hrdé, ihned začal chválit druhé. Najednou byl oblíben, stačil jen pád na tu zem. Pýcha navždy zmizela, havránkovi mávala. Nikdy se s ní nesetkal, druhým pak rád pomáhal. I pýcha vlastně pomohla mu, uvědomit si svou cenu. Ne však jen svou, i ostatních, co sahají mu výš než kotník.