1. kapitola – Angels
Annie, čtrnáctiletá dívka, má zvláštní sen. Zdá se jí, že jí vzduch pomůže – pokud mu bude naslouchat. Vzápětí se dozví, že něco podobného se stalo i jejím kamarádkám… Rychle jsem dokončila tah tužkou na oči. Ještě trochu řasenky… Táák. A nakonec lesk na rty. S pudrem jsem se už nezdržovala. Stěží jsem stihla pročísnout si nové krátké mikádo. Doteď jsem vždy měla dlouhé vlasy, skoro po pas. Před… No, v pátek, jsem šla ke kadeřnici. Nevím, co mě to popadlo, že jsem si řekla o mikádo. Vlasy k bradě. K bradě. To jsem ještě netušila, že mi to udělá helmu kolem hlavy. Naštěstí jsem si včera večer zapletla do mokrých vlasů copánky. Teď mám na hlavě afro vylepšené čelenkou. Ale lepší než helma. Popadla jsem tašku a bez bundy vyběhla z domu....
5 kapitola: To se mi líbí
„Ahoj,“ pozdravil onu dívku. Pozorně si ji prohlédl, byla to blondýnka, štíhlé postavy asi v jeho věku. „Ahoj,“ podívala se jeho směrem a taky si ho pořádně prohlédla. Když si ho tak prohlížela, tak si všiml, že má pomněnkově modré oči a že se jí na krku blyští řetízek s písmenem M. Vypadal opravdu půvabně. Trochu se na ni usmál a ona mu jeho úsměv opětovala. „Na chvilku si sem sedni,“ ukázala majitelka na křeslo, „jen dodělám hábit téhle mladé slečně.“ Alex se posadil a koukal se, jak slečna Rehingtonová pracuje. Dívčin hábit vypadal zajímavě, nikdy něco takového neviděl. Nejdřív jí vyměřila míry na halenku v jemně oranžové barvě, potom jí naměřila míry na tmavě modrou sukýnku, která byla těšně pod kolena a potom...
Moje sestra Denny
Ahoj. Jsem Eva Younei. Je mi 13 let. Bydlím s rodinou v pěkném malém rodinném domečku ve Španělsku, u pláže. Mám sestru Denny, která je o dva roky mladší. A o ní začíná mé vyprávění… Naše Denny byla vždy velmi tichá a zdrženlivá. Ovšem teď, když je v pubertě, se alespoň trochu změnila a je taková… normální. A našla si i kluka. Bez svého milovaného Lorence nevydrží ani týden. A já, jakožto starší sestra, jsem si na ni vymyslela malinkou lest… Mám svůj diář. Stejný má i Denn. Poprosila jsem mou dospělou sestřenici o takové kouzlíčko. Vše, co do deníčku Denny napíše, se objeví na MÉM diáři. To znamená i její rande. Muhehe. No, s Lorencem se znají od školky, ale chodit spolu začali až minulý týden. A o tom vám chci psát. DENNINO PRVNÍ RANDE Bylo...
Konec světa
Dívka, která až do téhle chvíle žila naprosto normálním, nudným životem, dostane znenadání vizi, ve které se dozví o hrůzné události, která se má brzo stát. Předtucha či vize… První paprsky světla pronikly mezi těžkými závěsy a ohlašovaly příchod nového dne. Už předem jsem mohla říct, jaký bude. Nudný, jednotvárný a zbytečně zdlouhavý. Prostě stejný jako jeden z dalších několika tisíců dnů, které mě ještě čekají. Jak moc bych si přála nějaké oživení, jakékoliv. Že by bylo zrovna tohle přání osudné? Možná jsem všechno způsobila já, ale možná taky ne. V tuhle chvíli jsem samozřejmě ještě nic nevěděla o tom, co mělo přijít. Ale tohle uklidňující nevědění nemělo trvat dlouho… Jako každé ráno jsem neochotně vylezla z postele a ještě se slepenýma očima jsem...
Malá pohádka o velké kočce
Pohádka o tom, jak se jedno malé městečko bálo velkého kocoura a jak vše vyřešil odvážný Olin. Už je to velice dávno, snad až pradávno, co se kolem malého městečka Wasi toulala velká zrzavá kočka. Městečko leželo uprostřed lesa, obyvatelé se všichni znali a měli se moc rádi. Děti se nemusely bát chodit do lesa. Tam si děti hrály se zvířátky a lezli po stromech. Taky sbíraly maliny a jahody, kterých bylo vždy hojně. Až do dne, kdy se v lesech objevil velký zrzavý kocour. Kocour byl velice mlsný a vše co našel, to snědl. A taky strašil děti, které si do lesa přišly hrát. Byl to zlý kocour. Lidé z města ho chtěli s lesa vyhnat. Proto jednou večer svolali velkou poradu. Do hospody tehdy přišli všichni obyvatelé onoho malého městečka. Všichni se chtěli tohoto zrzka...
18. kapitola – Zármutek
Stáli u čerstvého hrobu na stinném hřbitůvku. Jak by byl šťastný, kdyby věděl, že se vzali! Nilsa se k němu choulila a on cítil, jak se otřásá vzlyky. Co věděla o noci, kdy všichni oslavovali vítězství a ona přijímala gratulace k sňatku? Co věděla o tom, že seděl s Lavinií v chladné komnatě u chladného těla vlastního bratra a Zářivá mu vyprávěla o každém jeho činu od chvíle, kdy ho viděl naposled, o tom, jak porazili Nesvětlé, jak rozluštili hádanku na bráně, o Petele, o Drobečkovi a Podskalském, o běsech a o jeho smrti? On už neměl slz, všechny vyplakal včera, jakoby doufal, že jejich teplo oživí bratra. Lavinie klečela u náhrobního kamene a opírala se o něj. Věděl, že nepláče, že se s ním jenom naposledy loučí.Konečně vstala a řekla:„Budu muset odejít....
Báseň Moudrého klobouku
S mnohými se již dávno znám, nováčky však moc rád mám. Celý školní rok jsem zase spal, abych se na vás nachystal. Kdo že jsem? No přece klobouk moudrý, co vám do hlavy vidí. Znal jsem čtyři velké hlavy, jak se jenom jmenovaly? První byl Godrik Nebelvír, co sílu statečnosti znal. Založil kolej Nebelvír a do znaku mu lva dal. Druhá byla moudrá hlava, co z Havraspáru pocházela. Je to naše Rowena, co si moudrosti cenila Helga z Mrzimoru založila kolej další, i když v té době nebyla vůbec postarší, nikdy by tě nezradila, a i pracovitá byla. Poslední, no málem bych na něj zapomněl, je Salazar Zmijozel, co na hadech zel Měl své vlastní představy, o světě bez hranic. Nasaď si mě na svou hlavu bez sebemenšího strachu a já ti s radostí oznámím, do jaké koleje tě zařadím....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
