3. kapitola: Příbuzní
Prázdniny se krátily a přišel 20. srpen, den jeho narozenin. Ráno se probudil a šel na snídani. Všichni ještě spali, probudil se totiž už v sedm ráno, což u něj nebylo obvyklé. Šel tedy do kuchyně a udělal k snídani nějaký obložené chleby. Chtěl se právě zakousnout do prvního, když vešla do kuchyně Elena. „Co tu děláš tak brzo?“ podivila se. „Nemohl jsem spát a tak jsem udělal snídani.“ „Vždyť je sobota,“ divila se dál. „Běž si ještě lehnout.“ „Já už bych neusnul,“ postěžoval si. Najednou zazvonil zvonek. Oba se lekli, protože netušili, kdo může tak brzo ráno zvonit u nich. Elena šla otevřít a Alex šel pomalu za ní. „Ahoj Elen,“ řekl návštěvník, Alex se na něj podíval a poznal v něm jednoho z...
Vzdušné zámky a hrady z písku
Některý život se může krutým jen zdát a jiný, ač tak nevypadá, jím být. Dvě mladé dívky s jiným životem ale stejným osudem se potkají na osudném místě svého života. Když se vzbudila, nikdo už v domě nebyl. Opláchla si obličej ve džberu s vodou, oblékla se a vyšla do ulice. V koutech a u stěn domů se válely odpadky, šlupky od zeleniny, sláma a kosti. Ani to nevnímala a vyšla na ulici, kde vešla do pekárny. ,,Ahoj Albe,“ pozdravila muže, který stál za relativně čistým dřevěným pultem. ,,Nazdar Stanzko, tak co chceš k snídani dneska, komteso?“ Dívka se ušklíbla a zkontrolovala obsah váčku s penězi, pak vysázela na pult tři grešle. ,,Dej mi kus toho tvýho jakože masovýho koláče a nech si ty vtipy.“ Když se vzbudila, protáhla se a zavolala služku. Ta...
11. kapitola – Výčitky svědomí a havran
Sebonai a Khol byli jako tým daleko lepšími učiteli než každý zvlášť. Degrik se rychle učil odhadnout reakce protivníka a začínal pomaličku dohánět Khola. A co bylo hlavní, zbavil se strachu ze Sebonai. Nejčastějším tématem jejich hovoru byly věštby. „A v žádném případě jste se nemohla mýlit?“„Ne, tím jsem si jistá. A ještě jedna věc: není lehké vycítit člověka na dálku, ale cítím, že Velvrik zrovna o vlásek unikl smrti.“Degrik se rozzářil.„To znamená, že se vaše věštba naplnila? Že bude žít?“Sebonai tiše vzdychla.„Bohužel vás musím zklamat, ale unikl jen jedné z cest, které vedou k brzké smrti. Kolem něj jsou desítky dalších. Ale stále máme naději, není-liž pravda?“„Co je naděje? Pochybná náhražka za...
Z deníku prvačky 2
Cesta MHD, aneb, jak to vidí puberťačka… Nastupuji do přeplněného autobusu. Dveře se zavírají, autobus se pomalu začíná rozjíždět. Čas se neskutečně táhne, neboť město je plné aut, která se vracejí z práce. Navíc autobus se začíná postupně naplňovat a začíná v něm být nedýchatelně. Jak já nesnáším být odkázaná na MHD. Smířená se svým osudem hypnotizuji vteřinovou ručičku svých hodinek. Snažím se zabavit sledováním lidí kolem sebe. Nevím proč, ale vážně teď nedokážu na nich vidět nic zajímavého. Proč mi to jen nejde…?! Že by sen ten čas konečně trochu poposunul? Právě totiž dojíždím tam, kam chci. Ačkoli jdu svým způsobem velmi pomalu, čas se prostě nehýbe. Ačkoli žádné auto nejede a všichni přechází, já se stejně zastavuji u přechodu. Vlastně ani...
2. kapitola: Krabice na vzpomínky
Ráno se probudil celý zničený. Omyl si obličej, usušil a šel na snídani.„Dobrý ráno,“ pozdravil přítomné. V místnosti byla Elena a Sára. „Tady je ten dopis,“ pošeptala mu Elena. „Pojď se mnou.“ Šel za ní do obýváku, kde mu řekla: „Musíš ho schovat, on to nemá rád.“ „A co nemá rád?“ zeptal se Alex. „Sašo, to, co jsi včera udělal, bylo kouzlo,“ zašeptala mu. „Kouzlo?“ podivil se. „Ano,“ potvrdila mu, “ tvoje matka a otec byli kouzelníci a moc dobří a ty budeš taky. Ten dopis schovej, je pro tebe moc důležitý.“ „Moc díky,“ objal ji. „Musíme se vrátit, nebo tam bude Jirka dřív a bude se divit, co jsme tu dělali.“ Šli do kuchyně, Alex se...
10. kapitola – Začíná nová etapa
Lavinie dotáhla sedlový řemen a pohladila Jiskru po šíji. Strach jí svíral útroby tak, že se jí zvedal žaludek a třásla se. Podívala se na Velvrika a ten se na ní pokusil usmát, ale vyšel z toho spíš křečovitý škleb. Degrik a Nilsa stáli opodál. Lavinie si pořád nemohla zvyknout, že spolu chodí. Občas viděla nějaký pár u nich doma a jejich chození se sestávalo hlavně z fyzického aspektu, zatímco Degrika a Nilsu neviděla byť se jen držet za ruce. Jen málokdo mimo palác věděl, že jsou zasnoubeni a z těch, co to nevěděli, jen pár vědělo, že se mají rádi. Pomalu přešla k Nilse a slyšela, že Velvrik jde za ní. Objala dívku a zašeptala: „Byla jsi skvělá kamarádka. Doufám, že se ještě setkáme.“ Nilsa se usmála, ale v očích se jí třpytily slzy. Lavinie přešla...
9. kapitola – Vztek
„Velvriku?“ „Ano?“ „Víš, jak odjíždím…nejel bys se mnou? Neznám tu moc lidi a prostě mohla bych udělat něco nevhodného…“ „Zeptám se Degrika, jestli mě tu nepotřebuje. Hele, támhle zrovna kráčí. Hej, brácha!“ „Co se děje?“ „Pojď sem, prosím.“ Degrik přispěchal. „Tak co je?“ „Lavinie mě požádala o doprovod na její cestě. Potřebuješ mě tady, nebo můžu jet?“ „Když jinak nedáš, jeď si, ale dávej na sebe pozor.“ odpověděl rozmrzele. „Co ti je?“ „Nic, co by mi bylo?“ „Štěkáš jako pes!“ „Tak mě neposlouchej!“ odsekl Degrik a vztekle odkráčel. Velvrik se otočil na Lavinii. „Co jsem provedl?“...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
