Z paláce Šalamounova: Jak se tvoří hrdinky
Další restaurátorkou se stala Elyssea Ellesméry. Pohlédla do zrcadla a její odraz ji plně uspokojil. Pročísla si vlasy ještě jednou, pro jistotu, našpulila rty a upřeně se pozorovala. Opravdu to není tak špatné. Odstoupila a zkontrolovala si záhyby šatů a střevíce. Musí přece vypadat dobře. „Jsem já to hezká holka,“ poznamenala nahlas a konečně se od zrcadla odvrátila. Pak se rozhlédla po pokoji, usmála se a odešla z pokoje. Její počínání sledovaly s nelibostí dvě sovy. Seděly na římse za oknem a sledovaly dívku stejně upřeně, jako ona sledovala svůj odraz. „To je husa,“ podotkla sova. „Hele, neurážej husy, jednu znám a je to celkem fajn… husa,“ ohradila se sova. „Možná je trochu slabší inteligence, no…“ „Chceš tím říct, že počet jejích mozkových buněk...
Z paláce Šalamounova: Víla a démon
S dalším restaurovaným svitkem z paláce přichází Anseiola Renine Rawenclav. Dny se rozjasnily. Ale byly opravdové? Ale ano, musely být. Dny byly předtím, byly i potom… Ale byl TEN den? Den, kdy vodní víla, do té doby smáčená slzami svými i všech nešťastníků, kteří k ní upírali své oči, pohlédla na oheň v jeho očích a zcela mu propadla? Jak se to jen stalo? A je šťastná? Spravil jí křídla. Jediným pohledem poslepoval všechno to, co se již dlouhá léta rozpadalo. Byl to kouzelník? To nevěděla. Vdechl té nešťastné soše bez života jiskru. A ona se rozhořela. A doufala, že je jediná … Alespoň na chvíli. Fascinovaně se vydala za ním – nasedla do jeho malé duhové loďky, kterou brázdil vody života a přijala své místo vedle něj na skleněné lavičce. Mohl vílu...
4. kapitola
„Co to bylo?“ ptala jsem se udýchaně, když se naše tváře rozdělily z jedné na dvě. Můj dech byl přerývaný a jeho taky – dýchali jsme si navzájem do obličeje, jak jsme byli blízko. „To byl polibek, copak jsi nikdy..?“ Zatajila jsem dech a cítila jsem růž, jak se rozlévala po mých tvářích. „Ne,“ se zvláštním knedlíkem v hrudi, který mne tlačil a nabádal mne k opatrnosti, jsem mu položila vlhkou dlaň na rameno. Byl tam. Opravdu byl hmotný. Nebyl halucinace. „Nikdy jsem nebyla tak blízko,“ hlas se mi vzrušeně třásl. Možná jsou tyto věty otřepané, ale neexistuje jiný způsob, jak bych nyní dokázala vyjádřit své tehdejší pocity. Kas mi připadal jako… jako světlo. Ale ne to ostré světlo, které mne tehdá po ránu...
Bulvár melancholik
Zajímavá práce z Literárního semináře. Šel opuštěným bulvárem. Bylo něco kolem jedenácté v noci. Hustý dým z jeho doutníku sahal až na nároží a středně těžký astmatik by nebyl daleko od kolapsu. Kouřil jen horší značky a ty prostě nevoní. No a co? Bylo mu to jedno. Měl smutek, byl sám a chtěl být sám. Proto kouřil tento hnus – snad podvědomě toužil po úplné samotě a seno v jeho ústech mu to mělo zaručit. Vlastně se mu ani nic nestalo. Jen ho prostě přepadla chmura, jeho věrná přítelkyně, která ho někdy nenechala ani vyspat ani najíst. Byla jeho nejvěrnější, ale ne jediná – jen nejzarytější. Smutek, který ho lámal až do kolen, byl součástí jeho života. Co byste také chtěli od umělce. Celý den sedí u počítače a řadí písmenka tak, aby dávala nějaký...
Červený Liek
Shine je nevyliečiteľne chorý chlapec, ktorý sníva o slnku a nebeskom posmrtnom živote. Jednej noci za ním príde upír a Shine musí žiť život v noci a posmrtnom živote na pekelnej zemi. Mladá slúžka si razila cestu pomedzi množstvo pootváraných, však po samotný okraj zaplnených, krabíc povaľujúcich sa na novom šarlátovom koberci. Čo najrýchlejšie sa potrebovala dostať do najsevernejšej izby na úplnom vrchole hradu. Už pred desiatimi minútami mala podať synovi svojho pána dôležité lieky – prispala si však a akékoľvek nápadnejšie zrýchlenie jej kroku sa rovnalo upriameniu pozornosti na svoju osobu a to by bol posledný kliniec do jej rakvy – jej pán by ju vyhodil z jeho domu rýchlejšie než by sa stačila nadýchnuť a ona by sa len pristihla sklamane hľadieť...
3. kapitola
Moje idey byly krásné. Dostanu dobrou známku, potěším tatínka, potěším upíra v hloubi mé duše. Všichni budou potěšení a já na sebe budu moct bejt hrdá, že jsem přežila školní rok. Celá rodina by se sešla a jako každý rok by mě chválili, nad dortem, vysvědčením a nad obálkami, skrývajícími modré bankovky, které jsem nežádala. Nic jsem od své rodiny už nečekala, ale když se mi něco opravdu povedlo, upír neměl žízeň a necítil se sám natolik, aby si musel jít hrát sám se sebou. I když to zní úchylně. Všichni bychom byli spokojení. Rodiče by mě poplácali po zádech a pochválili by mě.. kéž by. Odpovědi na zákeřné otázky jsem vyhledávala ve své zmuchlané mysli stále zpomaleněji a zpomaleněji. Pořád jsem musela myslet na to, co se stane, pokud to nedám. A taky jsem...
Kapitola IV. – První volby
Jednoho dne zrána byla nějaká podivná nálada a došlo to tak daleko, že lidé chtěli založit vesnickou radu, vybrat opevnění a začít obchodovat s ostatními vesnicemi. Minimálně s dvěma z těchto požadavků jsem souhlasil, a tak se konaly historicky první volby do městské rady. Obsadit ji mělo hned devět lidí. Každý v radě měl zastávat nějakou funkci. Mezi těmito funkcemi byl starosta, soudce, hlavní strážce, mistr obchodník a další. Volba byla jednoduchá, každý dal na nějakou funkci svůj tip. Kdo měl nejvíce hlasů, měl se ujmout své nové funkce. Podmínkou zůstávalo, že všichni členové rady musí plnit i obvyklé povinnosti stejně jako kdokoliv jiný. Historicky první funkce starosty byla udělena mně. Dalo se to i očekávat, protože já jsem se zasloužil o přísun zásob, i...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
