6. kapitola – Nečekané události
Kouknu na Irlena a zdá se, že přemýšlí o něčem zcela jiném než já, protože mě obejme v pase a začne mě líbat na krku… „Co to děláš, Irlene?“ odtáhnu se od něho. „Přece to, co oba chceme,“ zasípá zastřeným hlasem a začne se mi dostávat do výstřihu, jako by i nevšiml, že se mu bráním. „Jenže já to nechci, tak mě pusť,“ zoufale naříkám, protože vím, že když sám nepřestane, tak nemám šanci se mu bránit. „Tomu nevěřím,“ surově mi natrhne šaty a já nemám daleko k pláči. „Prosím,“ zkusím to naposledy, když se jeho ruka začne posouvat níže a mně už po tváři tečou slzy pokoření a úzkosti. Irlen toho ale rozhodně nechce nechat, což mě dopaluje ještě víc, protože mám v tu chvíli naprosto prázdno v hlavě a nevím, jak se jinak bránit. Najednou ale Irlen znehybní a...
1. kapitola: Cizí jméno
„Ach jo,“ postěžoval si Alex. „To je nuda.“ Ležel ve svém pokoji a strašně se nudil, protože měl domácí vězení. Byl tam kvůli jedné věci. Věci, které nerozuměl. Byl zrovna na obědě s rodiči a se sestrou. Měli zrovna řízky, což byl u nich sváteční oběd. „Tak jak bylo ve škole?“ zeptala se ho matka Elena. „Docela dobrý.“ „Přišel ti dopis z nějaké školy,“ promluvil jeho otec Jirka. „To bude z nějaké střední, kam jsem posílal přihlášku,“ odpověděl Alex. „Můžu ho dostat?“ Jeho rodiče se na sebe znepokojeně podívali. „No, víš, mi ti něco neřekli,“ promluvila Elena. „Sáro, běž do svého pokoje,“ poprosil ji otec. „Ale proč?“ protestovala Sára....
Procitnutí
Sen a realita jsou dva naprosto odlišné pojmy. Dokáže je rozeznat opravdu každý? Vlastně nevěděla, proč mu na nabídku setkání kývla. Juliet stála na břehu jezera a pozorovala Yvese, který se snažil odvázat malou pramičku od rozložitého stromu. Už deset minut tam stála a ani se nepohnula. Zírala střídavě na mladého muže a na nádherně zabarvenou podzimní krajinu. Milovala tohle období. Milovala barvy, milovala depky, milovala déšť. Dokázala se celé hodiny dívat z okna, snít a pozorovat padající listí. Stála nad vodní hladinou a přemýšlela. ,,Kdyby jen věděl,“ pomyslela si. ,,Kdyby věděl, kolik trápení mě stály ty jeho oči.“ Přesně si dokázala vybavit ten moment, kdy ho uviděla poprvé. Bylo to po přechodu na střední školu. Také na podzim – že by...
8. kapitola – Rozhodnutí
Degrik se stále nemohl smířit s myšlenkou, že pravděpodobně přijde o bratra. Snažil sám sebe přesvědčit, že Sebonai lhala, nebo se aspoň mýlila. Ale v hloubi duše věděl, že to není pravda. Ona řekla všechno, co o Velvrikově budoucnosti ví. Opět se cítil o něco bližší Lavinii. To, co řekla Velvrikovi, že neumře, pokud tomu bude moct zabránit, ukázalo, že se přiblížila chvíle, kdy převezme Jiskru Slunce. Už se pro ní začala měnit. Sice jí znal sotva tři dny, ale dlouhodobé změny vycítil. Snad to bylo proto, že byli spojeni skrz Slunce, nebo proto, že nebude trvat dlouho a budou bojovat bok po boku. Zoufale nyní lpěl na životě. Představa, že ho možná brzy ztratí ho děsila. A vtom ho napadla jiná myšlenka, hrozivá myšlenka. Třeba bude Velvrikova smrt následkem jeho...
7. kapitola – Setkání
„Za touhle zatáčkou už je Sluneční palác.“ řekl Velvrik. Lavinie, která jela o tři kroky napřed, se otočila a zachvěla se hrůzou. „Utíkej!“ zařvala. Velvrik se také otočil. Tryskem se k nim blížilo několik jezdců s tasenými meči. Pobídli koně do trysku a začal závod o život. Jiskra i Hvězda běžely čumák na čumáku, ale únava z dlouhé cesty vykonala svoje dílo. Slyšeli za sebou údery kopyt, když vtom projeli zatáčkou. Otevřela se před nimi planina s malým vrškem, na kterém stál zářivý zámek. Jenže jejich pronásledovatelé byli rychlí, příliš rychlí. Bylo jasné, že k bráně nedojedou včas. Pak uslyšela zvuk, který jí připadal podivně známý. Drnčení tětiv. Instinktivně se shýbla, když jim nad hlavou přeletěla salva a výkřiky zezadu oznámily, že...
6. kapitola – Učení bolí
Přestože byla celá zmlácená, zastavili dřív jenom kvůli tomu, že jí Velvrik chtěl naučit střílet z luku. Vzala zbraň do ruky a začala napínat, když jí zastavil zhrozený výkřik:„Jak to držíš? Copak takhle se napíná luk?!“„Tak mi to ukaž sám, když jsi tak chytrej,“ odsekla.„Zahákni prsty za tětivu. Nezáleží, jestli jí budeš napínat dvěma nebo třemi prsty, ale nikdy jí nedrž ,ve špetičce` , nic neutáhneš.“Znovu napnula luk, ještě pořád naštvaná a Velvrik jí přitom radil:„Rameno dolů. Tak, správně. Vytoč ten loket. Vytoč ho!“Ale to už vystřelila a zároveň sebou škubla, protože jí tětiva přejela po ruce a zanechala zarudlé a pálící místo.„Říkal jsem ti, abys ho vytočila!“ ozval se ublíženě.„Tak se...
Příběh dnešní doby
Příběh, který se mohl, ale i nemusel stát. František Kedlubna nevěděl coby. Má jít nakoupit? Nu, proč ne. Stejně neví co s časem a nějak by se zabavit měl. Převlékl se z tepláků do slušivého oranžového trička s nápisem „Chci tě“ a upnutých džínů. Nenosil je proto, že by byl in, ale protože se v nich cítil dobře. A musím říct, že i dobře v nich vypadal. Úplný štramák. Trochu se učesal, do kabely dal peněženku a kapesníky, šup a vyráží se koukat po obchodech. Vyšel ven, rozhlíží se, jestli neuvidí některého svého známého. Pražské ulice jsou ale v této čtvrti liduprázdné. Smutně si pohvízdl, nadskočil a razil si to na tramvaj. Měl dobrou náladu, dneska se mu zdál nádherný sen. Přinášel mu tušení, že se stane něco krásného, něco, na co jen tak nezapomene....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
