13. kapitola – Všechno se změní

Spánek v opravdové posteli je příjemně osvěžil. Přesto Lavinie nemohla potlačit stísněný pocit. Dnes, dnes se to stane, dnes budou zodpovězeny všechny otázky, dnes snad pochopí Sebonaino vidění. Petela ji přivedla k velkým zlatým dveřím. „Dál už musíš sama. Hodně štěstí, Zářivá.“ Velvrik se na ní usmál a ukázal, že jí drží palce. Nadechla se, pokusila se potlačit stísněný pocit v žaludku, nepovedlo se jí to a tak vzala za kliku a vstoupila. Obklopila jí zlatavá mlha a z hlavy se jí všechno vypařilo. A pak zaslechla tichý, přívětivý hlas. „Vítej, Lavinie.“ „Pane,“ poklekla. „Posaď se. Bude to nadlouho.“ Uviděla uprostřed místnosti krásné měkké křeslo a vedle něj stolek, na kterém stála mísa ovoce a šerbet. Plaše se...

4. kapitola: Hostonův obchodní dům

„Tak jak se o tebe starali?“ zeptal se Saši jeho strýc. „Moc dobře, proč?“ podivil se.„Tak jak se o tebe starali?“ zeptal se Saši jeho strýc. „Moc dobře, proč?“ podivil se. „Slyšel jsem, že si nedávno provedl nějakou zakázanou lumpárnu,“ pokračoval Adam. „Lumpárnu? Já se jenom rozčílil a pak se dělo něco divnýho,“ divil se Alex. „No, na tom nezáleží.“ „Kam jedeme?“ zajímal se Alex. „K tvému dědovi,“ promluvil Adam. „Můj děda ještě žije?“ podivil se Alex. Od té doby, co mu teta řekla, že ho adoptovala, si myslel, že jsou jeho příbuzní po smrti, proto s nimi nežil. Ale zdálo se, že je to jinak. „Samozřejmě, že ano,“ rozčílil se jeho...

12. kapitola – Tma a světlo

Degrik se pomalu ubíral dozadu do zahrady, kde stálo cvičné pole pro lukostřelce. Ačkoliv protestoval, chtěl si Khol dnes dát oddech a zastřílet si. Šel s hlavou skloněnou a přemýšlel o havranovi, který ho předevčírem tak vystrašil. Náhle pocítil podivný chlad. Zvedl pohled a uviděl před sebou zlověstné stvoření. V podstatě vypadalo jako člověk, mělo široký, popelavý obličej bez nosu, jen s roztaženými dírami, malá očka, široká ústa, která ale postrádala rty a mírně se hrbilo. Degrik věděl, že má co dělat s běsem. „Vzdej se!“ Běsovo e zaskřípalo, zatímco s přímo zasyčel. „Nikdy!“ vykřikl tak, aby to Khol pokud možno zaslechl. V duchu si začal zpívat, tak jak mu to Khol říkal. Běs zaútočil. Degrika se začal plíživě zmocňovat strach. Strach...

Mnoho štěstí v novém roce

Rok se s Rokem sešel, hezky se pozravili, podali si ruce a starý Rok odešel na odpočinek.Přejem Vám, aby nový rok byl plný úspěchů. Aby se Vám splnila Vaše přání, nalezli jste mnoho nových přátel a hlavně, abyste byli zdraví. Protože bez zdraví si neužijete to ostatní, co Vás v příštím roce má potkat. Pozvedá sklenku a připíjí

Proč Vánoce?

Herbert – starší muž, který měl velice rád příběhy – seděl v křesle ve svém bytě, sklesle sledoval plamínky v krbu, které zářící tančily. V ruce držel hrnek s čajem. Čekal – trpělivě vyčkával, až se ozve zvonek od dveří. Naděje byla sice velice malá, ale přesto byla. „Trrr …“ ozvalo se z chodby. Jeho společník se zvedl a šel otevřít. On na rozdíl od Herberta nevěřil. že někdo přijde – v tomto ohledu byl prostě trochu pesimista. Za chvíli se vrátil, nikoho neměl s sebou, proto se Herbert zvědavě otázal: „Kdo to byl?“ „Jen domovník …“ odvětil Edvard – mladík, který nerad pije čaj. Edvard si tedy sedl do svého křesla a vzal si svůj šálek čokolády, ale už někdo znovu zvonil. Herbert sice...

Nemám nápad

Mladý spisovatel Kristián seděl doma u stolu, čmáral si na papír a nechtělo se mu nic dělat. Tedy spíše chtěl psát, ale nevěděl co – múza došla. Prostě neměl nápad. Chvíli převaloval propisku mezi prsty, chvíli si maloval , ale jinak celkem nic. V hlavě vymeteno, alespoň pokud se jednalo o to, o čem psát. Nakonec usoudil, že si půjde ven do stánku koupit si noviny, přinejmenším si něco přečte a kdo ví, třeba ho to inspiruje. Vyběhl ven na ulici a u prvního novinového stánku si koupil dnešní tisk. Pak se vrátil domů, ze stolu sklidil počmárané papíry a rozložil noviny. Poté dlouze četl o situaci doma i ve světě, o hospodářství, nakonec zabrousil i do rubriky inzeráty. Tam ho překvapil jeden velice výstřední inzerát. Někdo psal o jakémsi „Vánočním...

Vánoce nejsou jen komerční výmysl

Hedvika – mladá dívka, zahradnice – seděla u svého stolu. Všichni už se těšili na Vánoce, ona ostatně také, ale v zimně nebylo moc co dělat, jen ve skleníkách. Nudila, jen tak si prolistovávala noviny, které ráno přinesl její kolega. Nic moc zajímavého, nakonec zabrousila do rubriky inzeráty. Chvíli se bavila, tím kdo se s kým chce seznámit a pak narazila na zajímavější inzerát. Něco ve smyslu, že jistý člověk zve všechny na jakýsi povídkový večer – nazval to jako „Vánoční povídkování“. Zřejmě si to představuje tak, že všichni si vymyslí nějakou povídku a ty si pak budou povídat. Docela zajímavá zábava na Štědrý večer. Jakmile skončila v práci vydala se za svou tetičkou domů – po smrti rodičů to byla příbuzná, která se o ni...